Projekt 877
| Projekt 877 / třída Kilo | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Sovětské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 49 |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | |
| Předchůdce | Projekt 641B / Tango |
| Následovník | Projekt 667 / Lada |
| Technické údaje Projekt 877 / Kilo | |
| Výtlak | 2325 t (na hladině) 3075 t (pod hladinou) |
| Délka | 72,6 m |
| Šířka | 9,9 m |
| Ponor | 6,6 m |
| Pohon | 2 diesely, 1 elektromotor |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 12 uzlů (na hladině) 18 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | |
| Posádka | 53 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet |
| Pancíř | {{{pancíř}}} |
| Letadla | {{{letadla}}} |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje Projekt 636 / Improved Kilo | |
| Výtlak | 2350 t (na hladině) 3126 t (pod hladinou) |
| Délka | 73,8 m |
| Šířka | 9,9 m |
| Ponor | 6,6 m |
| Pohon | 2 diesely, 1 elektromotor |
| Palivo | |
| Rychlost | 11 uzlů (na hladině) 20 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | |
| Posádka | 52 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet |
| Pancíř | |
| Letadla | |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
Projekt 877 (v kódu NATO třída Kilo) je třída dieselelektrických ponorek, stavěných původně Sovětským svazem a nyní Ruskem. Jejich hlavním úkolem jsou protilodní, protiponorkové operace a pobřežní hlídkování. Na původní verzi ponorky později navázala značně vylepšená verze Projekt 636, označená v kódu NATO jako třída Improved Kilo, známá též jako třída Varšavjanka/Varshavyanka. Ponorky Projektu 636 jsou považovány za jedny z nejtišších konvenčních ponorek na světě.[1] Ponorky této třídy jsou úspěšným ruským exportním artiklem a provozují je například floty Činské lidové republiky a Indie.
Obsah |
Pozadí vzniku [editovat]
Projekt ponorek vypracovala leningradská konstrukční kancelář Rubin. Kýl první jednotky byl založen roku 1980 přičemž stavěny jsou dodnes. Pro sovětské námořnictvo byly stavěny ponorky verzí Projekt 877, Projekt 877K a Projekt 877M. Označení exportní verze ponorek je Projekt 877EKM.
Konstrukce (Projekt 877 EKM) [editovat]
Ponorky mají dvojitý trup, jehož povrch je pokryt anechoickým materiálem, snižujícím riziko odhalení ponořené ponorky sonarem. Bojový informační systém ponorek dovoluje sledovat pět cílů najednou. Výzbroj tvoří šest 533mm torpédometů s celkovou zásobou 18 torpéd či 24 námořních min. Ponorka je schopna současně napadnout dva cíle. Ponorky jsou též vybaveny osmy z ramene odpalovanými střelami velmi krátkého dosahu typu Strela 3 (v kódu NATO SA-N-8 Gremlin) či Igla (v kódu NATO SA-N-10 Gimlet) s dosahem 5–6 km. Pohonný systém tvoří dva dieselové motory a jeden elektromotor. Ponorky mají jeden sedmilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahuje 10 uzlů na hladině a 17 uzlů pod hladinou. Pod hladinou mohou plout 6000 námořních mil rychlostí 7 uzlů.[2]
Zahraniční uživatelé [editovat]
- Alžírské námořnictvo získalo dvě ponorky třídy Kilo, které provozuje pod názvy Rais Hadj M Barek a El Hadj Slimane. V letech 1993–1995 byly modernizovány v Rusku.[3]
- Námořnictvo Čínské lidové republiky získalo v letech 1995–1996 dvě ponorky Projektu 877EKM. V roce 1998 je doplnily dvě ponorky Projektu 636 a po roce 2004 dalších osm.[4][5]
- Indické námořnictvo – 8 kusů Projektu 877EKM a dvě Projektu 636, provozovaných jako třída Sindhughosh bylo dodáno v letech 1986–2000.[6] Indické ponorky jsou vybaveny pro nesení řízených střel rodiny 3M-54 Klub; jedná se o protilodní střely 3M-54E1 a protizemní střely 3M-14E.[2]
- Indonéské námořnictvo – v roce 2007 země objednala 2 ponorky Projektu 636.[1]
- Íránské námořnictvo – v letech 1992–1997 země obdržela 3 ponorky Projektu 877EKM, pojmenované Taregh, Nuh a Yunes.[7]
- Polské námořnictvo – v roce 1986 země získala jednu ponorku Projektu 877E, která dodnes slouží jako Orzel.[8]
- Rumunské námořnictvo – získalo roku 1986 jednu ponorku Projektu 877E, která slouží jako Delfinul.[9]
- Ruské námořnictvo – celkem 24 jednotek, z toho 16 kusů Projektu 877 a 8 kusů Projektu 636.[10]
- Sovětské námořnictvo – získalo celkem 20 ponorek této třídy.
- Venezuelské námořnictvo – objednány jsou 3 ponorky Projektu 636.[1]
- Vietnamské námořnictvo – objednáno 6 ponorek Projektu 636.[11]
Reference [editovat]
- ↑ PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. s. 8. [Dále Pejčoch (2008)]
- ↑ [Pejčoch 2008, s. 54.]
- ↑ Kilo Class (Project 636/877EKM) Diesel-Electric Submarine [online]. Sinodefence.com, [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ [Pejčoch 2008, s. 114.]
- ↑ [Pejčoch 2008, s. 125.]
- ↑ [Pejčoch 2008, s. 257.]
- ↑ [Pejčoch 2008, s. 266.]
- ↑ [Pejčoch 2008, s. 289.]
- ↑ Vietnam Confirms Kilo Sub Buy at Shangri-La [online]. Defensenews.com, [cit. 2011-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura [editovat]
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. s. 240.
- MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. s. 208.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. s. 353.
