Íránská armáda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Íránská armáda
نیروی زمینی ارتش جمهوری اسلامی ایران
IRI.Army-Badge.svg
Země Iran Írán
Vznik 1979
Typ Pozemní armáda
Velikost 350 000
Motto همه برای یکی، یکی برای همه، همه برای ایران
Všichni za jednoho, jeden za všechny, všichni za Írán
Velitelé Ataolláh Sálehí
Účast
Války Irácko-íránská válka

Íránská armáda (persky نیروی زمینی ارتش جمهوری اسلامی ایران‎‎) česky Pozemní síly armády Íránské islámské republiky je součástí ozbrojených sil Íránské islámské republiky. Spolu s Íránskými revolučními gardami je hlavní vojenskou silou v Íránu. Íránská armáda má 350 00 vojáků z povolání a přibližně 220 000 vojáků základní služby. V případě konfliktu může Írán povolat i velký počet záložníků, protože většina obyvatel absolvovala v průběhu života povinnou dvouletou vojenskou službu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V období druhé poloviny sedmdesátých let byly íránské ozbrojené síly bezesporu jedny z nejsilnějších v oblasti. Podle amerického vzoru se dělily na pozemní síly, letectvo a námořnictvo.

Za šáhova režimu se pozemní síly skládaly ze 6 divizí a 4 specializovaných bojových pluků s podporou 500 vrtulníků. Po islámské revoluci se však situace změnila. Politické čistky nového režimu zasáhly výraznou měrou hlavně armádu jako hlavní oporu bývalého šáhova režimu. Stav vojska klesl na 200 000 vojáků. Nové velení rozhodlo rozdělit stávající armádu do osmi divizí a čtyř samostatných brigád, několika nezávislých dělostřeleckých skupin a mnoha týlových a podpůrných jednotek. Největší problém byl se zajištěním logistické podpory. Z důvodů nedostatku zkušených techniků a inženýrů byla většina techniky nepoužitelná což způsobilo nemalé problémy po vypuknutí války. Po vypuknutí války v únoru 1980 byli na rozkaz nejvyššího vůdce Ajatolláha Chomejního propuštěni z vězení někteří bývalí armádní specialisté, kterým bylo slíbeno, že pokud pomůžou novému režimu v boji proti Iráku, dostanou amnestii. Většina z nich z návrhem souhlasila a vrátila se zpět ke svým útvarům. Na začátku války byla íránská armáda vybavena hlavě britskou a americkou technikou. Základ tvořilo 780 britských tanků Chieftain Mk.3/5(P), 460 amerických tanků M-60A1 a 400 starších M-47/48 Patton. Začátkem 70 let bylo dodáno do Íránu i 500 kusů obrněných transportérů BTR 50/60. V 80. Letech pak dodal Sovětský svaz několik bojových vozidel BMP-1, na základě dohody uzavřené v roce 1979. Dalším vybavením byly americké vrtulníky CH-47 C Chinook v počtu 90 kusů. Dalším zdrojem ve válečném období byly dodávky z Číny a KLDR. Jednalo se hlavně čínské kopie sovětské techniky.

Po skončení války se Írán zaměřil na nákup vojenské techniky z Ruska. Zahájil také výrobu vlastní vojenské techniky. Hlavním bitevním tankem je íránský tank Zulfiqar 1, Zulfiqar 2 a Zulfiqar 3 Tento typ tanku je vyroben na základě sovětského T-72 a amerického M-60 Patton. Dále Írán vlastní 480 T-72, 150 M-60A1, 75 T-62, 540 T-54/T-55. Hlavní útočnou helikoptérou íránské armády je AH-1 SuperCobra. V současné době provozuje íránská armáda 50 strojů a neznámý počet helikoptér Panha 2091, což je Íránem modernizovaná verze AH-1. Podle internetového deníku RIA Novosti plánuje Írán licenční výrobu vrtulníků Ka-32

Vybavení[editovat | editovat zdroj]

Emblém pozemních jednotek
Zbraň Původ Počet Poznámky obrázek
T-72 SSSR 480 Tank T-72 na přehlídce
T-62 SSSR 75 Tank T-62 v národním tréninkovém centru
T-55 SSSR 540 Tank T-55
Chieftain Velká Británie 100 Tank Chieftain
M60A1 USA 150 Tank M60A1
M-47 USA 168 Tank M-47
Zulfiqar
ذوالفقار
Iran 100+ Tank Zulfiqar
AH 1J USA 50 Vrtulník AH 1j
CH-47 C Chinook USA 20 Vrtulník CH.47 C Chinook
Mi-8/-17 SSSR 25 Vrtulník Mi-17
Ka-32 Rusko
Iran
? Írán plánuje licenční výrobu Vrtulník Ka-32

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]