Černé září (skupina)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Černé září (arabsky: منظمة أيلول الأسود, Munattamat aylul al-aswad, anglicky: International Black September Organization) byla palestinská teroristická skupina. Nejčastěji je Černé září zmiňováno v souvislosti s Mnichovským masakrem.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Obecně se soudí, že Černé září vzniklo jako odnož Fatahu, ozbrojeného křídla Organizace pro osvobození Palestiny v roce 1971. Svůj název Černé září odvozovalo od událostí z 16. září 1970, kdy po pokusu palestinských bojovníků svrhnout jordánského krále Husajna jordánská armáda zabila či z Jordánska vyhnala tisíce Palestinců. Černé září si za svůj cíl vytklo pomstít tuto porážku. Dle Bennyho Morrise, historika z Ben Gurionovy univerzity vzniklo jako odezva na požadavek některých extrémistů uvnitř OOP a Fatahu po větší bojovnosti.[1]

Podle výslechů některých zadržených členů byl zakladatelem a faktickým vůdcem Černého září Salah Chaláf (Abú-Ijád). Černé září vytvořil z pozůstatku Džiház ar-Razdu, výzvědné služby Fatahu.[2] Začátkem roku 1972 se Salah Chaláf s Černým zářím rozešel, neboť síť autonomních buněk se stala nepřehlednou, začala se vymykat kontrole a navíc se jeho příslušníci zřekli původního cíle, totiž pomstít vyhnání Palestinců z Jordánska. Za svůj cíl si Černé září vytklo nejen zničení Izraele, ale bojovalo i proti tzv. reakčním režimům v Maroku a Saúdské Arábii. To ovšem byli tradiční podporovatelé Arafatova Fatahu. Tím se samotný Arafat dostával do nepříjemné situace, neboť tyto země požadovaly likvidaci Černého září, ale zároveň bylo Černé září mezi Palestinci populární a pokus o jeho likvidaci by mohl být Arafatovi osudným. Černé září začalo být pro svou úzkou spolupráci LFOP považováno za krajně levicovou organizaci.[3]

Abú Ijád, Arafatův šéf bezpečnosti a jeden ze zakládajících členů OOP ve své knize Bez státu tvrdí, že „Černé září nebylo nikdy teroristickou organizací“ a „jeho členové vždy popírali jakékoliv vazby na Fatah či OOP“. Mohamed Oudeh naproti tomu tvrdí, že nic takového jako Černé září neexistovalo. Fatah tak podepisoval své akce, se kterými ale nechtěl být spojován. Černé září mohlo být založeno i jako způsob jak obejít prohlášení Fatahu, že nebude zasahovat do domácí politiky arabských států[4].

Americké Ministerstvo zahraničních věcí v roce 1981 uvolnilo dokument z roku 1973, který potvrzoval, že Fatah je mateřskou organizací Černého září[5].

Svou činnost Černé září ukončilo v prosinci 1974, i když ještě v roce 1988 byl proveden útok, ke kterému se kdosi přihlásil jménem Černého září[4].

Struktura organizace[editovat | editovat zdroj]

Podle novináře J. K. Cooleyho Černé září odstoupilo od operační a organizační struktury fidájínů. Jeho příslušníci operovali v izolovaných skupinkách tvořených asi čtyřmi členy. Buňky mezi sebou nebyly propojeny, rozkazy od velení předávali prostředníci. Tato struktura poskytovala Fatahu možnost hodnověrně se distancovat od akcí Černého září.

Dle zpravodajských informací (Mosadu se organizaci podařilo infiltrovat v roce 1971) se Černé září sestávalo ze 100 Palestinců a 15 Evropanů, zejména studentů, učitelů, obchodníků či diplomatů trvale žijících v Evropě a vycvičených v tehdejší NDR.[6] Organizace se skládala ze dvou vnitřních okruhů. Jeden tvořili Chaláfovi žáci:

Druhý okruh byl tvořen pěšáky, kteří pouze plnili předem určené úkoly a neznali pozadí akcí.

Akce přisuzované Černému září[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na počest Amiho Schochoriho na ambasádě v Londýně

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black September (group) na anglické Wikipedii.

  1. ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina – Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 1. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2005. 305 s. ISBN 80-903333-9-7. S. 110.  
  2. REEVE, Simon. Jeden den v září. Praha : Argo, 2006. ISBN 80-7203-753-6. S. 54.  
  3. WANNER, Jan. Krvavý Jom Kippur. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-121-3. S. 100.  
  4. a b http://www.tkb.org/Group.jsp?groupID=153
  5. http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Terrorism/plobso.html
  6. WANNER, Jan. Krvavý Jom Kippur. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-121-3. S. 101.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]