Bell AH-1 Cobra

AH-1 HueyCobra/Cobra
	Bell AH-1G Cobra
Určení	bitevní vrtulník
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Bell Helicopter
První let	7. září 1965
Zařazeno	1967
Charakter	Ve službě
Uživatel	Americká armáda (dříve); Japonsko; Izraelské letectvo (dříve)
Vyrobeno kusů	1 116
Vyvinuto z typu	Bell UH-1 Iroquois
Varianty	Bell 309 KingCobra
Další vývoj	AH-1 SeaCobra/SuperCobra; Bell AH-1Z Viper
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bell AH-1 Cobra je americký dvoumístný jednomotorový bitevní vrtulník určený k přímé podpoře pozemních jednotek a k ničení živé síly a bojové techniky nepřítele.^[1] První prototyp vzlétl 7. září 1965, do výzbroje armády se stroj dostal roku 1967. Ještě téhož roku byl vrtulník poprvé bojově nasazen, a to ve vietnamské válce. Účastnil se různých bojových operací, z nichž poslední byly akce v Iráku a v Afghánistánu.

Verze vrtulníku[editovat | editovat zdroj]

Experimentální verze[editovat | editovat zdroj]

Bell 209 HueyCobra: První prototyp s motorem Lycoming T53-L-9 a se zatažitelnými podvozkovými ližinami.^{[p 1]}
Bell 309 KingCobra: Modernizovaná AH-1G vzniklá v roce 1971, se zesílenou konstrukcí, přestavěnou přídí trupu a svislou ocasní plochou, a modifikovaným rotorem a převodovými systémy pohonné soustavy. Další změny zahrnovaly modernizaci avioniky, nový systém inerciální navigace, a výzbroj 20mm kanónem M197 a schopnost nesení až 16 protitankových řízených střel BGM-71 TOW. Vznikly dva exempláře, jeden poháněný motorem Lycoming T55 a druhý Pratt & Whitney Canada PT6T. Typ se stal základem varianty AH-1J pro USMC a východiskem modernizací armádních AH-1G.
JAH-1G: AH-1G užívané pro zkoušky nové avioniky a výzbroje, například střel AGM-114 Hellfire.
AH-1(4B)W Viper: Prototyp s čtyřlistým rotorem přestavěný z AH-1T.

Verze pro US Army[editovat | editovat zdroj]

AH-1G: Původní výrobní varianta poháněná motorem T53-L-13, s výzbrojí příďovou střeleckou věží TAT-141 umožňující instalaci dvou 7,62mm rotačních kulometů GAU-2B/A Minigun nebo 40mm automatických granátometů XM75, případně jejich kombinace. Další možnosti výzbroje zahrnovaly kontejnery XM-18 s kulomety Minigun a raketnice pro 70mm neřízené střely FFAR (až 76 kusů ve čtyřech raketnicích XM-159) na závěsnících pod pahýlovitými křídly.
TAH-1G: Několik exemplářů AH-1G přestavěných na cvičné stroje s dvojím řízením.
AH-1P: AH-1G modernizovaná v 70. letech 20. století, s motorem T53-L703, novým překrytem kokpitu, modernizovanými prostředky pasivní elektronické ochrany a novou avionikou, včetně radarového výškoměru.
AH-1Q: AH-1G modernizovaná v 70. letech na účelovou protitankovou verzi se schopností nést PTŘS BGM-71 TOW.
AH-1R: Dva prototypy založené na AH-1Q s výkonnějším motorem T53-L703.
AH-1S: AH-1Q s motorem T53-L703 a novým nosným rotorem z kompozitů.
TH-1S: Cvičná varianta pro národní gardu, modifikovaná v 26 kusech.
TAH-1S: AH-1S s upraveným přístrojovým vybavením, určené pro výcvik osádek vrtulníků Hughes AH-64 Apache.
AH-1E: AH-1S s modernizovanými systémy řízení palby a výzbrojí zahrnující 20mm rotační kanón M197 (tříhlavňová zbraň odvozená z šestihlavňového M61 Vulcan). V letech 1978-1979 vzniklo 98 kusů a další modernizacemi starších variant. Do roku 1986 tato varianta nesla označení AH-1S(ECAS).
AH-1F: AH-1S s novým systémem řízení palby, průhledovým displejem Kaiser, dopplerovským navigačním systémem a prostředky snížení vyzařování v infračerveném spektru. V letech 1979-1981 vzniklo 151 kusů. Do roku 1987 varianta nesla označení AH-1S(MC).
TAH-1F: Cvičná verze AH-1F vzniklá v 41 kusech.

