Deklarace nezávislosti Státu Izrael

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Deklarace nezávislosti
ratifikace 14. května 1948
umístění Tel Aviv
signatáři 25 členů Mo'ecet ha-am
účel Vyhlášení židovského státu v části Britského mandátu Palestina před jeho vypršením.

Deklarace nezávislosti (hebrejsky: הכרזת העצמאות‎‎, Hachrazat ha-acma'ut) Izraele je oficiální oznámení, že nový židovský stát, nazvaný Stát Izrael (Medinat Jisrael‎‎), byl formálně založen v části oblasti dříve známé jako Britský mandát Palestina, v místech, kde se dříve nacházelo království Izraelské, Judské a Judea. Stát Izrael byl vyhlášen pouze na oblastech přidělených mu plánem OSN na rozdělení Palestiny (území Izraele se později zvětší jako důsledek války za nezávislost v roce 1948).[1]

Některými pozorovateli bylo vyhlášení nezávislosti nazýváno jako „Třetí židovské společenství“. „První židovské společenství“ skončilo zničením Šalamounova chrámu roku 586 př. n. l., druhé zničením Druhého chrámu v roce 70 n. l. a porážkou povstání Bar Kochby Římskou říší roku 135 n. l.

Historické pozadí[editovat | editovat zdroj]

David Ben Gurion (první ministerský předseda Izraele) veřejně čte Deklaraci nezávislosti Státu Izrael 14. května 1948 v Tel Avivu v Izraeli.

Deklarace nezávislosti Státu Izrael byla veřejně přečtena, o půlnoci před vypršením Britského mandátu, 14. května 1948 v Tel Avivu. Poté, co David Ben Gurion přečetl deklaraci nezávislosti, rabín Fishman pronesl modlitbu Šehechejanu a deklarace byla podepsána. Slavnostní ceremonie byla zakončena zpěvem izraelské hymny Hatikvy.

Návrh deklarace byl sepsán během předcházejících měsíců a výsledná verze byla výsledkem kompromisu mezi různými skupinami izraelské veřejnosti. 14. května 1948 se Židovská národní rada (Va'ad le'umi) sešla před Tel Avivským muzeem umění a potvrdila vyhlášení nezávislosti.

Nicméně „12. května byla svolána židovská národní správa, aby rozhodla zda přijmout americký návrh na příměří nebo vyhlásí nový stát. Proběhlo hlasování a rozhodnutí okamžitě vyhlásit nezávislost bylo podpořeno šesti z deseti hlasů“.[2]

Nový stát a jeho vláda byla uznána de facto o několik minut po vyhlášení Spojenými státy americkými a o tři dny později pak Sovětským svazem. Nicméně mnoho dalších států bylo proti, zejména pak arabských.

Deklarace byla napsána ve stylu připomínající rezoluce OSN. Začíná preambulí, která vysvětluje důvody deklarace a právo Židů na nezávislý stát.

Signatáři[editovat | editovat zdroj]

Jako vůdce jišuvu byl David Ben Gurion první osobou, která podepsala Deklaraci nezávislosti. Byl následován těmito lidmi:

Dani'el Auster, Jicchak Ben Cvi, Mordechaj Bentov, Elijahu Berligne, Fritz Bernstein, Rachel Kohen-Kagan, Elijahu Dobkin, Rabi Jehuda Lejb Fischman, Rabi Wolf Gold, Me'ir Grabovsky, Dr. Avraham Granovsky, Jicchak Gruenbaum, Rabi Kalman Kahana, Eli'ezer Kaplan, Avraham Kacnelson, Sa'adja Kobaši, Moše Kolodny, Rabbi Jicchak-Me'ir Levin, Me'ir David Loewenstein, Cvi Luria, Golda Meyersonová, Nachum Nir, David Cvi Pinkas, Felix Rosenblueth, David Remez, Berl Repetur, Cvi Segal, Mordechaj Šatner, Ben-Cijon Sternberg, Bechor-Šalom Šitrit, Chajim-Moše Šapira, Moše Šaret, Herzl Vardi, Me'ir Vilner, Zerach Warhaftig a Aharon Cizling

Uznání Izraele[editovat | editovat zdroj]

11 minut poté, co byla podepsána Deklarace nezávislosti, v 18:00 (čas ve Washingtonu D.C.) 14. května 1948, formálně uznaly Spojené státy Americké vznik Státu Izrael. Následovali je Írán, Guatemala, Nikaragua a Uruguay. Sovětský svaz uznal Stát Izrael 17. května 1948 následován Polskem, Československem, Jugoslávií, Irskem a Jihoafrickou republikou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lewis, Bernard. The Middle East: A Brief History of the Last 2,000 Years. New York: Scribner, 1995. str. 363.
  2. "The Evolution of the Israeli-Egyptian Rivalry, 1948–1979", Professor of Political Science Dr. Zeev Maoz, Tel-Aviv University, pp 5, 7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]