Organizace pro osvobození Palestiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Předseda OOP Mahmúd Abbás
Jásir Arafat, předseda Organizace pro osvobození Palestiny v letech 19692004.

Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) (arabsky منظمة التحرير الفلسطينية‎‎‎; Munazzamat al-Tahrír al-Filastínija; anglicky Palestine Liberation Organization (PLO)‎‎‎) je palestinská organizace seskupující několik palestinských odbojových skupin, majících za cíl vytvoření nezávislého sekulárního státu (avšak za odlišných strategií a taktiky), která byla založena Ligou arabských států na kongresu konaném v jordánském sektoru Jeruzaléma 2. června 1964. Cílem OOP bylo podle ustavujícího prohlášení "dosáhnout zničení Izraele". OOP dostala finanční podporu od arabských vlád. Egypt dal OOP k dispozici Sinaj a Pásmo Gazy. Od roku 1974 se OOP pokládá za „jedinou legitimní reprezentaci palestinského lidu“.[1] V letech 19692004 byl jejím předsedou Jásir Arafat. Po jeho smrti v roce 2004 se stal předsedou Mahmúd Abbás.

Organizace spadající pod OOP[editovat | editovat zdroj]

OOP byla sestavena zejména z palestinských významných osobností, vysoký počet členů pocházel z elitních rodin ze Západního břehu Jordánu. Zcela původně OOP zastřešovala militantní a uprchlické skupiny včetně Fatahu, avšak později se k ní připojily profesionální, dělnické a studentské asociace i schopní jednotlivci.

Mezi organizace patřící pod OOP patří:

OOP a palestinsko-izraelský konflikt[editovat | editovat zdroj]

Jicchak Rabin, Bill Clinton a Jásir Arafat po podepsání Mírových dohod z Osla ve Washingtonu 13. září 1993.

3. února 1969 byl Jásir Arafat jmenován vůdcem OOP na palestinském celonárodním kongresu v Káhiře.

Původním cílem OOP bylo osvobození celé Palestiny a zřízení palestinského státu na území celého Izraele. Organizace později však od těchto cílů oficiálně ustoupila a nastolila požadavek vzniku státu Palestina na územích, která Izrael obsadil roku 1967 během šestidenní války(tj. Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy a tzv. východní Jeruzalém). Po mnohých výzvách přistoupila Palestinská národní rada k vypuštění článků z Charty OOP z r. 1964, které vyzývaly ke zničení Izraele a popíraly právo Izraele na existenci. Stalo se tak na shromáždění palestinského vedení v Gaze při návštěvě amerického prezidenta Billa Clintona 14. prosince 1998. Od tohoto data již není de jure cílem organizace likvidace Izraele. - Zlom ve vztahu mezi OOP a Izraelem nastal v září 1993. Krátce před podpisem Deklarace zásad (dohoda z Osla) Jásir Arafat poslal oficiální dopis tehdejšímu izraelskému premiérovi Jicchaku Rabinovi, v němž přislíbil, že "OOP podnikne kroky směřující k tomu, aby Palestinská národní rada mohla formálně schválit nezbytné změny v Palestinské chartě."[3] Izrael následně OOP uznal za legitimního představitele palestinského lidu a 13. září 1993 byla mezi Izraelem a OOP podepsána mírová dohoda z Osla.[4] Proti této dohodě se však zvedla vlna odporu, a to jak na palestinské politické scéně, tak na izraelské. V Izraeli se krajním projevem odporu proti dohodám z Osla stal atentát na Jicchaka Rabina spáchaný 4.11.1995 izraelským extremistou. Následná jednání mezi OOP a novým izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem (1996–1999) zprostředkovaná Spojenými státy byla obtížná (srov. Hebronský protokol (1997), Memorandum z Wye River (1998), Memorandum z Šarm aš-Šajchu (1999) a nevedla ve výsledku k řešení konfliktu a mírovému uspořádání. Neúspěchem však skončilo i jednání v Camp Davidu v červenci 2000, kde izraelský premiér Ehud Barak (1999–2001) nabídl Palestincům výrazně závažnější ústupky než jakákoli jiná izraelská vláda v minulosti. Po dvou měsících od odmítnutí Barakových návrhů v Camp Davidu vypukla palestinská druhá intifáda.

Sídlo OOP[editovat | editovat zdroj]

OOP původně sídlila v Egyptě, ale brzo se po neshodách s egyptskou vládou přesunula do Jordánska. V Jordánsku se OOP vyzbrojila a roku 1970 se zúčastnila neúspěšného převratu, který měl svrhnout krále Husajna. Po vyhnání z Jordánska v roce 1971 se přesunula do Libanonu, kde pokračovala v partyzánských a teroristických akcích proti Izraeli. Klíčovou roli sehrála OOP v libanonské občanské válce. Po okupaci Libanonu Izraelem se OOP přestěhovala pod dohledem OSN do Tuniska. Mezi důvody, proč odešla tak daleko byla obava okolních arabských států z důsledků její podpory. V současnosti se sídlo OOP nachází v Ramalláhu na Západním břehu Jordánu.

OOP a OSN[editovat | editovat zdroj]

OSN udělilo OOP pozorovatelský status 22. listopadu 1974.

12. ledna, 1976 Rada bezpečnosti OSN hlasovala 11:1 s 3 chybějícími členy pro povolení OOP účastnit se porad Rady bezpečnosti bez hlasovacích práv, i když tato výsada se obvykle omezuje na členské státy OSN.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Madiha Rashid al Madfai, Jordan, the United States and the Middle East Peace Process, 1974–1991, Cambridge Middle East Library, Cambridge University Press (25.6.1993). ISBN 0-521-41523-3. str. 21: „Konference sedmého arabského summitu v Rabatu 28.10.1974 určila OOP jako jediného legitimního zástupce palestinského lidu a znovupotvrdila jejich právo na ustanovení nezávislého státu.“
  2. V roce 1970 se odtrhla od Lidové fronty pro osvobození Palestiny (LFOP).
  3. znění textu dopisu viz článek Dopisy o vzájemném uznání
  4. SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. Praha : Regia, 1999. 767 s. ISBN 80-902484-4-6. S. 744.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]