Libanonská občanská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Libanonská občanská válka byla občanská válka odehrávající se v letech 19751990 mezi křesťanským a muslimským obyvatelstvem Libanonu.

Kořeny[editovat | editovat zdroj]

Arafat v uprchlickém táboře na jihu Libanonu

Politická situace v Libanonu byla velice složitým vyvážením sil mezi muslimy a maronitskými křesťany.[1] Problematické uspořádání etnik řešila ústava z roku 1926 z dob, kdy byl Libanon francouzským mandátem.[1] Tato ústava zaručovala, že prezidentem bude maronitský křesťan, předsedou parlamentu ší'itský muslim a premiérem sunnitský muslim.[1] Po vyhlášení nezávislosti (1943) byla situace v Libanonu příznivá a díky hospodářskému růstu bylo označováno jako „Švýcarsko orientu.“[1] Muslimská populace však tíhla spíše k arabské Sýrii a napětí a nepokoje, které se málem změnily v občanskou válku, byly maronitským prezidentem roku 1958 zažehnány, když požádal o intervenci americká vojska.[1]

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

V důsledku vzniku Izraele, Šestidenní a Jomkipurské války, byl Libanon nucen přijmout velké množství palestinských Arabů, což způsobilo značné demografické změny.[1] Díky tomu se nakonec původně dominantní maronitští křesťané stali menšinou.[1] Koncem 60. let došlo k ztrátě kontroly nad jižním Libanonem, kam se po Černém září v Jordánsku přesunula Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), odkud útočila na Izrael.[2]

Přibližné rozdělení Libanonu v roce 1976

První fáze (1975-1977)[editovat | editovat zdroj]

Otázka palestinských uprchlíků se stala hlavním svárem mezi maronitským křesťany, sdruženými do Falangistické strany, na straně jedné a muslimy na straně druhé.[2] V roce 1975 vláda ztratila kontrolu nad státem a záminkou k vypuknutí občanské války se nakonec stal útok na autobus plný palestinských Arabů.[2]

O rok později se do války zapojila Sýrie, která do země vyslala na žádost prezidenta několik desítek tisíc vojáků.[2] Přestože pomáhala falangistům, ti se proti ní nakonec obrátili, kvůli jejímu postrannímu úmyslu posílení své pozice na Blízkém východě.[2] Libanon byl nadále velmi rozdělen, přičemž jih země byl ovládán teroristickými skupinami (Amal, OOP, Fatah, atp.) a hlavní město Bejrút bylo rozděleno na muslimskou a křesťanskou část.[2]

Druhá fáze (1977-1982)[editovat | editovat zdroj]

Operace Lítání[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Operace Lítání.
Základna UNIFIL

V reakci na teroristické útoky palestinských Arabů v Izraeli byly podnikány tvrdé vojenské odvety a roku 1978 byla v reakci na teroristický útok Fatahu v Tel Avivu zahájena operace Lítání.[3] Během ní izraelské vojenské jednotky pronikly do Libanonu a obsadily jeho území až po řeku Lítání.[3] Při této operaci se Izraelským obranným silám (IOS) podařilo úspěšně zatlačit vojenské síly OOP severně za tuto řeku.[3] Libanonské protesty u OSN vedly posléze k vytvoření mírových sil UNIFIL (United Nations Interim Force in Lebanon) a izraelskému stažení z obsazených území.[3]

Bezpečnostní zóny[editovat | editovat zdroj]

Na jihu Libanonu byly vytvořeny bezpečnostní zóny, v nichž si Izrael zachoval nepřímou kontrolu i nadále, díky podpoře Jiholibanonské armády.[3] Situace se začala komplikovat roku 1981, kdy došlo k vnitřním soubojům uvnitř Libanonu a zesílení teroristických útoků na Izrael.[3] V červenci téhož roku se podařilo dojednat krátké příměří.

Třetí fáze (1982-1983)[editovat | editovat zdroj]

Izraelské jednotky na jihu Libanonu

V Izraeli zaznívaly hlasy, že by měla být podniknuta rázná opatření proti teroristickým útokům na severu země. Jako záminka se nakonec našel útok na izraelského velvyslance Šlomo Argova v Londýně, který se stal 3. června 1982.[4]

První libanonská válka[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku První libanonská válka.
Podrobnější informace naleznete v článku Obléhání Bejrútu.
Letecký snímek na zničený stadion v Bejrútu, který sloužil jako skladiště zbraní OOP

Druhý den nato zahájily IOS operaci Mír pro Galileu, později známou jako první libanonská válka.[4] Izraelské letectvo zahájilo bombardování velitelství OOP v Bejrútu a obrněné divize postupovaly do vnitrozemí.[4] Namísto původního plánu pouze zatlačit jednotky OOP bylo nakonec uskutečněno vypuzení OOP ze země.[4] Poté co Izraelci dorazili k Bejrútu, došlo na jeho obléhání a soustavné dělostřelecké ostřelování.[4] Tato operace přinesla řadu hlasité kritiky, a to jak mezinárodní, tak izraelské. Díky americkému diplomatovi Philipu Habibovi se podařilo vyjednat odchod OOP ze země, který se uskutečnil 22. srpna 1982 pod mezinárodním dohledem.[4] V zemi byly rovněž rozmístěny mezinárodní síly.[4]

Masakr v Sabře a Šatíle[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Masakr v Sabře a Šatíle.

I po ukončení bojů se objevovaly násilnosti, z nichž nejvážnější bylo zavraždění libanonského prezidenta a vůdce křesťanských falangistů Bašíra Džumaila palestinskými muslimy.[5] V reakci na to vnikly jednotky falangistů do zmíněných palestinských uprchlických táborů, kde jako pomstu povraždili uprchlíky.[5]

Vznik Hizballáhu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Hizballáh.

Na konci roku 1982 vyslal Írán své tajné agenty do Libanonu za účelem vytvoření revolučního islámského hnutí v zemi. Skupina radikálních šíitských muslimů vedených svými náboženskými duchovními se stala základem Hizballáhu, organizace, jejímž cílem bylo vytvořit v Libanonu zmítaném občanskou válkou teokratickou vládu na íránský způsob a následně vytvořit podobnou vládu v celém arabském světě. V průběhu let se Hizballáh stal součástí libanonského politického procesu, ale též organizací, která se pro dosáhnutí svých cílů neštítí ani teroru.

Čtvrtá fáze (1984-1989)[editovat | editovat zdroj]

V druhé polovině 80. let docházelo nadále k eskalaci konfliktů, za kterými stál Hizballáh.[5] Docházelo k bombovým útokům a sebevražedným atentátům.[5] Období 80. let se rovněž označuje jako období chaosu, kdy v zemi působilo na 40 teroristických organizací, měla dvě vlády a žádného prezidenta.[5] Za ukončení občanské války se pokládá tzv. Taífská dohoda, která byla z popudu Ligy arabských států uzavřena 22. října 1989 v Saúdské Arábii.[5]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  1. a b c d e f g ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 151-152.   [Dále jen: Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.]
  2. a b c d e f Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 153-154
  3. a b c d e f Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 155
  4. a b c d e f g Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 157
  5. a b c d e f Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 158-159