Palestinská autonomie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Palestinská autonomie
دولة فلسطين
(Dawlah Filasṭīn)
Vlajka Palestiny
vlajka
Znak Palestiny
znak
Hymna: Bilādī (بلادي)
Geografie

Poloha Palestiny

Hlavní město: Ramalláh (رام الله, Rām Allāh), zamýšleným hlavním městem je Východní Jeruzalém
Rozloha: 6 220 km² (162. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Tal Ásúr (تل عاصور, Tal 'Āşūr) (1022 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Poloha: 31°53′ s. š., 35°12′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 3 889 249 (123. na světě, odhad 2006)
Hustota zalidnění: 625 ob. / km² (17. na světě)
HDI: 0,731 (střední) (106. na světě, 2007)
Jazyk: arabština (úřední)
Náboženství: islám, křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Vznik: 4. května 1994 (na základě mírových dohod z Osla)
Prezident: Mahmúd Abbás (محمود عباس, Maḥmūd 'Abās)
Předseda vlády: Ismáíl Hanija (إسماعيل هنية, Ismā'īl Haniyah) (Pásmo Gazy)
Salám Fajjád (سلام فياض, Salām Fayāḍ) (Západní břeh Jordánu)
Měna: izraelský šekel, jordánský dinár (ILS, JOD)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 275 PSE PS
MPZ: PS, IL
Telefonní předvolba: +970, +972
Národní TLD: .ps
Související informace naleznete také v článku Stát Palestina.

Palestinská autonomie (arabsky: السلطة الوطنية الفلسطينية, As-Sulta Al-Wataníja Al-Filastíníja) je částečně samostatný státní útvar skládající se ze Západního břehu Jordánu, označovaného také jako Judea a Samaří, a Pásma Gazy. Historicky pojem Palestina označoval celé území mezi řekou Jordán a Středozemním mořem. Na většině tohoto území o rozloze asi 15 000 km² dnes leží stát Izrael. Dalšími sousedy Palestinské autonomie jsou Egypt a Jordánsko. Většinu ze 4 milionů obyvatel tvoří muslimové, ale jsou zde také významné křesťanské komunity. Úředním jazykem je arabština. Sídlem palestinské administrativy je Ramalláh, i když Palestinci si nárokují východní Jeruzalém. Vztahy mezi Palestinskou autonomií a Izraelem jsou poznamenány vleklým oboustranným konfliktem. Od 31. října 2011 je členem organizace UNESCO. 29. listopadu 2012 ji Valné shromáždění OSN uznalo jako nečlenský pozorovatelský stát.[1][2][3] V roce 2013 oficiálně změnila svůj název na Stát Palestina.[4]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název Palestina odkazuje na indoevropský pelištejský národ, který sídlil v jihozápadní části biblického Kenaánu. Patrně jako součást tzv. mořských národů sem přišli od Středozemního moře (nejspíše z Kréty) v 13. století př. n. l. a usadil se zde. Pelištejci s sebou přinesli mimo jiné znalost zpracování železa, díky čemuž po dlouhou dobu v oblasti dominovali.[zdroj?] Od jejich příchodu se datuje začátek doby železné v Kenaánu.[zdroj?]

V této době termín Peliša -Palestina náleží v přesném slova smyslu jen pelištejskému pětiměstí, zatímco širší oblast se nazývá Kenaán. Jako Palestinu označuje celou „jižní Sýrii“ (tj. dnešní Izrael, Palestinu, Libanon, příp. Jordánsko) poprvé Hérodotos, aby se vyhnul jiným, dvojznačným termínům.

Oficiálně se latinský termín Palaestina začal používat po potlačení druhého židovského protiřímského povstání v roce 135. Tento termín nahradil dřívější název Judaea, aby se vymazala i ve jménu jakákoli vzpomínka na židovský národ, který během necelého jednoho století proti Římu dvakrát povstal. Název Palestina se užívá jako zeměpisné označení území mezi Libanonem a Egyptem, i když se na jeho území již nenachází jen geneticky původní "pelištejské" obyvatelstvo.[zdroj?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pravěká Palestina[editovat | editovat zdroj]

Na území Palestiny se objevují přibližně 10 tisíc let př. n. l. první protozemědělci a lovci gazel. V 8 tisíciletí dochází k rychlému přechodu k usedlému zemědělství. Vystřídá se několik málo nám známých zemědělských společností, z nichž poslední byli Kenaanci.

