Suchoj Su-24

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Su-24
Su-24M
Su-24M
Určení útočný letoun
Výrobce Suchoj
Šéfkonstruktér J. S. Felsner
První let T-6:2. července 1967
T-6-2I: 17. ledna 1970
Zařazeno 1974
Charakter Ve službě
Uživatel Rusko
Ukrajina
Kazachstán
Vyrobeno kusů cca 1 400

Suchoj Su-24 (kód NATO "Fencer") je v SSSR vyvinutý útočný letoun a letoun pro námořní průzkum. Jeho vývoj spadá do počátku 60. let, kdy byl požadován úderný stroj, který by byl schopen přízemním letem provádět překvapivé údery. V 70. a 80. letech šlo o dost pokročilý sovětský letoun, schopnostmi podobný letounu F-111. První prototyp vzlétl 2. července 1967. Sériová výroba započala 1971, první série se k vojenským jednotkám formálně dostala roku 1975.

Verze letounu[editovat | editovat zdroj]

  • Su-24 - základní verze
  • Su-24M - verze z roku 1980, stroj je vybaven zdokonalenou avionikou
  • Su-24MK - může být vyzbrojena novými střelami, z nichž dvě mohou být zavěšeny na velkých vnitřních závěsnících
  • Su-24MR - průzkumná námořní verze provozovaná Baltským loďstvem roku 1988 byly Su-24MP - verze pro průzkum, radioelektronický průzkum a radioelektronický boj

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Běloruský Su-24M
Ruský Su-24MR
Su-24 v Kubince
Dva ruské Su-24M za letu (2009).

Současní[editovat | editovat zdroj]

ALG Alžírsko
39 letadel nakoupeno pro Alžírské letectvo; 32 strojů Su-24MK (modernizovány na Su-24M2) a 4 Su-24MR zůstávají ve službě
ANG Angola
Nepotvrzené zprávy o nákupu 12 strojů Su-24 z blíže nespecifikovaného zdroje, možná Běloruska; jeden Su-24 byl viděn v roce 2008 na základně Catumbela[1]
AZE Ázerbájdžán
3 ve službě k listopadu 2008.
BLR Bělorusko
Zděděny po SSSR, 34 slouží u běloruského letectva (22 Su-24MKs a 12 Su-24MR).
IRN Írán
24 až 36 ve službě u íránského letectva po válce s Irákem. 24 iráckých strojů Su-24 bylo během války do Íránu evakuováno a tam byly zařazeny do íránského letectva. Írán zřejmě další stroje dokoupil z Ruska nebo dalších zemí z bývalého SSSR.
KAZ Kazachstán
25 ve službě
Libye Libye
8 Su-24MK nakoupeny pro Libyjské letectvo. 6 ještě v inventáři, jeden zničen požárem, další sestřelen v roce 2011.
Rusko Rusko
415 ve službě k listopadu 2008.
Sýrie Sýrie
Zprávy až o 20 letounech ve službě v syrském letectvu
Ukrajina Ukrajina
130 Su-24 ve službě k listopadu 2008.
Uzbekistán Uzbekistán
Zděděno po SSSR, mohou být ve službě

Dřívější[editovat | editovat zdroj]

IRQ Irák
30 dodáno k iráckému letectvu, pět zničeno během války v Zálivu, jeden stroj přežil a 24 letounů přelétlo do Íránu, kde byly včleněny do jeho letectva;[2]
SSSR SSSR
Přešly na nástupnické státy.

Specifikace (Su-24MK)[editovat | editovat zdroj]

SUKHOI Su-24 FENCER.png

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2 (pilot a obsluha zbraní)
  • Rozpětí:
    • Roztaženo: 17,64 m
    • Staženo: 10,37 m
  • Délka: 22,53 m
  • Výška: 6,19 m
  • Nosná plocha: 55,2 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 22 300 kg
  • Vzletová hmotnost: 38 040 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 43 755 kg
  • Pohonná jednotka: 2× proudový motor Ljulka AL-21F3A s příd. spalováním, o tahu 76,4 kN (109,8 kN s příd. spal.)
  • Zásoba paliva: 11 100 kg

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost:
    • Na úrovni mořské hladiny: 1 315 km/h
    • V letové hladině: 2 317 km/h
  • Přeletový dolet: 2 775 km (1 500 nm, 1 725 mi)
  • Akční rádius: 615 km
  • Dostup: 11 000 m
  • Počáteční stoupavost: 150 m/s
  • Plošné zatížení: 651 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,60

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1 × kanon GŠ-6-23, 500 nábojů
  • Do 8 000 kg (17 640 lb) munice na 8 závěsech, včetně 4 rádiem řízených raket Ch-23; do 4 střel Ch-25ML naváděných laserem; do 2 × Ch-28, Ch-58 nebo Ch-31P střel ARM; do 3 × raket Ch-29L/T laserem/TV-naváděných; do 2 × střel ch-59 nebo pumy KAB-500KR a KAB-500L.
  • Raketomety ráže 57 mm na neřízené rakety S-5, 80 mm S-8 nebo 122 mm rakety S-13
  • Ostatní zbraně zahrnují další bomby, externí kanony a taktické jaderné zbraně.
  • 2 × střely vzduch-vzduch R-60 pro vlastní obranu; vylepšené stroje schopny nést střely R-73.

Srovnatelné letouny[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Angolan Su-24." El Hangar de TJ, July 2008. Retrieved: 5 March 2011.
  2. "Iraqi Perspectives Project Phase II. Um Al-Ma'arik (The Mother of All Battles): Operational and Strategic Insights from an Iraqi Perspective, Volume 1 (Revised May 2008)." oai.dtic.mil. Retrieved: 5 March 2011.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu