Palestinská autonomie

Palestinská autonomie (arabsky: السلطة الوطنية الفلسطينية,‎ As-Sulta Al-Wataníja Al-Filastíníja) je částečně samostatný státní útvar skládající se z tzv. Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy. Historicky pojem Palestina označoval celé území mezi řekou Jordán a Středozemním mořem. Na většině tohoto území o rozloze asi 15 000 km² dnes leží stát Izrael.

[editovat] Etymologie

Název Palestina odkazuje na indoevropský Pelištejský národ, který sídlil v jihozápadní části biblického Kenaánu. Patrně jako součást tzv. mořských národů sem přišli od Středozemního moře (nejspíše z Kréty) v 13. století př. Kr. a usadil se zde. Pelištejci s sebou přinesli mimo jiné znalost zpracování železa, díky čemuž po dlouhou dobu v oblasti dominovali. Od jejich příchodu se datuje začátek doby železné v Kenaánu.

V této době termín Pelišah -Palestina náleží v přesném slova smyslu jen pelištejskému pětiměstí, zatímco širší oblast se nazývá Kenaán. Jako Palestinu označuje celou „jižní Sýrii“ (tj. dnešní Izrael, Palestinu, Libanon, příp. Jordánsko) poprvé Hérodotos, aby se vyhl jiným, dvojznačným termínům.

Oficiálně se latinský termín Palaestina začal používat po potlačení druhého židovského protiřímského povstání v roce 135. Tento termín nahradil dřívější název Judaea, aby se vymazala i ve jménu jakákoli vzpomínka na židovský národ, který během necelého jednoho století proti Římu dvakrát povstal. Od té doby se užívá často jako zeměpisné označení území mezi Libanonem a Egyptem, i když po původním indoevropském pelištejském obyvatelstvu nezůstalo ani stopy.

Vžité synonymum pro Palestinu, které je stále četně používáno, je Svatá země.

[editovat] Historie

[editovat] Starověká Palestina

Od cca 12. století př. Kr. na území Palestiny (v obecném zeměpisném smyslu) sídlily především izraelské kmeny, které vytvořily Izraelské a Judské království, dále již zmínění Pelištejci, Aramejské království či Moab, Amon a Edom. Střídavě se území dostávalo do vlivu velkých mocností Asýrie, Babylonie, Makedonie a Egypta. Nakonec se země po krátkém období samostatného židovského státu pod vládou Makabejcu dostala do moci Říma a později se stala římskou provincií Judea. Přesto různé části území byly spravovány různými králi, etnarchy či jinými pověřenými osobami.

[editovat] Palestina pod vlivem islámu

Po rozpadu Římské říše se Palestina stala součástí různých říší, až v roce 636 vstoupili do Jeruzaléma muslimové a palestinské území se dostalo pod vliv islámu. Během 11. a 12. století sem vedlo několik křížových výprav, křesťané dobyli Jeruzalém a vyhlásili zde Jeruzalémské království, z této doby také pocházejí všechny izraelské historické hrady stavěné v evropském stylu. V 16. století Palestina připadla Osmanské říši a jako její součást setrvala až do jejího pádu na konci 1. světové války. Po porážce osmanského Turecka byla Palestina britským protektorátem, kam se za příslibu návratu do vlasti začali stěhovat židé z celé Evropy.

[editovat] Moderní Palestina a vznik Izraele

Od 30. let minulého století začaly sílit požadavky Židů na vlastní stát, a kolem poloviny 40. let probíhaly série teroristických útoků proti britské správě. Po jednání z 14.–18. května 1948 byl vyhlášen rozhodnutím Rady OSN stát Izrael a měl být vyhlášen i palestinský stát, jenže na arabské části palestinského území se nezformovala jasná politická reprezentace. Hned poté, co Izrael vyhlásil nezávislost, na něj zaútočilo přibližně 1 000 libanonských, 6 000 syrských, 4 500 iráckých, 5 500 egyptských, 6 000–9 000 jordánských a neznámý počet saúdskoarabských a jemenských jednotek. Současné hranice mezi Izraelem a Palestinou, tzn. Západní břeh Jordánu a pásmo Gazy, jsou na linii příměří (tzv. zelená linie) z roku 1949.