Starověká Palestina[editovat | editovat zdroj]

Od cca 12. století př. n. l. na území Palestiny (v obecném zeměpisném smyslu) sídlily především izraelské kmeny, které vytvořily Izraelské a Judské království, dále již zmínění Pelištejci, Aramejské království či Moab, Amon a Edom. Střídavě se území dostávalo do vlivu velkých mocností Asýrie, Babylonie, Makedonie a Egypta. Nakonec se země po krátkém období samostatného židovského státu pod vládou Makabejcu dostala do moci Říma a později se stala římskou provincií Judea. Přesto různé části území byly spravovány různými králi, etnarchy či jinými pověřenými osobami.

Palestina pod vlivem islámu[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu Římské říše se Palestina stala součástí Byzantské říše, až v roce 636 vstoupili do Jeruzaléma muslimové a palestinské území se dostalo pod vliv islámu. Během 11. a 12. století sem vedlo několik křížových výprav, křesťané dobyli Jeruzalém a vyhlásili zde Jeruzalémské království, z této doby také pocházejí všechny izraelské historické hrady stavěné v evropském stylu. V 16. století Palestina připadla Osmanské říši a jako její součást setrvala až do jejího pádu na konci 1. světové války. Od 80. let 19. století se začali ve větším množství vracet Židé z celé Evropy. Po porážce osmanského Turecka byla Palestina britským protektorátem.

Moderní Palestina a vznik Izraele[editovat | editovat zdroj]

Od 30. let minulého století začaly sílit požadavky Židů na vlastní stát,[zdroj?] což vedlo k arabskému povstání (1936-39) a kolem poloviny 40. let probíhaly série teroristických útoků proti britské správě. 14. května 1948 byl vyhlášen stát Izrael, podle rozhodnutí Valného shromáždění OSN29. listopadu 1947 o rozdělení mandátní Palestiny na dva státy. Měl být vyhlášen i palestinský stát, jenže na arabské části palestinského území politická reprezentace (Amín al-Husajní) odmítla plán rozdělení. Hned poté, co Izrael vyhlásil nezávislost, na něj zaútočilo přibližně 1 000 libanonských, 6 000 syrských, 4 500 iráckých, 5 500 egyptských, 6 000–9 000 jordánských a neznámý počet saúdskoarabských a jemenských jednotek. Současné hranice mezi Izraelem a Palestinou, tzn. Západní břeh Jordánu a pásmo Gazy, jsou na linii příměří (tzv. zelená linie) z roku 1949.

Palestina jako nezávislé území[editovat | editovat zdroj]

Nezávislá Palestina je formálně od roku 1989,[zdroj?] kdy se území Předjordánska formálně zřeklo Jordánsko. Na začátku 90. let zde probíhal mírový proces, při kterém byla pod vedením Izraele a Jásira Arafata vytvářena palestinská státní správa a vznikala a byla vyzbrojována palestinská policie. Palestinské autority však nezabránily vystupňování teroru druhé intifády z roku 2000, kdy palestinští teroristé útočili na objekty a obyvatele v Izraeli. Izraelská armáda poté obsadila významná města a mírový proces fakticky skončil. Po smrti Jásira Arafata v roce 2004 byl zvolen prezidentem palestinské samosprávy Mahmúd Abbás, který má zájem na obnovení mírového procesu,[zdroj?] přesto však není schopen omezit vliv teroristických organizací, jako je Hamas nebo Fatah. Velkou slávou, ale zároveň i odpovědností pro Palestince bylo stažení izraelské armády z pásma Gazy v září 2005 a zrušení tamních izraelských osad.

Stát Palestina[editovat | editovat zdroj]

Stát Palestina vyhlásil Jásir Arafat 15. listopadu 1988 v exilu. Okamžitě ho uznalo 114 zemí (hlavně muslimských a komunistických), z nichž 93 udržovalo nějakou formu diplomatických styků s Izraelem. Samotný Izrael ovšem takový stát neuznal. OSN mu přiznala statut pozorovatele. Spojené státy a Izrael byly proti a 44 států se zdrželo hlasování. Navzdory uznání státu Palestina jen 29 států v roce 1995 uznávalo „palestinský pas.“

ČSSR uznala v roce 1988 vyhlášení Státu Palestina. Do té doby v ČSSR existovalo od roku 1976 zastoupení Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), od roku 1983 s diplomatickým statutem. Zastoupení Palestinské národní správy (PNS) v Česku nese označení Velvyslanectví Státu Palestina[5] od února roku 1989. ČR uznala všechny státy, které ke dni 31. 12. 1992 uznávalo Československo a to čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR[1], tedy i Stát Palestina. V současné době toleruje status quo palestinského zastoupení v Praze, a to přesto, že vláda reciproční vztahy se Státem Palestina neudržuje, ale jedná jen s palestinskou samosprávou. Mírové dohody z Osla z roku 1993 zahraniční zastoupení PNS sice formálně nepřipouštějí, nicméně kodifikují zachování úrovně již existujících diplomatických misí. Tento postoj je v souladu s politikou Evropské unie.

