T-72

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
T-72
Bulharský T-72
Bulharský T-72
Typ vozidla hlavní bojový tank
Země původu SSSR SSSR
Historie výroby
Výrobce Uralvagonzavod
Návrh 1967–1973
Období výroby 1971–dosud
Vyrobeno kusů 25 000+
Základní charakteristika
Posádka 3
Délka 6,9 m
Šířka 3,6 m
Výška 2,2 m
Hmotnost 42 - 44,8 t dle výbavy
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování Složený pancíř
Hlavní zbraň 125mm hladce vrtaný kanón 2A46M, T-72B možnost odpálit protitankovou střelu AT-11, kadence 5-6 ran/min
Sekundární zbraně 1x spřažený 7,62mm kulomet, 1x 12,7mm kulomet
Pohon a pohyb
Pohon 12válcový diesel
630 kW (840 hp)
Odpružení torzní tyče
Max. rychlost 60 km/h
Poměr výkon/hmotnost 18,8 hp/t
Dojezd 460 km, 600 km s přídavnými nádržemi, spotřeba cca 450 l na 100 km v létě, 600 l na 100 km v zimě

Sovětský tank T-72 se začal vyrábět v roce 1971 a vyvíjen byl současně s typem T-64. Z typu T-72 byl později vyvinut tank T-90; bylo jich vyrobeno okolo 20 tisíc. Vzniklo mnoho verzí, např. původní typy T-72 mají čelní pancíř silný 200 mm, zatímco typy T-72G a T-72M 350 až 400 mm.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

T-64[editovat | editovat zdroj]

Vývoj tanku T-72 byl přímým důsledkem uvedení tanku T-64. Tank T-64 (Objekt 432) byl velice ambiciózním projektem pod vedením Alexandra Morosova v Kharkově, jehož cílem byl vyrobit konkurenceschopný tank vážící maximálně 36 tun. Aby toho bylo možné dosáhnout, posádka tanku byla zredukována na tři členy (velitel, střelec, řidič). Nabíječ byl nahrazen systémem automatického nabíjení. Tohle a další opatření zajistili nízkou hmotnost tanku, ale také způsobili problémy při hledání spolehlivého motoru, který by vhodný pro zmenšený prostor v podvozku.

Výroba tanku T-64 se 115 mm kanónem začala v roce 1964, existovaly i plány na T-64A se silnějším 125 mm kanónem.

Problémy prvních vyrobeným kusů se točily především okolo motoru 5TDF a nabíjecího mechanismu. Motor byl nespolehlivý a náročný na údržbu.

Okolo Morosova a T-64 vzniklo v Moskvě silné lobby, čímž se předešlo projednávání konkurenčních myšlenek a návrhů.

Mobilizační model[editovat | editovat zdroj]

Tento model měl levnější a mnohem spolehlivější motor V-45. Výrobu převzal Uralvagonzavod, protože továrna Malyshev v Kharkově nemohla poskytnout dostatenčné množství motorů 5TDF pro všechny továrny.

Motor 5TDF byl příliš komplikovaný a jeho výroba byla dvakrát dražší než V-45. V roce 1967 vznikla v Uralvagonzavodu „Sekce 520“, která měla zajistit sériovou výrobu T-64 pro rok 1970. Tým brzy zjistil, že silnější motor V-45 je příliš velkým zatížením pro podvozek T-64 - po určitém čase začaly vznikat praskliny. Bylo nutné najít spolehlivější řešení.

Byl použit návrh z roku 1960, kdy se projednávala modifikace T-62, a to sice vylepšení podvozku a kombinace pojezdových kol. Toto provedení s velkými pogumovanými koly se stalo základem pro „mobilizační model“ T-64.

Další změny se týkaly nabíjecího systému, který byl také původně použit pro vylepšení tanku T-62. Munice byla nyní skladována vodorovně ve dvou řadách, ne svisle v jedné řadě jako v T-64. Bylo řečeno, že to je spolehlivější než původní nabíjecí systém T-64. V roce 1964 byly testovány dva 125 mm kanóny typu D-81 na T-62 a tak byl Uralvagonzavod připraven na jejich použití i v T-64A.

T-72[editovat | editovat zdroj]

V roce 1968 byl vyroben v Uralvagonzavodu první prototyp (Objekt 172) se 125mm kanónem a motorem V-45K. Po intenzivním porovnávacím testu s T-64A byl Objekt 172 v roce 1970 přepracován z důvodů menších nedostatků. Jelikož se jednalo pouze o „mobilizační model“, sériová výroba během míru nebyla možná. Při nejasném politickém procesu byl vydán dekret č. 326-113, který umožňoval výrobu Objektu 172 v Sovětském svazu od 1. ledna 1972 a uvolňoval Uralvagonzavod od výroby T-64A.

