Palestinci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Palestinci
(الفلسطينيون al-'Arab al-filastínijjún)
Palestinian infobox.jpg

Tawfiq CanaanEdward SaidMahmoud DarwishLeila Khaled
Jásir ArafatMohammad BakriHanan AshrawiRanija al-Jasín

Populace
cca 11,000,000
Země s významnou populací
JordánskoJordánsko Jordánsko 6.000.000 [1]
Flag of Palestine.svg Palestina 3.760.000 [1]
Západní břeh Jordánu 2.345.000 [1]
Pásmo Gazy 1.416.000 [2]
Israel Izrael 1.540.000 [3]
Syria Sýrie 630.000 [4]
Chile Chile 500.000 [5]
Lebanon Libanon 402.582
Saudi Arabia Saúdská Arábie 280.245
Egypt Egypt 270.245 [6]
United States USA 255.000 [7]
Honduras Honduras 250.000
Mexico Mexiko 120.000
Qatar Katar 100.000
Germany Německo 80.000 [8]
Kuwait Kuvajt 70.000
El Salvador Salvador 70,000 [9]
Brazil Brazílie 59.000 [10]
Iraq Irák 57.000 [11]
Yemen Jemen 55.000 [7]
Canada Kanada 50.975 [12]
Australia Austrálie 45.000
Iraq Irák 57.000
Libya Libye 44.000
UK Spojené království 20.000
Jazyk(y)

Arabština, Hebrejština, Aramejština

Náboženství

Sunnitský islám
Minority Křesťanů a Ší'itských muslimů

Příbuzné národy

Arabové, Asyřané, Samaritáni, Židé

Palestinci (arabsky الشعب الفلسطيني‎‎, aš-ša'b al-filastíní), (arabsky الفلسطينيون‎‎, al-Filastínijjún), nebo také Palestinští Arabové (arabsky العرب الفلسطينيون‎‎, al-'Arab al-filastínijjún), je moderní označení skupiny skupiny potomků lidí, kteří na území Palestiny žili po staletí a dnes jsou lingvisticky a kulturně Arabové. Navzdory mnohým exodům více než polovina světové populace Palestinců zůstala na území Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy a Izraele. Mnoho Palestinců jsou uprchlíci nebo vnitřně vysídlení. V Pásmu Gazy jich žije milion, tři čtvrtě milionu na Západním břehu a milion v Izraeli samotném.

Mnoho Palestinců žije v diaspoře, více než polovina těchto lidí je bez státní příslušnosti. Kolem 2,6 milionů lidí žije v v sousedním Jordánsku, 1,5 milionu žije v Sýrii a Libanonu a další čtvrt milionu v Saúdské Arábii. Půlmilionová diaspora v Chile je největší mimo Arabský svět.

Od Islámské expanze v 7. století přestoupila většina obyvatel Palestíny k sunnitskému islámu, nicméně významná část zůstala křesťany, kteří se hlásí k různým denominacím. Významné jsou také komunity Drúzů a Samaritánů. Vernakulárním jazykem Palestinců bez rozdílu vyznání je Arabština. Izraelští Arabové jsou bilingvní a hovoří plynně hebrejsky.

Historie Palestinské národní identity je a otázkou diskutovanou mezi učenci.[13] Právní historik Assaf Likhovski zastává názor, že palestinská identita se začala projevovat v prvních dekádách 20. století.[13] První požadavek na národní nezávislost Levanty byl deklarován Syrsko-palestinským kongresem 21. září 1921.[14] Po vzniku státu Izrael a palestinských exodech v letech 1948 a 1967, začal termín Palestinec označovat nejen místo narození, ale také sdílenou minulost a budoucnost ve smyslu zamýšleného Státu Palestina.[15]

V roce 1964 byla založena Organizace pro osvobození Palestiny jako zastřešující organizace pro skupiny, které reprezentují Palestince na mezinárodní úrovni.[16] Palestinská autonomie, oficiálně ustanovená jako výsledek Dohod z Osla, je správní orgán nominálně zodpovědný za správu palestinských měst a uprchlických táborů na Západním břehu a v Pásmu Gazy.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Řecké označení Palaistínē (Παλαιστίνη), které je příbuzné s arabským Filastin (فلسطين), se poprave objevuje v dílech řeckého historika Hérodota z 5 století př. n. l., kde popisuje přímořskou zemi situovanou mezi Fénicií a Egyptem.[17][18][19] Herodotos využíval tento termín také jako etnonymum, když psal o 'Syřanech z Palestiny' nebo 'Palestinských Syřanech'.[20] etnický amorfní skupině, kterou odlišuje od Féničanů.[21] V Semitských jazycích například v Akkadštině slovo Palastu odkazuje k jižní Palestině.[22] Ve starověké Hebrejštině je příbuzným slovem Plištim,[23] překládané jako Pelištejci, které však nerozlišuje jednotlivé Mořské národy, které se v oblasti usídlily kolem roku 1100 př. n. l.[24]

Označení Syrská Palestina bylo nadále užívána starověkými historiky, geografy a dalšími pro oblast mezi Středozemním mořem řekou Jordán, například ve spisech Filóna, Josefa Flávia nebo Plinia staršího. Poté co Římané přijali termín jako oficiální administrativní jméno oblasti v 2 století našeho letopočtu se termín "Palestina" stal hojně užívaným; byl vyražen na mincích úředních listinách a pronikl dokonce do rabínské literatury.[25] Arabské slovo Filastin bylo užívané k označení regionu již prvními arabskými geografy.