Verze pro USMC[editovat | editovat zdroj]

AH-1T Sea Cobra při startu z paluby výsadkové lodi USS *Iwo Jima*

AH-1J SeaCobra: Verze s navalizovanou avionikou, poháněná zdvojeným motorem T400-CP-400, s výzbrojí 20mm rotačním kanónem M197, brzdou nosného rotoru a širšími listy ocasního rotoru. Část strojů mohla nést protitankové řízené střely BGM-71 TOW. V letech 1969-1975 vyrobeno 69 kusů.
AH-1T SeaCobra: Verze s prodlouženým trupem, pohonnou jednotkou T400-WV-402, novým převodovým systémem a ocasním rotorem z modelu 214 a upravenými ocasními plochami. Část strojů mohla nést PTŘS TOW, na tento standard byla začátkem 80. let 20. století modernizována celá série. Vyrobeno 55 kusů.
AH-1T+: Verze se dvěma motory General Electric T700 a převodovým systémem z Bell 214ST, modifikovanou hlavicí nosného rotoru, modernizovanou avionikou zahrnující průhledový displej Kaiser kompatibilní s noktovizorem; možností výzbroje protitankovými střelami AGM-114 Hellfire nebo BGM-71 TOW, protivzdušnými AIM-9 Sidewinder a protiradiolokačními AGM-122 Sidearm.
AH-1W SuperCobra: Označení pro sériové provedení AH-1T+. V letech 1987-1991 vzniklo 74 kusů z novovýroby a další repasemi z AH-1T.
TAH-1W: Jeden exemplář AH-1W s dvojím řízením.
AH-1Z Viper

Verze se čtyřlistým rotorem a motory T700-GE-401C shodnými s UH-1Y, dále modernizovanou avionikou a novým systémem řízení palby zahrnující přilbový zaměřovač. Rozpětí křídel bylo mírně zvětšeno a byl přidán další závěsný bod na jejích koncích, kde mohou být neseny buď řízené střely vzduch-vzduch pro vlastní ochranu anebo střelecký radar Longbow. Původně měla být produkována repasemi z AH-1W, ale v roce 2000 bylo rozhodnuto o výrobě nových exemplářů.

Exportní verze[editovat | editovat zdroj]

AH-1J International: Verze založená na AH-1J vyvinutá pro vývoz do Íránu, kam bylo před rokem 1979 dodáno 202 kusů. Část strojů mohla nést PTŘS TOW. Od AH-1J SeaCobra se varianta lišila větším průměrem nosného rotoru a výkonnějším motorem T400-WV-402.
Z.14 HueyCobra: Označení exportních AH-1G pro Španělské námořnictvo. Stroje byly vyzbrojeny 20mm kanónem.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Bahrajn, Írán, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Jordánsko, Pákistán, Španělsko, Čínská republika, Thajsko, Turecko, USA

Specifikace (AH-1G Cobra)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Posádka: 2, pilot a střelec
Délka: 16,2 m s oběma točícími se rotory
Výška: 4,12 m
Průměr nosného rotoru: 13,4 m
Prázdná hmotnost: 2630 kg
Maximální vzletová hmotnost: 4310 kg
Pohonná jednotka: 1 × turbohřídelový motor Lycoming T53-L-13 o výkonu 820 kW

Výkony[editovat | editovat zdroj]

Maximální rychlost: 277 km/h km/h
Dolet: 574 km
Dostup: 3475 m
Počáteční stoupavost: 6,25 m/s

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

2 × vícehlavňový Minigun ráže 7,62 mm nebo 2 × granátomet M129 ráže 40 mm
70mm rakety FFAR - 7 raket v odpalovacím zařízení M158 nebo 19 raket v zařízení M200
závěs M18 na Minigun ráže 7,62 mm nebo zbraňový systém XM35 s kanonem XM195 ráže 20 mm

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

↑ Bell 209 je také typové označení užívané v civilním registru Federal Aviation Administration pro demilitarizované exempláře strojů AH-1, užívané například United States Forest Service anebo složkami U.S. Customs and Border Protection.