[editovat] Palestina jako nezávislé území

Nezávislá Palestina je formálně od roku 1989, kdy se území Předjordánska formálně zřeklo Jordánsko. Na začátku 90. let zde probíhal mírový proces, při kterém byla pod vedením Izraele a Jásira Arafata vytvářena palestinská státní správa, ale protože včas nevznikla palestinská policie, nikdo nezabránil intifádě z roku 1999, kdy zaútočili palestinští teroristé na objekty a obyvatele v Izraeli. Izraleská armáda poté obsadila významná města a mírový proces fakticky skončil. Po smrti Jásira Arafata v roce 2004 byl zvolen prezidentem palestinské samosprávy Mahmúd Abbás, který usiluje o obnovení mírového procesu, přesto však není schopen omezit vliv teroristických organizací, jako např. Hamas nebo Fatah. Velkou slávou, ale zároveň i odpovědností pro Palestince bylo stažení izraelské armády a zrušení izraelských osad z pásma Gazy.

[editovat] Stát Palestina

Stát Palestina vyhlásil Jásir Arafat 15. listopadu 1988 v exilu. Okamžitě ho uznalo 114 zemí (hlavně muslimských a komunistických), z nichž 93 udržovalo nějakou formu diplomatických styků s Izraelem. Samotný Izrael ovšem takový stát neuznal. OSN mu přiznala statut pozorovatele. Spojené státy a Izrael byly proti a 44 států se zdrželo hlasování. Navzdory uznání státu Palestina jen 29 států v roce 1995 uznávalo „palestinský pas.“

ČSSR uznala v roce 1988 vyhlášení Státu Palestina. Do té doby v ČSSR existovalo od r. 1976 zastoupení Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), od r. 1983 s diplomatickým statutem. Zastoupení Palestinské národní správy (PNS) v Česku nese označení Velvyslanectví Státu Palestina od února r. 1989. ČR v současné době toleruje status quo palestinského zastoupení v Praze, a to přesto, že de facto existenci palestinského státu neuznává. Mírové dohody z Oslo z roku 1993 zahraniční zastoupení PNS sice formálně nepřipouštějí, nicméně kodifikují zachování úrovně již existujících diplomatických misí. Tento postoj je v souladu s politikou Evropské unie.

[editovat] Palestina dnes

Palestina dnes označuje Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy o rozloze asi 6600 km² a 3 mil. obyvatel. Oficiálně tato území spravuje Palestinská samospráva, jejíž předsedou je od roku 2005 Mahmúd Abbás. (1989-2004 Jásir Arafat). Území je částečně pod kontrolou hnutí Hamas a Fatah, která jsou obviňována z toho, že jsou ve své podstatě teroristická, a která po zřízení moderní státní správy budou muset upustit od násilí a stát se regulérními politickými stranami, vedle Organizace pro osvobození Palestiny, jež je dnes hlavní reprezentativní a výkonnou silou samosprávného území. Obyvatelé jsou většinou muslimové, ale existuje tu i početná křesťanská menšina.

[editovat] Problémy palestinské samosprávy

Hlavním problémem současnosti jsou teroristé, ale také extrémní chudoba obyvatelstva. Navíc se na území palestinské samosprávy nacházejí mnohaleté uprchlické tábory (Tulkarm a Džanín), izraelské osady, kde žije 1 000 000 Izraelců, a bezpečnostní zeď, která okusuje palestinské území ještě více, navíc spojuje osady přímo s Izraelem.

Palestinci říkají, že izraelské osady a zeď jsou nelegální. V červnu 2005 mezinárodní soud v Haagu rozhodl, že zeď porušuje mezinárodní právo, protože nestojí na izraelském území. Podle mezinárodního práva je rovněž zakázáno usidlovat obyvatelstvo okupujícího státu na okupovaném území.

Izrael říká, že osady neporušují Ženevskou konvenci, protože jejich obyvatelé se tam přestěhovali dobrovolně. Izrael také říká, že zeď je nezbytná pro zabránění teroristickým útokům a „okupovaná“ území označuje jako sporná, neboť dle jeho názoru před r. 1967 „okupovalo“ Západní břeh Jordánsko a Pásmo Gazy „okupoval“ Egypt.

[editovat] Města

Ramalláh (Sídlo samosprávy)
Východní Jeruzalém
Nábulus
Jericho
Betlém
Gaza
Džanín (uprchlický tábor)
Tulkarm (uprchlický tábor)
Rafah (uprchlický tábor)
Chán Junis (uprchlický tábor)

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu:

Palestinská autonomie

Tento článek týkající se Palestinské autonomie a jejích území je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.