S-300

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
S-300
MoscowParade2009 7.jpg
Typ Protiletadlový systém
Místo původu SSSR SSSR
Rusko Rusko
Historie služby
Používána 1978–dosud
Historie výroby
Konstruktér Almaz-Antej
NPO Almaz
NIIP (radar)
MKB Fakel (rakety)
MNIIRE Altair (S-300F)
Navrženo 1967–2005
Výrobce MZiK
Varianty S-300P
S-300PM
S-300PMU 2
S-300F (námořní varianta)
S-300V
S-400

S-300 (rusky С-300, v kódu NATO SA-10 Grumble, SA-12 Giant/Gladiator, SA-20 Gargoyle) je ruský raketový, protiletadlový systém dlouhého dosahu určený k obraně strategických cílů nebo uskupení vojsk před taktickými, operačně taktickými řízenými střelami a bojovými letouny, schopný činnosti za každého počasí i podmínkách intenzivního radioelektronického rušení. Systém je od roku 1979 vyráběn firmou Almaz. Od roku 1993 je S-300 vyráběn také v ČLR pod názvem 红旗hong qi - Rudá vlajka).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj protiletadlového systému S-300 začal v 60. letech 20. století. Cílem bylo vyvinout systém, který by vykompenzoval nedostatky stávajících protiletadlových systémů S 75 a S 125. Hlavními požadavky na nový systém byly větší mobilita a schopnost sledovat a ničit více cílů současně. V roce 1967 vydalo tehdejší UV KSSS usnesení o vývoji tří nových protiletadlových systémů určených pro obranu pozemních vojsk, námořnictva a útvarů PVOS.

Při vytváření nástrojů pro správu (SU), skládající se z bodu bojového řízení a radarové detekce, rozhodli úkol automatické šňůrky tratí až sto cílů a efektivního řízení дивизионами, která se nachází ve vzdálenosti 30-40 km od SU.

Poprvé byl vytvořen systém s plnou automatizací bojové práce. Všechny úkoly - detekce, sledování, stanovení cíle, zachycení cíle, doprovod a navádění střel, hodnocení výsledků střelby - systém je schopen řešit automaticky pomocí digitálních výpočetní prostředky. Provozovatel funkce spočívají v kontrole nad prací prostředky a provádění start rakety. V obtížném možné manuální zásah do průběhu boje práce. Ani jedna z předchozích systémů těmito vlastnostmi není vlastnila. Vertikální start rakety zajišťoval ostřelování cílů, létání ze všech směrů, aniž by odpalovací ve směru střelby.

Systém S-300 ПМУ přijat do služby v letech 1979-1983 a uskuteční řadě zahraničních zemí.[1]

S-300P[editovat | editovat zdroj]

První protiletadlový systém S-300P začal pracovat v Moskevském okruhu PVOS v roce 1978 (v kódu NATO SA-10 Grumble). Byl to mobilní systém, jehož jednotlivé prvky byly umístěny na přívěsech tahačů Ural-357, Kraz-255 a Kraz-260. Systém používal střely 5V55 s doletem 47 km, později s doletem 75 km. Minimální výškový dosah byl 25 metrů a maximální 25 km. Střely měly délku 7,25 metru a průměr 0,5 metru. Hlavice obsahovala 130 kg výbušniny se směrovým účinkem. Střely byly odpalovány z transportních kontejnerů metodou studeného startu. V polovině 80. let byl tento systém modernizován a dostal označení S-300PT

S-300PS[editovat | editovat zdroj]

Je samohybná nebo také exportní varianta protiletadlového systému S-300P. Do výzbroje byl přijat v roce 1982. Výhodou oproti staršímu S-300P má S-300PS kratší dobu přípravy (5 minut) a delší dosah raket (90 km). Systém je umístěn na nákladních automobilech MAZ 543M.

S-300PM[editovat | editovat zdroj]

S-300PM nebo exportní S-300PMU 1, v ČLR vyráběn pod označením HQ-10 (红旗-10), je modernizovaná verze systému S-300P, jejíž vývoj byl zahájen v roce 1983. S-300PM je vybavena modernějšími raketami 48N6 (48N6E). Raketa byla poprvé testována v únoru 1984. Systém je vybaven modernějším přehledovým radiolokátorem PN64, který je schopen detekovat cíle s odrazovou plochou od 0,02 m². Dálkový dosah raket je 150 km a výškový 27 km. Raketa je také schopna zasáhnout cíle pohybující se ve výškách 6-100 m na vzdálenost až 30 km.

S-300PMU 2[editovat | editovat zdroj]

S-300PMU 2

S-300PMU 2, v ČLR vyráběn pod označením HQ-15 (红旗-15), oproti předchozím typům zahrnuje nové prvky jako je přehledový radiolokátor 96N6, velitelské stanoviště a modernizovanou raketu 48N6E2 s doletem 200 km. Vývoj S 300PMU 2 byl zahájen v roce 1995 a v roce 1997 byl systém představen na výstavě vojenské techniky MAKS-97.

