Íránské vojenské letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Íránské vojenské letectvo
نیروی هوایی جمهوری اسلامی ایران
Znak íránského letectva

Znak íránského letectva
Země Iran Írán
Vznik 1979
Velikost 331 letounů
Posádka 52 000 aktivních vojáků
Velitelé Ataolláh Sálehí
Účast
Války Irácko-íránská válka

Íránské vojenské letectvo (persky نیروی هوایی جمهوری اسلامی ایران‎‎) česky: Vzdušné síly Íránské islámské republiky jsou součástí ozbrojených sil Íránské islámské republiky, jejíž úlohou je zajištění vzdušného prostoru Íránu a důležitých politických a hospodářských center, regionů a vojsk před údery vzdušného protivníka, jako i přímá podpora boje pozemních a námořních sil. Páteř íránského letectva tvoří z velké části americké letouny zakoupené ještě před rokem 1979. Patří k nim letouny F-5 Tiger II, F-4 Phantom II a F-14 Tomcat. Kromě amerických letadel vlastní Írán i ruské letouny Mig-29, Suchoj Su-24 a Su-25, francouzské Dassault Mirage F1 a čínské J-7. Mimo to Írán vyrábí několik vlastních strojů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Před revolucí mělo královské letectvo kolem 450 moderních bojových letounů včetně 166 strojů F-5, 190 F-4 a 79 tehdy nejmodernějších F-14A. Početní stav čítal 100 000 mužů, z čehož bylo 5 000 pilotů cvičených v USA a západní Evropě. Kvůli embargu bylo mnoho strojů během 80. let rozebráno na náhradní díly. Kritický stav vyřešily až dodávky ze SSSR, Číny a KLDR.

Íránsko-irácká válka[editovat | editovat zdroj]

F-14 Tomcat

Když dne 1. dubna 1979 byla vyhlášena Íránská islámská republika, došlo ke zhoršení vztahů s USA, které posléze proti Íránu vyhlásily ekonomické sankce. Tato skutečnost měla neblahý dopad na íránskou armádu neboť byly zrušeny všechny zbrojní kontrakty uzavřené předchozí vládou. Před revolucí bylo do Íránu dodáno 79 Tomcatů (z plánovaných 80) a pouze 284 střel AIM-54 Phoenix (z plánovaného počtu 714). Plánován byl i nákup nových letounů F-16 A, který byl Íránem zrušen. Nový režim se již brzy po svém nástupu k moci začal zbavovat svých odpůrců. V letectvu byl totiž největší počet vojáků loajálních bývalému režimu. Většina z nich byla posléze uvězněna, popravena nebo emigrovali. (Někteří z nich však byli po napadení Íránu propuštěni, protože Íránu chyběli zkušení piloti.) Tohoto nepříznivého stavu využil sousední Irák a 22. září roku 1980 na Írán zaútočil. V ten den podniklo irácké letectvo nálet na íránská letiště a infrastrukturu. Tento útok byl však odražen, protože iráčtí piloti díky své nezkušenosti nedokázali přesně zamířit své rakety. Druhý den provedlo 140 íránských letadel odvetný úder při němž zničilo několik iráckých kasáren a leteckých základen. Co se týče ztrát, byly na straně Íránu minimální. Nejvýznamnější operací íránského letectva byla Operace Osirak, která se uskutečnila 30. září 1980. Při této operaci se podařilo íránskému letectvu proniknout nepozorovaně na irácké území a poškodit jaderné zařízení Osirak a posléze i několik elektráren poblíž Baghdádu. Po roce 1986 se začal průběh války pro Írán vyvíjet nepříznivě. Po masivních dodávkách letadel zejména z Francie a SSSR a logistické podpoře USA se podařilo Iráku pomocí masivních náletů ochromit íránskou ekonomiku. Ačkoliv měl Irák oproti Íránu horší leteckou techniku, podařilo se mu, díky podpoře finanční a materiální hlavně ze strany USA, Francie, SSSR a okolních arabských zemí, které pociťovaly strach z vítězství islámské revoluce, uspět.