První série tanků byla vyrobena jako "Objekt 172M". Po několika úpravách v roce 1973 následovaly další testy a tank byl dále vyráběn pod názvem "T-72".

V období 1971-1982 unikla přes polského plukovníka Ryszarda Kuklińského část technické dokumentace T-72 do CIA.

Historie výroby a typy[editovat | editovat zdroj]

T-72 byl nejpoužívanější tank států Varšavské smlouvy od 70. let až do rozpadu sovětského svazu. Byl také vyvážen do jiných zemí, např. do FinskaIndie, Íránu , IrákuSýrie nebo Jugoslávie. Byli vyráběny různé kopie tohoto tanku, ať už s licencí nebo bez.

Lincencované verze tanku T-72 byly vyráběny v Polsku a Československu pro státy Varšavské smlouvy. Výroba byla poměrně kvalitní, avšak s horším pancířem - vrstvené pancéřování uvnitř věže a na předním plátu podvozku bylo nahrazeno klasickou ocelí. V Polsku vyráběné tanky T-72G měly tenčí pancíř v porovnání se standardem sovětské armády (pancíř věže 410 mm). Před rokem 1990 byly podobně ochuzené také tanky T-72 určené k vývozu do zemí mimo Varšavskou smlouvu. Mnohé součástky navíc nebyly navzájem vyměnitelné mezi ruskou, českou a polskou verzí tanku, což způsobilo logistické problémy.

V 80.letech Jugoslávie přestavila tank T-72 do pokročilého M-84 a prodala jich stovky po celém světě. Iráčané nazývali jejich verzi T-72 jako „Lev Babylonu“ (Asad Babil). Tyto tanky byly postavené z „náhradních dílů“, které jim prodalo Rusko, čímž Irák obešel zbraňové embargo OSN. Mezi modernější varianty T-72 patří např. polský PT-91 Twardy. Několik zemí, zahrnujících Rusko a Ukrajinu, také nabízí modernizace pro starší tanky T-72.

V průběhu let byly vyráběny různé verze T-72 a požadavky pro pancíř se značně měnily. Původní typy měly homogenní ocelový pancíř s využitím představného pancíře, což jim poskytovalo celkem dobrou ochranu co se týče standardu začátku 70.let. V roce 1979 sověti začali vyrábět modifikaci T-72 s vrstveným pancířem ve předu věže a podvozku, podobně jako na tanku T-64. Později v 80.letech se na tancích T-72 v sovětském svazu začal používat reaktivní pancíř.

Od roku 1978 se na tancích T-72 začaly používat první laserové dálkoměry. Do té doby byly vybaveny pouze optickými dálkoměry, které nemohly být použity do vzdálenosti nižší než 1000 metrů. Některé vývozní verze T-72 neměli laserový dálkoměr až do roku 1985 nebo ho měly pouze velitelské tanky (verze K). Po roce 1985 se standardem pro nově vyrobené T-72 stal reaktivní pancíř, silnější motor V-84 (630 kW) a vylepšený kanón, ze kterého jde vystřelit naváděné protitankové střely. S těmito vylepšeními tank T-72 nakonec téměř dosáhl úrovně dražšího T-80.

Od roku 2000 byly tanky pro vývoz nabízeny s výbavou pro noční vidění francouzské výroby (Buran-Catherine termovize) a průbojnou municí z ochuzeného uranu (ráže 125 mm) ve formě projektilu BM-32 ruské výroby.

Hlavní typy T-72:[editovat | editovat zdroj]

T-72 Ural (1973)

Původní verze vyzbrojená 125mm kanónem s hladkým vývrtem a optickým dálkoměrem.

T-72A (1979)

Byl přidán laserový dálkoměr a elektronický systém řízení palby, přípravky k montáži reaktivního pancíře, odpalovače kouřových granátů, předek a vršek věže byl výrazně posílen vrstveným pancířem.

T-72M

Vývozní verze, podobná T-72A, avšak bez vrstveného pancíře a systému řízení palby. Mimo Sovětský svaz byla vyráběná také v Polsku a Československu.

T-72 SIM1

Byl použit reaktivní pancíř K-1 a pasivní pancíř K-5, nový řídící systém FALCON, navigace GPS a polský systém řízení palby SKO-1T DRAWA-T s termovizí a laserovým dálkoměrem. Také měl rozpoznávací systém

přítel-nepřítel.

