HMS Prince of Wales (53)
Prince of Wales v roce 1941 |
|
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | bitevní loď |
| Třída | třída King George V |
| Číslo trupu: | 53 |
| Lodní znak: |  |
| Zahájení stavby: | |
| Spuštěna na vodu: | 3. května 1939 |
| Uvedena do služby: | 31. března 1941 |
| Osud: | potopena 10. prosince 1941 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | 36 727 tn (standardní) 42 076 tn (plný) |
| Délka: | 227,07 m |
| Šířka: | 31,39 m |
| Ponor: | 8,84 m |
| Pohon: | 4 turbínová soustrojí 8 kotlů 110 000 hp |
| Rychlost: | 28 uzlů |
| Dosah: | |
| Posádka: | 1422 |
| Pancíř | boky 381 mm paluba 152 mm věže 330 mm |
| Výzbroj: | (prosinec 1941): 10× 356 mm (2×4, 1×2) 16× 133 mm 48× 40 mm 7× 20 mm |
| Elektronika | radary typů 279, 284, 285, 282 |
| Letadla | 2 hydroplány |
HMS Prince of Wales (vlajkové číslo 53) byla bitevní lodí z Královského námořnictva, třídy King George V. Postavena byla v loděnicích Cammell Laird v Birkenheadu v Anglii. Prince of Wales měla krátkou, ale činnou kariéru. Pomohla zastavit loď Bismarck a dovezla Churchilla na konferenci do Newfoundlandu; nicméně její potopení japonskými bombardéry ze země na Dalekém Východě v roce 1941 je jednou z událostí, která vedla ke konci bitevních lodí, jako nejdůležitější kategorie válečných lodí.
Obsah |
Pojmenování[editovat]
29. července 1936 nařídila admiralita postavit dvě nové bitevní lodě třídy King George V (z druhé se stala HMS King George V). Požadovali, aby se loď jmenovala King Edward VIII na počest nového panovníka. Nicméně Eduard, který asi cítil možné budoucí problémy v jeho panování kvůli jeho vztahu s Wallis Simpsonovou upřednostňoval jméno Prince of Wales. Nový Prince of Wales se stal sedmou lodí, která nesla toto jméno.
Stavba[editovat]
V době vypuknutí války byl Prince of Wales sestrojen v Birkenheadu. V srpnu 1940 byla loď poničena během útoku na Merseyside. Utrpěla skoro přímý zásah, střela vybuchla mezi ním a částí nádrže, v které stál. Tento výbuch způsobil vážnou deformaci vnějších plátů. Admiralita však rozhodla, že loď bude potřeba v případě, pokud lodě Bismarck nebo Tirpitz, podniknou výpad do jižního Atlantiku, nebo by ohrožovali lodní dopravu v Severím moři. Proto bylo její dokončení urychleno tím, že se odložili některé testy v docích, zkrátili se manévrovací zkoušky a také přebírací zkoušky Royal Navy. 19. ledna 1941 byla uvedena do provozu pod vedením kapitána Johna Leache, ale fyzicky "dokončena" byla až 31. března.
Služba v Atlantiku[editovat]
Brzy po uvedení do provozu se Prince of Wales připojil k lodi HMS Hood v odříznutí a útokům na německou bitevní loď Bismarck a doprovázející těžký křižník Prinz Eugen. Prince of Wales se plavil i s civilními techniky na palubě. 24. května bojovala spolu s Hoodem v bitvě o Dánský průliv proti dvěma německým válečným lodím. Po potopení Hooda se Prince of Wales osvobodil skrytím v kouři. Jeho posádka byla nezkušená, byl zasažen sedmi velkými kalibry, většina zbraní byla mimo provoz kvůli poruše či poškození. Během krátké bitvy zasáhla třikrát Bismarcka; jeden zásah na přední palivovou nádrž udělal z Bismarcka neužitečnou loď. To Bismarcka donutila směřovat do Francie k opravě. Prince of Wales se připojil ke křižníkům HMS Suffolk a HMS Norfolk, kteří pluli za Bismarckem už před Dánským průlivem. 25. května v 01:31 hod. si s Bismarckem krátce vyměnili palbu. O dvanáct hodin později ukončil Prince of Wales činnost kvůli klesajícímu palivu. Pak se vrátil do loděnice na šestitýdenní opravy.
V srpnu vezl Prince of Wales britského premiéra Winstona Churchilla přes Atlantik do námořní stanice Argentia v Newfoundlandu, kde se Churchill na pár dní v bezpečném ukotvení tajně setkal s americkým prezidentem Franklinem D. Rooseveltem. Jejich setkání začalo 10. srpna 1941. Toto setkání vyústilo v podepsání Atlantické charty 12. srpna 1941. Po tomto výletě byla loď postoupena do Středomoří kvůli eskortě konvoje, kde 27. září sestřelila několik útočících letadel.
Služba na východě[editovat]
25. října 1941 byl Prince of Wales vyslán do Singapuru jako část Svazu Z, spolu s bitevním křižníkem HMS Repulse a torpédoborci HMS Electrou a Expressem. Tím pádem se stala vlajkovou lodí východní flotily pod vedením admirála sira Toma Phillipse. Počátkem prosince dorazila do Singapuru. Nová letadlová loď HMS Indomitable se měla připojit ke Svazu Z, ale kvůli testům plula kolem Jamajky a byla poslána na opravy.