Válka v Perském zálivu[editovat | editovat zdroj]

F-5 Tiger II

Když 16. ledna 1991 začala operace Pouštní bouře uvědomilo si irácké vedení, že stávající irácké letectvo nemůže nijak konkurovat masivní převaze spojeneckých vojsk. Ve snaze ochránit svá letadla před zničením je poslalo do Íránu. Jednalo se asi o 140 letadel různých typů. Írán letadla zabavil a zařadil do své výzbroje. Pro tyto letouny poté získával náhradní díly z Ruska. V roce 1998 na irácko-íránské schůzce Írán popřel, že tyto stroje užívá, a odmítl je vrátit.

Vlastní výroba[editovat | editovat zdroj]

Íránský průmysl v současnosti vyrábí tři vlastní bojové letouny dvě z nich jsou odvozeniny od amerického letounu F-5 Tiger II a třetí typ byl vyvinut s ruskou pomocí.

  • Azarakhsh nebo Azarachš (persky اذرخش‎‎) je íránský bojový letoun vyráběný leteckým závodem HESA ve městě Šahín. Jedná se o upravený letoun F-5 Tiger II. Tento letoun je o 15 % delší než F-5.Výroba byla zahájena v roce 1997.
  • Sáeqeh (persky صاعقه‎‎) je druhá generace letounu Azarachš má o 15 % delší křídla a používá ruské proudové motory RD-33
  • Shafaq nebo Šafaq (persky شفق‎‎) je podzvukový přepadový letoun s charakteristikami stealth.
  • Sofre Máhí (persky سفره ماهی‎‎ česky Platýz) je nový íránský letoun s charakteristikami stealth. Letoun byl testován v dubnu 2010. Test byl podle generála Azíze Nasírzáde úspěšný.

Seznam letadel[editovat | editovat zdroj]