S-300F[editovat | editovat zdroj]

S-300FM na křižníku Petr Veliký

S-300F (SA-N-6) je námořní varianta protiletadlového systému S-300. Systém byl zaveden do výzbroje v roce 1984. Používá rakety 5V55RM s dosahem 7-90 km. Raketa dosahuje rychlosti mach 4. Tímto protiletadlovým systémem jsou vybaveny křižníky Kara, Slava a Kirov. S-300FM je modernizovaná varianta S-300F a je instalována pouze u raketového křižníku Petr Veliký (třída Kirov). Systém používá rakety 48N6 a dosahuje rychlosti mach 6. Vývozní varianta je známá pod názvem Rif M a je instalována u čínského torpédoborce 051C.

S-300V[editovat | editovat zdroj]

S-300V s raketami 9M83

Na rozdíl od předchozích verzí S-300P jsou komponenty systému S-300V umístěny na pásovém vozidlu s hrubou hmotností 47 tun. Systém je určený pro obranu prvosledných, druhosledných a týlových jednotek před taktickými řízenými střelami, letadly a vrtulníky. Systém je schopen ničit taktické balistické střely na maximální vzdálenost 40 km a letadla na vzdálenost 100 km. Výškový dosah proti letadlům je do 30 km a proti BS 28 km. Systém je schopen vést boj proti 24 cílům současně a navádět až 2 protiletadlové rakety najednou. S-300V byl zaveden do výzbroje v roce 1986 jako nástupce protiletadlového systému Krug (SA-4 Ganef). S-300V je vyráběn firmou Antej. V ČLR má tato verze označení HQ-18 (红旗-18).

Složení protivzdušné brigády:

  • 1 velitelské vozidlo 9S457-1
  • 1 radiolokátor celokruhového vyhledávání 9S15MT
  • 1 radiolokátor sektorového vyhledávání 9S19M2
  • 6 odpalovací vozidlo
  • 6 nabíjecí vozidlo

S-300V používá dvou typů raket. Jedná se o raketu 9M82 (SA-12 Giant), která je určena hlavně k ničení balistických raket. Další raketou je 9M83 (SA-12 Gladiator), která je určena k ničení střel s plochou dráhou letu, letadel nebo taktických balistických raket na menší vzdálenost.

Verze S-300 PT S-300 PS S-300PM S-300 PMU 2 S-300 F S-300 FM[2] S-300 V S-300 VM[3]
Rok zavedení 1979 1982 1989 1997 1984 dříve 1999 1986 1996 (?)
Používaná střela 5V55K 5V55 48N6 48N6M 5V55RM 48N6MЕ2 9M82,9M83 9M82M,9M83M
Maximální výškový dosah 25 km 27 km 27 km 27 km 25(27) km 25(27) (?) km 25(30)km 25(30)km
Minimální výškový dosah 25 m 25 m 10 m 10 m 7[4] (25)m 7(?) (?) (?)
Maximální dálkový dosah 47 75 150 200 90(150) 200 75 (100) 200 (250)
Minimální dálkový dosah 5 5 3 3 3 ? 5 5
Množství postřelovaných cílů 6 6 6 36[5] 6 ? 24 24
Množství současně naváděných střel 12 12 12 72[6] 12 ? 48 48

Ochrana a maskování[editovat | editovat zdroj]

  • Maskování. Pro maskování komponenty systému S-300 se vztahují rozložení plnohodnotné nafukovací rozložení [7] , vybavené přídavnými zařízeními simulace elektromagnetického záření v infračerveném a rádiolokátor. Také mohou být použity nejrůznější prostředky maskování jak to maskování (sítě) a umístění komponent S-300 v zákopech že výrazně komplikuje detekce s větší, čím dále běží. Stanice rušení pro RADAR nepřítele, SF-30, Rubáš-1. [8]
  • Ochrana. Dalším prvkem ochrany je umístění komponent S-300 v zákopech (praktikována jako zvířata ve vyšších polohách pro lepší hodnocení a rychlejší péči za horizont, tak a ubytování v zákopech pro tajnosti a chránit před třískami výbuchů).

Složený prvek proti rádio lokátor existujících raket je pro S-300 systém Газетчик-E[9][10], pravděpodobnost zachycení rakety ПРР typu ХАРМ je 0,85 pro rakety s aktivním radarem bodování, tepelné nebo телеуправляемой naváděcí systém pravděpodobnost zachycení je 0,85-0,99. Při tom pod odposlechu se rozumí ztráta objektu poškodit v platnost jeho pádu kolem cíle.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Uživatelé S-300

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.raspletin.ru/istorija-sistem-pvo-i-pro-67939/c-300
  2. http://www.snariad.ru/navy-pvo/c-300f/
  3. http://www.almaz-antey.ru/catalogue/millitary_catalogue/52/273/275/284
  4. http://www.raspletin.ru/korabelnyy-zenitnyy-raketnyy-kompleks-rif-m
  5. http://www.raspletin.ru/zrs-s-300-favorit
  6. http://www.raspletin.ru/zrs-s-300-favorit
  7. http://lenta.ru/news/2008/08/21/rusbal/
  8. http://www.almaz-antey.ru/catalogue/millitary_catalogue/
  9. "Vojenská přehlídka" č. 34, 1999 (Rusko)
  10. http://www.almaz-antey.ru/catalogue/millitary_catalogue/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]