Tyto lodě byly do Singapuru poslány, aby přečíslily Japonce a odradily je od útoku na Malajsii a Východní Indii. Nicméně Japonci nebyli zastrašeni a 8. prosince vedli invazi, ten samý den zaútočili na Pearl Harbor na opačné straně mezinárodní datové hranice. Admirál Phillips rozhodl pokusit se přerušit přistání flotil a proto byl Prince of Wales a Repulse vyslán, spolu s čtyřmi torpédoborci HMS Electrou, Expressem, Tenedosem a HMAS Vampire, hledat Japonce. Nebyli ale úspěšní a při návratu do Singapuru si jich všimla japonská ponorka I-65. Japonské letadlo a ponorky sledovali tuto flotilu a 10. prosince 1941, bez jakéhokoliv krytí ze vzduchu, byli jak Prince of Walse tak Repulse atakovány a potopeny 86 japonskými bombardéry a torpédoborci z 22. letecké flotily se sídlem v Saigonu.
Protože šlo o moderní bitevní loď, očekávalo se od Prince of Wales, že bude mnohem lepší než veterán z první světové války Repulse. V určitém ohledu to ale tak nebylo. Dokonce předtím, než byla uvedena do provozu, nebyl radar pro mapování terénu provozuschopný, čímž připravil Force Z o nejúčinnější varovný přístroj. Hned na začátku bitvy byl Prince of Wales zasažen šťastnou střelou z torpéda a tím znemožněna její činnost. Při tomto zásahu se lopatka lodního šroubu dostala do trupu, což způsobilo příval vody do lodi. Tím pádem bylo kormidlo mimo provoz a 5,25palcové zbraně byly bezmocné. Asi daleko vážnější byla ale stále dodatečná ztráta dynama, která Prince of Wales zbavila mnoha pump. Další výpadky elektřiny ponechaly část lodi v totální temnotě a přispěly k potížím při opravě poškozených částí Prince of Wales. Posádka se snažila zabránit potopení. Další dva zásahy torpéd udeřily na její nejslabší část, oblast postiženou už německým bombardováním v roce 1940, která nebyla nikdy kompletně opravena. Dohromady tedy v této akci obdržela šest zásahů od torpéd a jeden od bomby. Při potopení lodi bylo zabito několik stovek mužů, mezi kterými byli i viceadmirál Phillips a kapitán Leach. Buď se rozhodli potopit se spolu s lodí nebo nestihli včas loď opustit. Nicméně kdyby loď měla silnější trup a vyšší podvodní část, mohla by zůstat na vodě mnohem déle než její stařičký společník. To by vedlo také k tomu, že by se zachránilo z posádky mnohem více mužů. To vše bylo v silném kontrastu ke starší lodi Repulse, která utrpěla těžkou ztrátu a náhle se potopila.
Byly prvními hlavními loděmi, který byly na otevřeném moři potopeny pouze ze vzduchu (ačkoliv letadly startujícími ze země než z letadlových lodí). To byla předzvěst klesající role této skupiny lodí, jež měly poté hrát v námořních zbraních. Často je také zdůrazňováno, že faktorem, který přispěl k potopení Prince of Wales, byl její nefunkční radar a brzké poškození od prvního torpéda. Zpráva britského ředitele námořních staveb zabývající se potopením lodi říká, že protiletadlové zbraně mohly obdržet těžké poškození ještě předtím, než loď zasáhlo torpédo a tím nemohl být zajištěn úspěšný útok. Dalším problémem byl nedostatečně vyškolený personál.
Vrak lodi[editovat]
Vrak lodi leží na pozici 3° 33′ 36″ s. š., 104° 28′ 42″ v. d.[1] v hloubce 68 metrů, kde ho v roce 1954 objevil torpédoborec HMS Defender[1]. Toto místo je zobrazeno bójkou s britskou vlajkou, která je umístěna na laně připevněném k lodnímu šroubu Prince of Wales. V roce 2001 bylo místo, kde vrak leží, označena jako Chráněné místo pod ochranou Zákona o vojenských zbytcích z roku 1986 při příležitosti 60. výročí potopení lodě. Zvon z lodi byl v roce 2002 ručně vyzdvihnut na hladinu pomocí britských technických potápěčů Gavina Haywooda a George McClureho s požehnáním ministerstva obrany a Asociací přeživších z Force Z. Zvon byl restaurován a je součástí stálé výstavy v Námořním muzeu Merseyside v Liverpoolu. Na výstavě ho představil první námořní lord a velitel námořnictva admirál sir Alan West.
Odkazy[editovat]
Poznámky[editovat]
Literatura[editovat]
- Ivo Pejčoch, Zdeněk Novák, Tomáš Hájek. Válečné lodě 4. Naše vojsko (1993). ISBN 80-206-0357-3
- BARNETT, Correlli. Bojujte s nepřítelem zblízka (Britské válečné námořnictvo za druhé světové války) II.. Praha a Litomyšl : Paseka, 2007. ISBN 978-80-7185-702-0.
Externí odkazy[editovat]
- (anglicky) Seznam členů posádky
- (anglicky) Fotografie HMS Prince of Wales v MaritimeQuest
