Projekt 877

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 877 / třída Kilo
Čínská ponorka třídy Kilo
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 49
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Projekt 641B / Tango
Následovník Projekt 667 / Lada
Technické údaje Projekt 877 / Kilo
Výtlak 2325 t (na hladině)
3075 t (pod hladinou)
Délka 72,6 m
Šířka 9,9 m
Ponor 6,6 m
Pohon 2 diesely, 1 elektromotor
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 12 uzlů (na hladině)
18 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 53
Výzbroj 6× 533mm torpédomet
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje Projekt 636 / Improved Kilo
Výtlak 2350 t (na hladině)
3126 t (pod hladinou)
Délka 73,8 m
Šířka 9,9 m
Ponor 6,6 m
Pohon 2 diesely, 1 elektromotor
Palivo
Rychlost 11 uzlů (na hladině)
20 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 52
Výzbroj 6× 533mm torpédomet
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní

Projekt 877 (v kódu NATO třída Kilo) je třída dieselelektrických ponorek, stavěných původně Sovětským svazem a nyní Ruskem. Jejich hlavním úkolem jsou protilodní, protiponorkové operace a pobřežní hlídkování. Na původní verzi ponorky později navázala značně vylepšená verze Projekt 636, označená v kódu NATO jako třída Improved Kilo, známá též jako třída Varšavjanka/Varshavyanka. Ponorky Projektu 636 jsou považovány za jedny z nejtišších konvenčních ponorek na světě.[1] Ponorky této třídy jsou úspěšným ruským exportním artiklem a provozují je například floty Čínské lidové republiky a Indie.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Nákres ponorky projektu 877
Indická ponorka třídy Kilo

Projekt ponorek vypracovala leningradská konstrukční kancelář Rubin. Kýl první jednotky byl založen roku 1980 přičemž stavěny jsou dodnes. Pro sovětské námořnictvo byly stavěny ponorky verzí Projekt 877, Projekt 877K a Projekt 877M. Označení exportní verze ponorek je Projekt 877EKM.

Konstrukce (Projekt 877 EKM)[editovat | editovat zdroj]

Ponorky mají dvojitý trup, jehož povrch je pokryt anechoickým materiálem, snižujícím riziko odhalení ponořené ponorky sonarem. Bojový informační systém ponorek dovoluje sledovat pět cílů najednou. Výzbroj tvoří šest 533mm torpédometů s celkovou zásobou 18 torpéd či 24 námořních min. Ponorka je schopna současně napadnout dva cíle. Ponorky jsou též vybaveny osmy z ramene odpalovanými střelami velmi krátkého dosahu typu Strela 3 (v kódu NATO SA-N-8 Gremlin) či Igla (v kódu NATO SA-N-10 Gimlet) s dosahem 5–6 km. Pohonný systém tvoří dva dieselové motory a jeden elektromotor. Ponorky mají jeden sedmilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahuje 10 uzlů na hladině a 17 uzlů pod hladinou. Pod hladinou mohou plout 6000 námořních mil rychlostí 7 uzlů.[2]

Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Polská ponorka Orzel
Íránská ponorka třídy Kilo
  • Alžírské námořnictvo získalo dvě ponorky třídy Kilo, které provozuje pod názvy Rais Hadj M Barek a El Hadj Slimane. V letech 19931995 byly modernizovány v Rusku.[3]
  • Indické námořnictvo – 8 kusů Projektu 877EKM a dvě Projektu 636, provozovaných jako třída Sindhughosh bylo dodáno v letech 1986–2000.[6] Indické ponorky jsou vybaveny pro nesení řízených střel rodiny 3M-54 Klub; jedná se o protilodní střely 3M-54E1 a protizemní střely 3M-14E.[2]
  • Polské námořnictvo – v roce 1986 země získala jednu ponorku Projektu 877E, která dodnes slouží jako Orzel.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SSK Kilo Class (Type 636) [online]. Naval-technology.com, [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b SSK Kilo Class (Type 877EKM) [online]. Naval-technology.com, [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 8.  [Dále Pejčoch (2008)]
  4. [Pejčoch 2008, s. 54.]
  5. Kilo Class (Project 636/877EKM) Diesel-Electric Submarine [online]. Sinodefence.com, [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. [Pejčoch 2008, s. 114.]
  7. [Pejčoch 2008, s. 125.]
  8. [Pejčoch 2008, s. 257.]
  9. [Pejčoch 2008, s. 266.]
  10. [Pejčoch 2008, s. 289.]
  11. Vietnam Confirms Kilo Sub Buy at Shangri-La [online]. Defensenews.com, [cit. 2011-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.  
  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]