Palestina dnes[editovat | editovat zdroj]

Palestina dnes označuje Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy o rozloze asi 6600 km² a 3 mil. obyvatel. Oficiálně tato území spravuje Palestinská samospráva, jejíž předsedou je od roku 2005 Mahmúd Abbás. (19892004 Jásir Arafat). Území je částečně pod kontrolou hnutí Hamas a Fatah, která jsou obviňována z toho, že jsou ve své podstatě teroristická, a která po zřízení moderní státní správy budou muset upustit od násilí a stát se regulérními politickými stranami, vedle Organizace pro osvobození Palestiny, jež je dnes hlavní reprezentativní a výkonnou silou samosprávného území. Obyvatelé jsou většinou muslimové, ale existuje tu i početná křesťanská menšina.[zdroj?]

Problémy palestinské samosprávy[editovat | editovat zdroj]

Hlavním problémem současnosti jsou teroristé, ale také značná chudoba a nezaměstnanost obyvatelstva. Navíc se na území palestinské samosprávy nacházejí mnohaleté uprchlické tábory (Tulkarm a Džanín), izraelské osady v Judsku a Samaří, kde (mimo Jeruzalém) žije okolo 300 tisíc Izraelců, a bezpečnostní bariéra, která je na více místech vedena na území za "Zelenou linií", tj. na Západním břehu.

Palestinci říkají, že izraelské osady a zeď jsou nelegální. V červnu 2005 mezinárodní soud v Haagu rozhodl, že bezpečnostní bariéra porušuje mezinárodní právo, protože nestojí na izraelském území. Podle mezinárodního práva je rovněž zakázáno usidlovat obyvatelstvo "okupujícího státu" na "okupovaném území".

Izrael říká, že osady neporušují Ženevskou konvenci, protože jejich obyvatelé tam odešli z vlastní vůle. Izrael též argumentuje, že bezpečnostní bariéra je nezbytná pro zabránění teroristickým útokům, k jejichž extrémnímu nárůstu a vystupňování brutality došlo v době druhé intifády v l. 2000–2005. Termín „okupovaná“ území označuje jako sporný, neboť dle jeho názoru do r. 1967 „okupovalo“ Západní břeh Jordánsko a Egypt „okupoval“ pásmo Gazy.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Podle Dohody z Osla jsou Západní břeh a Pásmo Gazy rozděleny do oblastí (A, B a C) stejně jako 16 guvernorátů:

Oblast A je pod bezpečnostní a civilní kontrolou Palestinské samosprávy.
Oblast B je pod civilní kontrolou Palestinské samosprávy a bezpečnostní kontrolou Izraelských obraných sil.
Oblast C je pod plnou izraelskou kontrolou (například: Osady).

V roce 2007 převzal kontrolu nad Pásmem Gazy Hamas. Palestinská správa již nekontroluje Pásmo Gazy.

Mapa ukazuje guvernoráty a oblasti pod formální Palestinskou kontrolou (Oblasti A a B tmavě zeleně)

Guvernoraty Palestinské správy[editovat | editovat zdroj]

Palestinskou autonomii v současnosti tvoří 11 guvernorátů:

Guvernoráty v Gaze (do 2007)[editovat | editovat zdroj]

Pásmo Gazy není od roku 2007 pod kontrolou Palestinské samosprávy. V současnosti správu nad oblastí vykonává Hamás.

Města[editovat | editovat zdroj]

Na Západním břehu[editovat | editovat zdroj]

V Pásmu Gazy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. OSN uznala nezávislý stát Palestina
  2. Palestina posílila v OSN, stala se pozorovatelským státem
  3. Valné shromáždění OSN rozhodlo drtivou většinou o nečlenském státu Palestina
  4. Oficiální název palestinského autonomního území bude Stát Palestina
  5. http://www.palestine.cz Velvyslanectví Státu Palestina v Praze

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]