Osek (hrad)
| Osek | |
|---|---|
 Donjon | |
| Účel stavby | |
rodové sídlo | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Výstavba | před rokem 1250 |
| Zánik | 16. století |
| Stavebník | Boreš z Rýzmburka |
| Další majitelé | Hrabišici, Jiří z Poděbrad, Kaplířové ze Sulevic, Lobkovicové aj. |
| Současný majitel | město Osek |
| Poloha | |
| Adresa | ostrožna nad vesnicí Hrad Osek, Osek,  Česko |
| Souřadnice | 50°38′2″ s. š., 13°39′53″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 43373/5-2725 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osek (též Rýzmburk, německy Riesenburg) je zřícenina gotického hradu nad vesnicí Hrad Osek asi dva kilometry severozápadně od města Osek v Ústeckém kraji. Stojí na vrcholu ostrožny v nadmořské výšce 525–550 metrů. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Hrad byl postaven před polovinou 13. století. Byl rodovým sídlem Hrabišiců, kteří ho prodali míšeňskému markraběti Vilémovi. Později ho získali Kaplířové ze Sulevic a Lobkovicové, za kterých byl v průběhu 16. století opuštěn.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Podle Tomáše Durdíka byl pravděpodobným zakladatelem hradu král Václav I.[2] Pozdější archeologické výzkumy zjistily, že stavba vznikla postupným vývojem a v době svého vzniku okolo poloviny třináctého století svými rozměry odpovídala běžným šlechtickým hradům.[3] Za zakladatele hradu je proto považován Boreš z Rýzmburka, který se po hradě psal poprvé roku 1250.[4] Dendrochronologické datování ukazuje, že stromy použité ve válcové věži jádra byly pokáceny v letech 1247–1262 a 1248–1249.[5] Hrad byl významně rozšířen po jeho konfiskaci Přemyslem Otakarem II., k níž mohlo dojít okolo roku 1264 (tehdy se sám Boreš označil za kastelána na Rýzmburku) nebo po Borešově popravě.[3]
Hrad zůstal v majetku Hrabišiců do konce 14. století. Význam rodu v průběhu času klesal a zároveň se zmenšoval i rodový majetek. Roku 1398 prodali hrad míšeňskému markraběti Vilémovi. Po husitských válkách, během kterých stáli majitelé hradu na straně katolíků, bylo zesíleno opevnění.
Roku 1459 hrad získal král Jiří z Poděbrad, ale hned o rok později ho zastavil kancléři Prokopu z Rabštejna. Za nejasných okolností byl hrad obsazen německými křižáky (1468) a v letech 1471 a 1473 Sasy. Král Vladislav II. hrad roku 1474 prodal Pavlu ze Sulevic. Páni ze Sulevic však od začátku 16. století sídlili v Duchcově a hrad za nich přestal být obýván a zpustl.
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
V nárožích trojúhelného jádra stály dvě čtverhranné a jedna okrouhlá věž. Nejstarší z nich je donjon na nejvyšším místě staveniště, ve kterém byly druhotně použity starší architektonické články. Věž měla tři patra a okna orientovaná k západu a jihu. V přízemí se nacházela síň, v prvním patře obytná komnata a nad ní noční komora se vstupem na obranný ochoz. Nad ní se nacházelo ještě patro určené k provozním nebo skladovacím účelům. Jednotlivé úrovně pravděpodobně spojovala dřevěná žebříková schodiště.[4] Okrouhlá věž s průměrem 6,2 metru u paty je částečně dochovaná do výše třetího podlaží. Její výstavba byla dendrochronologicky datována do období 1248–1249. Přízemí je přístupné dochovaným portálkem. Dochované kapsy po závorách svědčí o tom, že vstup bylo možné uzavřít z vnitřní i vnější strany. Do vyšších pater se vstupovalo portálem v prvním patře přístupném z přilehlé hradby po žebříku.[6] K menší čtverhranné věži přiléhala malá polygonální kaple a palác. Pod hradním jádrem, na třetím nádvoří, stála pravděpodobně jen velká hospodářská budova. Hradba okolo nádvoří byla zpevněná věžicí a jako parkán obíhala také boky jádra.[2]
Na druhém nádvoří volně stojí okrouhlý bergfrit, jehož přízemní vstup byl proražen až v devatenáctém století.[7] Také hradba druhého nádvoří obíhá jádro jako další parkán. Na západní straně k ní byla v 15. století přistavěna hospodářská budova považovaná za pivovar,[2] nebo ubikaci posádky.[8] Na prvním nádvoří stála zřejmě jen protáhlá brána. Hradby prvního a druhého nádvoří postrádaly ochoz a jejich obranu umožňovaly pravidelně rozmístěné věžičky. Existuje názor, že vnější opevnění nevzniklo současně se založením hradu, ale bylo postaveno až v průběhu 14. století.[2][9]
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Zřícenina je dobře přístupná z Oseka, odkud vede červeně značená turistická značka dlouhá asi 2,5 km. V blízkosti také prochází značená cyklotrasa číslo 231. Nedaleko hradu se nachází přírodní památka Vrása.
Film[editovat | editovat zdroj]
Na hradě se natáčela scéna z filmu Páni kluci, v níž se hlavní hrdinové vypraví hrad dobýt.[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-01-27]. Identifikátor záznamu 155662 : Hrad Rýzmburk (Osek). Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 376 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Osek, s. 407–408.
- ↑ a b ZÁRUBA, František. Hrady doby přemyslovské. Díl I. Královské hrady, biskupská sídla, Chebsko. Praha: NLN a Historický ústav AV ČR, 2023. 589 s. ISBN 978-80-7422-678-6, ISBN 978-80-7286-418-8. S. 200.
- ↑ a b Pyšná sídla mocných. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2014. 202 s. ISBN 978-80-86531-14-4. S. 55. Dále jen Lehký, Sýkora (2014).
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů – Dodatky 2. Praha: Libri, 2005. 164 s. ISBN 80-7277-262-7. Kapitola Osek, s. 75.
- ↑ Lehký, Sýkora (2014), s. 60–62.
- ↑ Lehký, Sýkora (2014), s. 96.
- ↑ Lehký, Sýkora (2014), s. 121.
- ↑ LEHKÝ, Ivan. Stavební vývoj hradu [online]. www.hradosek.cz, rev. 2010-08-03 [cit. 2014-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29.
- ↑ Hrad Pokštejn, který se kluci vydali dobýt.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Osek (Rýzmburk) – hrad, s. 361–364.
- LEHKÝ, Ivan. Malý „Obří hrad“ Rýzmburk. In: KULJAVCEVA HLAVOVÁ, Jana; KOTYZA, Oldřich; SÝKORA, Milan. Hrady českého severozápadu. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2012. ISBN 978-80-86531-10-6. S. 149–204.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko [online]. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. Kapitola Osek hrad a Duchcov, s. 167–177.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Osek na Wikimedia Commons - Hrady a zříceniny v Krušných horách. Díl 8. – Hrad Rýzmburk 1 [online]. Historie v terénu – Litvínovsko, 2018-04-26 [cit. 2018-09-28]. Video s komentářem Milana Sýkory. Dostupné online.
- LEHKÝ, Ivan. Hrad Rýzmburk [online]. Ivan Lehký, 2018-01-05 [cit. 2019-01-27]. Video s hypotetickou rekonstrukcí podoby hradu. Dostupné online.