Letadlo Původ Typ Výroba Íránské označení Služba[1][2] Poznámky
Letouny k získání vzdušné převahy
F-14A Tomcat USA Stíhač k získání vzdušné nadvlády 1974–1979 44[3][4] 25 ve službě[1]
Dassault Mirage F1 FRA Stíhač k získání vzdušné nadvlády 1991 24 Íránské letectvo se zmocnilo přes 24 F1EQ a F1BQ, které do Íránu přeletěly z Iráku v roce 1991 během vláky v zálivu.
Mig-29A/UB USSR Stíhač k získání vzdušné nadvlády 40 MiG-29B (Fulcrum-A) a MiG-29UB[1]
Víceúčelové
Shenyang F-6 Farmer CHN Víceúčelový letoun 60. léta F-6 18 Postupně vyřazovány. Podíl strojů J-6 během Íránsko-Irácké války byly většinou bitevní výpady, prováděně jak iráckými, tak íránskými jednotkami s J-6.
F-4D/E Phantom II USA Víceúčelový letoun 60. léta 65 Původně objednáno 225, postupně vyřazovány.
F-5A/B/E/F USA Víceúčelový letoun 1965 75 75 F-5E a F ve službě. Původně bylo objednáno 166 F-5 a 15 dalších RF-5E, když Iran obdržel F-5E a F, začal prodávat své F-5A a B do zmí jako Etiopie, Turecko, Řecko a Jižní Vietnam; okolo roku 1976 byly všechny prodány, kromě pár F-5B které zůstaly jako cvičné.
HESA Sáeqeh IRN Víceúčelový letoun 2007–dosud 5 (24)[5] Iran prohlašuje, že jednotka (24 strojů) je složena z 5 letadel (přes foto evidenci).[6]
Přepadový stíhač
F-7M Airguard CHN Přepadový letoun 17
Bitevní letouny
Suchoj Su-25 USSR letoun k přímé palebné podpoře N/A 13 7 původně iráckých, 6 objednáno z Ruska
Bitevní letouny
HESA Azarachš IRN letoun k přímé palebné podpoře 1997–2001 Azarachš 6 Výrobní program stanoven na 30 letadel v příštích letech
Suchoj Su-24 USSR Bitevní letoun N/A 32 12 získáno z SSSR, 24 půvoodně iráckých
Vrtulníky
Agusta-Bell 206 ITA Víceúčelový vrtulník AB 212 5
Panha Šabaviz 2061 IRN Víceúčelový vrtulník AB 206A 3
Agusta-Sikorsky AS-61 ITA Vrtulník AS-61A4 2
Bell 214 USA Transportní vrtulník Bell 214C 25
Boeing CH-47 Chinook ITA Transportní vrtulník CH-47C 4 Výroba v Elicotteri Meridionali
Kaman HH-43 Huskie USA Záchranný vrtulník HH-43F 8
Mil Mi-8 USSR Transportní vrtulník Mi-8MTW 4
Tankovací
Boeing 707 USA Tankovací letoun 707-3J9C 10 Mnoho upravno pro speciální mise
Boeing 747 USA Tankovací letoun 747-100F 5
VIP
Dassault Falcon 20 FRA VIP transport 1
Dassault Falcon 50 FRA VIP transport 3
Lockheed JetStar USA VIP transport JetStar II 1
Cvičné
Beechcraft Bonanza USA Cvičný letoun F33C 20
Embraer EMB 312 Tucano BRA Cvičný letoun 15
Fajr-3 IRN Cvičný letoun F.3 N/A
IAMI Parastoo IRN Cvičný letoun 12[7]
HESA Simorgh IRN Cvičný letoun
Pilatus PC-7 Turbo Trainer SUI Cvičný letoun 20
PAC Mushshak SWE PAK Cvičný letoun Mushshak 23 Verze letounu Saab Safari vyrobená v Pákistánu
Dorna/Tazarv IRN Cvičný letoun N/A 2 25 naplánováno pro rok 2010[7]
Lockheed T-33 Shooting Star USA Cvičný letoun T-33A 5
Transportní letouny
Fokker F27 Friendship Nizozemsko Taktický transportní letoun F27-400M
F27-600
11
3
Harbin Y-12 CHN Transportní letoun 8
Iljušin Il-76 RUS Strategický transportní letoun 15
Lockheed C-130 Hercules USA Taktický transportní letoun C-130E
C-130H
15 Minimálně 15 strojů C-130 stále ve službě.
Pilatus PC-6 Porter SUI Transportní letoun 12
Rockwell Commander 690 USA Transportní letoun 690A 4
Xian Y-7 CHN Taktický transportní letoun Y-7 14
Socata TB FRA Transportní letoun TB 20
TB 200
6
6
Námořní hlídkový letoun
Lockheed P-3 Orion USA Námořní hlídkový letoun P-3F 5 71ASW SQN
AWACS
Iljušin Il-76 USSR Letoun pro elektronický boj Adnan-1 0 Během války v zálivu roku 1991 dva IL-76AEW odlětěly z Iráku do Íránu kde zůstaly.[8] Jen jeden zůstal v provozu k transportním účelům; AWACS systémy na palubě již nebyly v provozu.[9] Tento letoun byl 22. září 2009 zničen během kolize.

Protivzdušná obrana[editovat | editovat zdroj]

Írán disponuje poměrně hustou sítí protivzdušné obrany která je ovšem velice zastaralá a slabá. Většinu vybavení tvoří zastaralé americké a ruské protivzdušné systémy MIM 23B a S-200, které se Írán snaží svépomocí modernizovat. Íránský zbrojní průmysl vyrábí několik verzí, převážně kopií čínských protiletadlových raket nebo upravuje stávající americké a ruské typy. V roce 1993 se Íránu podařilo získat od Chorvatska modernější ruský zbraňový systém S-300PMU-1. V roce 2005 bylo do Íránu dodáno 29 zbraňových systémů krátkého dosahu Tor M1. Írán z neustálých výhrůžek ze stany Izraele ohledně leteckého útoku na íránské jaderné kapacity v roce 2007 podepsal s Ruskem smlouvu o dodávce moderního protivzdušného raketového systému dlouhého dosahu S-300 PMU-2. Smlouva však po dlouhých průtazích a intervencích ze strany Západu a především Izraele nebyla dodržena. Poté se Írán pokoušel získat rakety S-300 neoficiálně přes různé prostředníky avšak některé pokusy překazily zahraniční zpravodajské služby. Írán se posléze obrátil na Čínu, která přislíbila dodat protiletadlový systém HQ-9 (红旗-9), který kombinuje prvky ruského S-300 a amerického MIM-104 Patriot. Írán také posléze oznámil vlastní program vývoje protileteckého systému. V roce 2010 na vojenské přehlídce v Teheránu se tento nový systém skutečně objevil.