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. Kapitola Bell AH-1 Cobra, s. 305.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bell AH-1 Cobra na Wikimedia Commons
Bell AH-1 Cobra: Slavný bitevník nad džunglí, pouští i Českou republikou

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[2] Bell 209 je také typové označení užívané v civilním registru Federal Aviation Administration pro demilitarizované exempláře strojů AH-1, užívané například United States Forest Service anebo složkami U.S. Customs and Border Protection.

[bell1-1] Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. Kapitola Bell AH-1 Cobra, s. 305.

[1]

[p 1]

Bell Aircraft Corporation / Bell Helicopter Textron

Bojová letadla	YFM-1 • P-39 • P-59 • P-63 • XFL • XP-52 • XP-76 • XP-77 • XP-83

Experimentální letadla	X-1 • X-2 • X-5 • X-9 • X-14 • X-16 • X-22 • XV-3 • XV-15 • 533 • D-292 • L-39 • LLRV

Komerční helikoptéry	47/J • 204 • 205 • 206 • 210 • 212 • 214 • 222 • 230 • 400 • 407 • 412 • 417 • 427 • 429 • 430 • 440 • 505 • 525

Vojenské helikoptéry	H-13 • XH-15 • UH-1/N/Y • 207 • 209 • AH-1/J/T/W/Z • 309 • 360 • YAH-63 • YOH-4 • OH-58 • ARH-70 • CH-146

Konvertoplány	XV-15 • V-22 • BA609 • Eagle Eye • V-247 • V-280

Vojenská letadla US Navy a USMC po roce 1945

Stíhací letouny	FH • F2H • F3H • F-4 • FR • FJ (FJ-1 • FJ-2/-3 • FJ-4) • F4D • F6U • F7U • F-8 • F8F • F9F • F-9 • F-10 • F-11 • F-14 • F/A-18 • F/A-18E/F • F-35

Bitevní letouny	AM • AU-1 • A-1 • A-2 • A-3 • A-4 • A-5 • A-6 • A-7

Hlídkové letouny	S-2 • S-3 • P-2 • P-3 • P-5 • P-8

Průzkumné letouny a letouny pro radioelektronický boj	P4M • AF • E-1 • E-2 • EP-3 • E-6 • EA-6 • EA-18 • OE/O-1 • OV-10

Bitevní letouny se svislým startem a přistáním	AV-8A • AV-8B

Transportní letouny	JRM • JR2F • RM • R3Y • R4Q • R4Y • R5D • R6D • R7V-1/-2 • UC • UO • C-1 • C-2 • C-4 • C-12 • C-20 • C-21 • C-26 • C-28 • C-37A/B • C-130/J • C-880 • V-22

Cvičné letouny	T-2 • T-6 • T-28 • T-34 • T-38 • T-39 • T-44 • T-45 • EC-24

Vrtulníky	HNS • HTL/HUL • HOK/HTK/HUK • HOS/HO2S • HO3S • HO4S • HO5S • HUS/HSS-1 • AH-1G • AH-1J/T/W • AH-1Z • UH-1 • UH-1N • UH-1Y • SH-2 • SH-2G • SH-3 • CH-37 • CH-46 • CH-53 • CH-53E • CH-53K • TH-57/67 • SH-60/MH-60/VH-60 • TH-73

Bezpilotní letadla	DSN • KDA • RQ-2 • MQ-4C • RQ-7 • MQ-8/C • RQ-11 • RQ-12 • RQ-14 • RQ-15 • RQ-20 • RQ-21 • CQ-24 • RQ-27

Prototypy	A2D • XFY • F2Y • XF2R • F5D • XF-8U • XF10F • F11F-1F • YF-17 • F-111B • L-39 • XP5Y • P6M • R6V • X-32 • X-35 • XHJH • XMQ-17 • YMQ-18 • MQ-25