Palestinská rodina z Ramalláhu, 1905.

Během trvání Britského mandátu Palestina byl termín "Palestinec" užíván pro všechny jeho občany bez rozdílu náboženské nebo etnické příslušnosti.[26]

Po vyhlášení nezávislosti Izraele, v roce 1948, se užívání termínů "Palestina" a "Palestinský" pro Palestinské Židy přestalo používat. Například, anglicky psané noviny The Palestine Post, založené Židy v roce 1932, změnili svůj název v roce 1950 na The Jerusalem Post. Židé v Izraeli a na Západním břehu se dnes označují jako Izraelci. Arabští občané Izraele se označují jako Izraelci nebo Palestinci nebo Arabové.[27]

Organizace pro osvobození Palestiny v roce 1968 definovala „Palestince“ jako „ty Araby, kteří do roku 1947 sídlili v Palestině bez rozdílu toho zda byli vyhnání nebo tam zůstali. Kdokoliv, kdo se narodil po tomto datu palestinskému otci, i mimo Palestinu, je Palestincem.[28] Arabská národnost není nábožensky specifikovaná zahrnuje Arabsky mluvící muslimy, Arabské křesťany a další náboženské komunity jako jsou Samaritáni a Drúzové, které také mluví arabštinou. Palestinští Židé jsou do této definice také zahrnuti, avšak pouze arabsky mluvící židé, kteří sídlili v Palestině před počátkem sionistické invaze.“ Charta OPP také zdůrazňuje že „Palestina s hranicemi, které měla v rámci Britského mandátu, je nedělitelnou teritoriální jednotkou“."[28][29]

Názory na historickou existencí národa[editovat | editovat zdroj]

Izraelský pohled[editovat | editovat zdroj]

V minulosti vyjádřilo několik osob pochybnost nad historickou existencí palestinského národa. Patří mezi ně například o bývalá izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirová, která tak učinila v červnu 1969 v rozhovoru pro britský list The Sunday Times.[30] Dodala, že až do konce 60. let „nikdo, a nejméně ze všech ostatní arabské národy, neuznal existenci, či dokonce potenciální existenci, takovéhoto národa.“[30][pozn 1] Na otázku redaktorů, zdali „považuje palestinské bojovníky, takzvané fedajíny, za důležitý nový prvek Blízkého východu“ odpověděla doslova:[30]

Důležitý? Ne. Nový prvek? Ano. Nic takového jako palestinský národ neexistovalo. Kdy existoval nezávislý palestinský národ s palestinským státem? (…) Nestalo se to, že by existoval palestinský národ v Palestině, který by se považoval za palestinský národ a my přišli, vyhnali je a zabrali jejich stát. Oni neexistovali.
— Golda Meirová v rozhovoru pro The Sunday Times, 15. června 1969

Pohledy v rámci OOP[editovat | editovat zdroj]

V roce 1977 se v podobném duchu vyjádřil tehdejší člen výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Zahír Músejn v rozhovoru pro nizozemský deník Trouw, když prohlásil, že žádný palestinský národ jako takový není. Jeho názor však nekorespondoval s většinovým názorem v OOP a reflektoval panarabský postoj k palestinské otázce. Músejn tehdy doslova prohlásil:[32]

Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za naši arabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze z politických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychom jako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního 'palestinského národa'.
Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hranicemi nemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohu nepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu i Jeruzalém. Jakmile jednou prosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme ji s Jordánskem.

Názory odborníků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle Berkleyho (1997) ani Egypt, ani Jordánsko, poté co po izraelské válce za nezávislost v roce 1948 převzali kontrolu nad Pásmem Gazy a Západním břehem Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, nenaznačil uznání palestinských Arabů odlišným národem.[31]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palestinian people na anglické Wikipedii.

