Třída Impavido
| Třída Impavido | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Italské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 2 |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | Vyřazeny |
| Předchůdce | Impetuoso |
| Následovník | Audace |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3201 t (standardní) 3851 t (plný) |
| Délka | 131,3 m |
| Šířka | 13,65 m |
| Ponor | 4,43 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 převod. turbíny |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 33,5 uzlu |
| Dosah | |
| Posádka | 335 |
| Výzbroj | (po dokončení): 2× 127mm/38 kanón (1×2) 4× 76,2mm/62 kanón (4×1) 1× RIM-24 Tartar 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Pancíř | |
| Letadla | |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Impavido byla třída raketových torpédoborců italského námořnictva. Skládala se z jednotek Impavido (D 570) a Intrepido (D 571). Obě lodi byly v letech 1991–1992 vyřazeny z aktivní služby.
Obsah |
Stavba [editovat]
- Impavido – kýl založen 10. června 1956, spuštěn na vodu 25. května 1962 a dokončen 16. listopadu 1963.
- Intrepido – kýl založen 16. května 1956, spuštěn na vodu 21. října 1962 a dokončen 28. července 1963.
Konstrukce [editovat]
Torpédoborce konstrukčně navazovaly na třídu Impetuoso, měly však větší rozměry, výtlak a novou výzbroj. Na přídi stála jedna dělová věž se dvěma 127mm kanóny, které doplňovaly další čtyři 76,2mm kanóny, umístěné ve čtyřech věžích ve středu trupu. Na zádi se nacházelo jednoduché odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel RIM-24 Tartar se zásobou 40 střel (později je nahradil systém Standard SM-1 ER). Protiponorkovou výzbroj tvořily dva trojité 324mm torpédomety. Trupový sonar byl typu SQS-39. Na zádi byla přistávací plošina pro jeden vrtulník, lodě však nenesly hangár.
Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě převodové turbíny. Nejvyšší rychlost byla 33,5 uzlu. Dosah byl 3300 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. s. 389.