T-72B (1985)

Byl přidán stabilizátor, zaměřovací systém, vylepšený motor (630 kW), přídavný pancíř, vylepšený kanón a systém řízení palby schopný odpálit naváděnou střelu 9M119 Svir.

Vozidla využívající podvozek T-72:[editovat | editovat zdroj]

TOS-1A
  • BMPT (Bojevaja mašina podděržki tankov) – podpůrné protipěchotní vozidlo.
  • TOS-1 – dělostřelecký salvový raketomet. Systém řízení palby zahrnuje systém nočního vidění, laserový dálkoměr a výkonný balistický počítač. Na horní části korby se nachází otočná lafeta s raketnicí pro 30 (TOS-1M) nebo 24 (TOS-1A) neřízených raket ráže 220 mm.
  • BREM-1 (Bronirovannaja remontno-evakuacionnaja mašina) – obrněné vyprošťovací vozidlo s jeřábem, navijákem, radlicí, vyprošťovacím zařízením a nářadím.
  • IMR-2 (Inženěrnaja mašina razgražděnija) – podpůrné vozidlo s jeřábem, nastastavitelnou radlicí/pluhem a systémem pro odstraňování min.
  • MTU-72 (Tankovyj mostoukladčik) – mostní tank, poskytuje most s šířkou 3,3 m, délkou 15 m a nosností 50 t.

Pancíř[editovat | editovat zdroj]

Zesílení pancíře bylo provedeno jako reakce na ztráty Syrské armády v Libanonu kdy dokázaly Izraelské Merkavy Mk. 1 ničit čelní pancíře T-72 svými 105mm kanóny. Sovětský pancíř pak byl zesílen tak, že se dostal na RHA ekvivalent okolo 1 200 mm [zdroj?], čímž byly T-72 dokonale chráněny i proti dnešní HEAT munici M830 tanku M1 Abrams a jedinou střelou schopnou prorazit pancíř T-72 jsou SABOT střely jako M829 nebo KE-WA, protože proti SABOT munici má pancíř RHA ekvivalent jen okolo 50-70 mm [zdroj?], maska kanonu (nejsilnější pancíř T-72B) má pak RHA okolo 550 mm, díky čemuž se dá bezpečně probít novými střelami SABOT z M1 Abrams (M829A3 má průraznost okolo 930 mm RHA [zdroj?]). Pokud se ale na T-72 navěsí reaktivní pancéřování Kontakt-5, SABOTy ztratí okolo 30% své průraznosti a probijí tedy pancíř jen tak tak [zdroj?]. Je možné, že spolu se zesílením pancíře u T-72BU (hliník nahrazen za titan) je i pro nejnovější M829A3 nemožné zničit T-72 - náboj se sice probije téměř až dovnitř ale už není schopen způsobit katastrofální poškození [zdroj?].

Vyhodnocení[editovat | editovat zdroj]

Zničený irácký T-72 během války v zálivu.

V době svého vzniku neměl T-72 konkurenci ze strany amerických tanků (řada M47/48 a M60)[zdroj?] a i pro britský Chieftain by byl tvrdým oříškem. S příchodem nové řady západních tanků (M1 Abrams, Leopard 2, Challenger 1) ztratil T-72 neporazitelnost a v rukou nevyspělých států pro něj platí že:

„T-72 je na rozdíl nejnovějších tanků NATO dost lehký a nemůže proti nim obstát. Jeho 125mm kanón má mnohem menší účinný dostřel než západní tanky, avšak na menší vzdálenosti je schopen probít i nejmodernější pancéřování tanků NATO“[zdroj?], ale s vylepšením pancéřování reaktivním a modulárním pancéřováním, po přidání aktivní obrany (Arena-E), dokonalých rušičů (Štora) a přidáním nového SŘP z něj vzniká zase tank schopný se se ctí postavit západním tankům a vyhrát [zdroj?], ovšem praxe je poněkud jiná[zdroj?].

U armády ČR[editovat | editovat zdroj]

V české armádě je celkem 123 klasických T-72, ale armáda používá jen 30 modernizovaných tanků, které slouží u 73. tankového praporu ve verzi T-72M4CZ, provedenou modernizací se tank měl stát konkurentem strojům 3. generace. Zbytek je uložen ve skladech po celé ČR.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku t-72 na anglické Wikipedii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Galerie T-72 ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZALOGA, Stephen J.. M1 Abrams vs T–72 Ural. Operace Pouštní bouře 1991. Praha : Grada, 2010. 80 s. ISBN 978-80-247-3445-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]