  1. a b c 'Palestinians grow by a million in decade', Jerusalem Post, February 9, 2008
    "208,000 Palestinians were counted in east Jerusalem ... 2.345 million in the West Bank and East Jerusalem, and 1.416 million in Gaza"
  2. UNRWA
  3. http://www.haaretz.com/news/israel-on-eve-of-rosh-hoshanah-population-hits-7-5m-75-4-jewish-1.7768
  4. http://www.joshuaproject.net/peoples.php?rop3=107785
  5. La Ventana – Littin: "Quiero que esta película sea una contribución a la paz" [online]. Laventana.casa.cult.cu, [cit. 2010-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. American FactFinder [online]. Factfinder.census.gov, [cit. 2009-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Joshua Project. Arab, Palestinian Ethnic People in all Countries [online]. Joshua Project, [cit. 2009-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. The Palestinian Diaspora in Europe
  9. [1]
  10. Governo do Estado de São Paulo – Memorial do Imigrante
  11. http://www.al-awdacal.org/iraq-facts.html
  12. Ethnic Origin (247), Single and Multiple Ethnic Origin Responses (3) and Sex (3) for the Population of Canada, Provinces, Territories, Census Metropolitan Areas and Census Agg... [online]. 2.statcan.ca, [cit. 2009-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b Likhovski, Assaf(2006). Law and identity in mandate Palestine.The University of North Carolina Press, 174. ISBN 978-0-8078-3017-8. 
  14. Porath, 1974, p. 117. "On 21st September, after twenty-six days of discussion, the joint Syrian-Palestinian Congress issued a public statement to the League of Nations demanding: 1) Recognition of the independence and national rule (al-Sultan al-Qawmi) of Syria, Lebanon and Palestine"
  15. Palestine [online]. Encyclopædia Britannica, 2007, [cit. 2007-08-29]. The Arabs of Palestine began widely using the term Palestinian starting in the pre–World War I period to indicate the nationalist concept of a Palestinian people. But after 1948—and even more so after 1967—for Palestinians themselves the term came to signify not only a place of origin but also, more importantly, a sense of a shared past and future in the form of a Palestinian state.. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Who Represents the Palestinians Officially Before the World Community? [online]. Institute for Middle East Understanding, 2006–2007, [cit. 2007-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. With the exception of Bks. 1, 105; 3.91.1, and 4.39, 2.
  18. Herodotus describes its scope in the Fifth Satrapy of the Persians as follows: "From the town of Posidium, [...] on the border between Cilicia and Syria, as far as Egypt – omitting Arabian territory, which was free of tax, came 350 talents. This province contains the whole of Phoenicia and that part of Syria which is called Palestine, and Cyprus. This is the fifth Satrapy." (from Herodotus Book 3, 8th logos).[2]
  19. Cohen, 2006, p. 36.
  20. Herodotus, The Histories, Bks. 2:104; 3:5; 7:89.
  21. Kasher, 1990, p. 15.
  22. Thomas L.Thompson, 'Introduction:Can a History of Ancient Jerusalem and Palestine be written?,' in T.L. Thompson (ed.) Jerusalem In Ancient History And Tradition, Continuum Publishing, 2003 pp.1-15, pp.3-4.
  23. Plištim is often compared to the semitic root palash or falash meaning "rolling and spreading" or "migratory".
  24. Strange 1980 p.159.
  25. Cohen, 2006, p. 37.
  26. Government of the United Kingdom(31 December 1930)."REPORT by His Majesty's Government in the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland to the Council of the League of Nations on the Administration of PALESTINE AND TRANS-JORDAN FOR THE YEAR 1930". League of Nations. 
  27. Isabel Kershner. Noted Arab citizens call on Israel to shed Jewish identity [online]. International Herald Tribune, 8 February 2007, [cit. 2007-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. a b The Palestinian National Charter [online]. Permanent Observer Mission of Palestine to the United Nations. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Constitution Committee of the Palestine National Council. Constitution of the State of Palestine [PDF]. Jerusalem Media and Communication Center, Third Draft, 7 March 2003, revised on March 25, 2003, [cit. 2007-08-21]. Dostupné online. (anglicky)  The most recent draft of the Palestinian constitution would amend that definition such that, "Palestinian nationality shall be regulated by law, without prejudice to the rights of those who legally acquired it prior to May 10, 1948 or the rights of the Palestinians residing in Palestine prior to this date, and who were forced into exile or departed there from and denied return thereto. This right passes on from fathers or mothers to their progenitor. It neither disappears nor elapses unless voluntarily relinquished."
  30. a b c FOXMAN, Abraham H. The Deadliest Lies: The Israel Lobby and the Myth of Jewish Control. New York : Palgrave Macmillan, 2007. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4039-8492-0. S. 57-58. (anglicky) 
  31. BERKLEY, George E. Jews. Boston : Branden Publishing, 1997. 364 s. Dostupné online. ISBN 978-0828320276. S. 293. (anglicky) 
  32. DORSEY, James. Wij zijn alleen Palestijn om politieke reden. Trouw. 31. březen 1977. (nizozemsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRANGEOVÁ, Jocelyn; DE VÉRICOURTOVÁ, Guillemette. Palestinské otazníky. Praha : KMa, 2006. 65 s. ISBN 80-7309-334-0.  

Sovisející články[editovat | editovat zdroj]