Írán používá velké množství protiletadlových kanónů, které používá na obranu svých jaderných zařízení v Natanzu, Búšehru a Qomu. Jedná se hlavně o kanóny typu KS-1. Írán tento kanón výrazně modernizoval. Dalším protiletadlovým kanónem je ZU-23. Íránští inženýři tento dvojhlavňový kanón vybavili ještě dalšími čtyřmi hlavněmi. Vznikl tak šestihlavňový kanón ráže 23 mm o kadenci 6000 ran za minutu. Podle íránských inženýrů je účinek takovéto zbraně efektivnější než u Phalanx CIWS.

Systém Původ Typ Verze
(místní označení)
Ve službě Poznámky obrázek
MIM-23B USA PVOS 150
rakety jsou upraveny pro použití
na letounech F-14
Raketový odpalovač MIM-23B
S-200 SSSR PVOS Sayyad-1 200 používá i čínské HQ-2
Rakety S-200 na vozidle KrAZ
S-300 PMU-1 Rusko PVOS neznámý počet zakoupen v Chorvatsku
v roce 1993
Rakety S-300
Tor M1 Rusko PVOS 29
Rakety Tor M1
2K12 Kub SSSR PVOS 8 ve výzbroji IRGC
Rakety 2K12 Kub
HQ-9 Čína PVOS neznámý počet Rakety HQ-9
Pancir-S1 Rusko PVOS 10 získán ze Sýrie
Rakety Pancir-S1
ZSU-23-4 SSSR PVOS 100
Tank ZSU-23-4
ZU-23-2 Rusko PVOS ZU-23-6 neznámý počet šest hlavní
Odpalovače ZU-23-2
KS-19 Rusko PVOS 100
Odpalovač KS-19
Oerlikon 35 mm Švýcarsko PVOS GDF-002 92
Kanón Oerlikon 35 mm
SA-20 Rusko protiletadlová střela neznámý počet
Protiletadlová střela SA-20

Radarové vybavení[editovat | editovat zdroj]

Systém Původ Typ Verze
(místní označení)
Ve službě Poznámky obrázek
Gamma Rusko mobilní 3D radar  ?
Mobilní 3d radar Gamma
Kasta 2E2 Rusko mobilní radar ?
Mobilní rada Kasta 2E2
Kolčuga Ukrajina pasivní sledovací systém ? zakoupen v roce 2006
Pasivní sledovací systém Kolčuga
JY-14 Radar Čína 3D radar  ?

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku نیروی هوایی ارتش جمهوری اسلامی ایران‎‎ na perské Wikipedii.

  1. a b c Aviation Week & Space Technology 2009, 26 JAN 2009 240. Web.5 Aug 2009.
  2. Flightglobal World Air Forces - December 2009
  3. Cooper, Tom and Liam Devlin. "Iranian Air Power Combat Aircraft". Combat Aircraft, Vol. 9 No. 6, January 2009.
  4. "World Military Aircraft Inventory". 2009 Aerospace Source Book. Aviation Week and Space Technology, 2009.
  5. No Operation
  6. 9_8807181585_L600.jpg (image)
  7. a b globalsecurity.org
  8. globalsecurity.org
  9. Beriev A-50 Mainstay, Air Forces Monthly, August 2008 issue, p. 95

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]