Katáib

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Logo strany

Strana Katáib (arabsky: الكتائب اللبنانية), též Falangistická strana, je libanonská politická strana. Strana někdy používá dodatek Libanonská sociálně demokratická strana, přestože se nejedná o stranu sociálně demokratické orientace (ideologické směřování je národně konzervativní).[1] Formálně se označuje světskou stranu, podporována je ovšem převážně maronitskými křesťany.

Strana hrála jednu z hlavních rolí v libanonské občanské válce. V současné době je Katáib parlamentní stranou a součástí Aliance 14. března (která stojí proti Hizballahu a dalším prosyrským stranám).

Založení a začátky[editovat | editovat zdroj]

Strana byla oficiálně založena Pierrem Gemajelem v roce 1936 jako mládežnické hnutí inspirované NSDAP.[2] Aktivně se účastnila bojů proti francouzské koloniální nadvládě v Libanonu až do vyhlášení libanonské nezávislosti v roce 1943. Její heslo je "Bůh, národ a rodina".

Zpočátku byl vliv falangistické strany omezený. Vše se ale změnilo poté, co se Kataíb při krizi v roce 1958 postavila na stranu vlády. Pierre Džamaíl byl poté jmenován do vlády a o dva roky později i zvolen do Národního shromáždění.

V roce 1968 se Kataíb připojila k Alianci Hefl, která je tvořena třemi hlavními křesťanskými stranami v Libanonu. V tomtéž roce Aliance Helf získala 9 křesel (z 99) a stala se tak nejúspěšnějším seskupením v notoricky roztříštěném libanonském politickém spektru.

Do konce 60. let Katáib vytvořila své vlastní ozbrojené milice a brzy na to se začaly množit srážky s palestinskými ozbrojenci.

Období bojů a úpadek[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1975 se falangističtí milicionáři zúčastnili tzv. Autobusového masakru, který je obecně považován za zárodek libanonské občanské války. V dalších dnech se 8 000 falangistických milicionářů (společně s dalšími křesťanskými milicemi) zapojilo do pouličních bojů proti palestinským milicím a milicím Libanonského národního hnutí.

V srpnu 1976 se Katáib podílí na formování Libanonských sil, ozbrojeného křídla Libanonské fronty, přičemž Bašír Džamáíl je zvolen jejich vůdcem.

V září 1982 je Bašir Džamaíl zvolen prezidentem Libanonu. O měsíc později umírá při atentátu, z něhož je podezřívána Sýrie.

Syrské období a Cedrová revoluce[editovat | editovat zdroj]

Strana ztrácí směr a vzájemně v ní soupeří několik frakcí. Od roku 1986 straně vládne Georges Saadeh až do své smrti v roce 1998. V roce 1999 se novým předsedou stává Mounir Hajj, vládne do roku 2002. V roce 2002 stranu ovládá Karim Pakradouni, a to až do roku 2005. To se nejvyšším představitelem strany stává Amín Džamáíl.

V březnu roku 2005 se po atentátu na Rafíka Harírího Katáib účastní protisyrských demonstrací, později známých jako Cedrová revoluce. Stává se součástí Společnosti 14. března (společně s Hnutím budoucnosti, Pokrokovou socialistickou stranou, Libanonskými silami a dalšími menšími stranami). Ve volbách v červnu 2005 získala Katáib 3 křesla v libanonském parlamentu a v nově sestavené vládě F. Siniora zasedl Amin Džamaíl, syn Pierra Džamáíla jako ministr průmyslu.

V listopadu 2006 umírá Amín Džamáíl při atentátu. Z jeho smrti je znovu viněna Sýrie. Další člen Strany Katáib, Antoine Ghanem umírá při bombovém atentátu v září 2007.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kataeb Party na anglické Wikipedii.

  1. [1]
  2. Falangisté nejsou sociální demokraté

Odkazy[editovat | editovat zdroj]