Hrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Krak des Chevaliers, největší z křižáckých hradů na Blízkém východě – příklad koncentrického hradu
Tento článek pojednává o opevněném feudálním sídle. O politické skupině „Hradu“ pojednává článek Hrad (politika).

Hrad (cizojazyčně a odborně též kastel z latinského castellum, z čehož pochází i označení kostel) je opevněné feudální sídlo vystavěné většinou v rozmezí 12.–16. století. Ve spojení „raně středověký hrad“ označuje raně středověká hradiště. Největším hradem v České republice a zároveň jedním z největších hradů na světě je Pražský hrad.

Typy hradů[editovat | editovat zdroj]

Rozlišujeme následující základní typy hradů:

  • Hrad přechodného typu – skupina hradů na rozhraní mezi raně středověkými hradišti a vrcholně středověkými hrady. Vznikaly obvykle v první polovině 13. století, kdy představovaly dočasnou náhradu za plnohodnotné královské hrady. Charakteristické je pro ně mísení prvků obou skupin (hradišť, hradů). Typické je pro ně valové opevnění, ale val je na rozdíl od hradišť tvořen pouze náspem a čelní kamennou zdí. Příkladem jsou např. dobře prozkoumané (PhDr. Tomáš Durdík, DrSc.) lokality Angerbach u Kožlan a Hlavačov u Rakovníka v Přemyslovském loveckém hvozdu, Tachov, Týnec nad Sázavou. Některými především historiky umění je existence hradu přechodného typu zpochybňována.
  • Hrad s obvodovou zástavbou – rozměrný, obvykle vícedílný typ královského hradu rozvíjený od 13. století. Hradní budovy tvořily některými svými stranami součást opevnění. Hrady obvykle mívaly jednu nebo více věží bez schopnosti flankování. Od poloviny 13. století se součástí hradu stává také donjon. Do této skupiny patří např. Křivoklát, Jindřichův Hradec, Osek, Bezděz, Příběnice (šlechtický) ad.
  • Hrad bergfritového typu – patří sem jednoduché stavby zejména šlechtických rodů jako například hrad Zbiroh, u kterých stávala v čele hradu útočištná věž – bergfrit, která sloužila jako poslední útočiště obránců hradu. Proto byla převážně přístupná pouze po můstku nebo žebříku, který obránci mohli snadno odstranit. Je to základní typ šlechtického hradu 13. a 14. století. Příklady: Zvíkov, Hasištejn, Krašov (bergfrit nahrazen věžicí), Kokořín, Šelmberk, Skalka (hrad a zámek ve Vlastislavi)
  • Hrad kastelového typu – hrad s pravidelným půdorysem (obvykle čtvercový nebo obdélníkový), s větším počtem věží a obvodovou zástavbou. V Čechách rozlišujeme importovaný francouzský kastel a domácí středoevropský kastel.[1] (francouzský kastel – viz zřícenina hradu Týřova), Konopiště. V Čechách nejčastěji jako městský – Písek, Kadaň.
  • Hrad s plášťovou zdí – typ bezvěžového hradu, u něhož je hlavním obranným prvkem silná plášťová zeď s průběžným ochozem, za níž jsou skryty budovy hradu. Typickým příkladem jsou hrady Lanšperk a Košumberk.
  • Vodní hrad – hrad s obvodovými zdmi obklopenými příkopy, naplněnými vodou. Tyto sloužily jako obranný prvek. Byly typicky stavěny v rovinatém terénu. Příklady: Švihov, Blatná, Okoř, Loevestein v Nizozemí.

Jiné členění[editovat | editovat zdroj]

Další možné členění hradů je podle stavebníka na hrady královské a šlechtické.

Dalším typem hradů jsou hrady skalní.

Vývoj hradu v zemích Koruny České – pár poznámek[editovat | editovat zdroj]

Jako prvotní fázi hradů na českém území můžeme definovat hradiště (hradiska). Jednalo se území opevněné pomocí zemního valu který mohl mít rozdílnou konstrukci od prostého sypaného přes roštovou až po komorovou (srubovou). Většinou byl osazen dřevěnou palisádou. Přední strana mohla být zpevněna kamennou plentou (na sucho postavenou zdí). Na vojensky exponovaných místech byl většinou před val předsazen příkop. Do prostoru hradiště se vcházelo branou. Samotný prostor hradiště pak mohl být dále členěn na více prostor, kdy na nejchráněnějším místě se nacházela akropole se sídlem majitele. Rozeznáváme mj. dle osídlení – hradiště útočištná, která sloužila jako místo obrany v případě nouze bez trvalého osídlení, trvale osídlená, která mohla dosáhnout až rozměrů prvotních měst; umístění – výšinná, nížinná, blatná, ostrožná atd…

Jako první kamenné hrady začal stavět panovník, následovala církev a pak i šlechta od nejvyšší po nejnižší. Jako poslední staví hrady (pevnosti) města.

Různé typy hradů jsou popsány výše – dá se říci že jako první se staví donjonové typy, pak královské a církevní kastelové následované bergfritovými typy současně s menšími pevnostními stavbami nižší šlechty – tvrzemi. V pozdním 14. a na počátku 15.st. je i u nás patrná cesta k zámku, kdy palác není stavěn na nejchráněnějším místě, ale dostává se do přední linie (Točník, Nový hrad u Kunratic, Krakovec). Tento vývoj byl přerušen husitskými válkami, kdy v reakci na vojenské události a masivní nasazení střelných zbraní dochází k různým tendencím – uchýlení se na nedostupné výšiny, vývoj prvních dělostřeleckých věží a bašt až po znovuzavedení zemních valů jako prvních v Evropě.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]