Konopiště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Konopiště

zámek Konopiště
Základní informace
Sloh romantický
Výstavba konec 13. století (hrad)
Přestavba počátek 16. století (gotický), 1605 (renesanční zámek), po r. 1725 (barokní), po r. 1887 (romantický)
Stavitel Tobiáš z Benešova
Další majitel Benešovci, Šternberkové, Hodějovští z Hodějova, Valdštejnové, Michnové z Vacínova, páni z Vrtby, Lobkovicové, Habsburkové
Současný majitel Česká republika
Poloha
Adresa Konopiště 1, Benešov, Česká republikaČesko Česká republika
Souřadnice 49°46′46″ s. š., 14°39′24″ v. d.
Konopiště
Red pog.png
Konopiště
Konopiště, Česko
Další informace
Kód památky 18169/2-12
Web www.zamek-konopiste.cz
Tento článek pojednává o zámku v místní části Konopiště okresního města Benešova. Další významy jsou uvedeny v článku Konopiště (rozcestník).

Konopiště je zámek nedaleko města Benešov ve Středočeském kraji, 40 km jihovýchodně od Prahy. Leží asi 2 km na západ od centra Benešova. Dnes je znám především jako hlavní a poslední sídlo rakouského arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, dědice trůnu Rakousko-Uherské říše, jehož zavraždění v Sarajevu bylo záminkou spuštění první světové války.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rod Benešoviců[editovat | editovat zdroj]

Významný šlechtický hrad, přestavěný na zámek, zaujímá ostroh nad Zámeckým rybníkem nedaleko Benešova u Prahy. První zmínka o Konopišti pochází z roku 1318, kdy jeho držiteli byli Beneš a Dobeš z rodu Benešoviců. Předpokládá se, že gotický hrad byl založen koncem 13. století, nejpravděpodobněji kolem roku 1294. Jeho zakladatelem byl nejspíše biskup Tobiáš z Benešova, rádce krále Václava II., přední reprezentant rodu erbu zavinuté střely a vlivná politická osobnost období po smrti krále Přemysla Otakara II. Benešovici sídlili na Konopišti jen do vymření rodu v roce 1327, kdy je vystřídali páni ze Šternberka, vládnoucí hradu až do roku 1590.

olej na plátně91x82cm,L.Herc,archive central european castle,Luxembourg

Rod Šternberků[editovat | editovat zdroj]

Šternberkové, nástupci Benešoviců, patřili ve své konopišťské větvi k předním katolickým rodům země. Petr ze Šternberka, pán Konopišti a Českém Šternberku, s husity válčil až do své smrti roku 1420 v bitvě u Vyšehradu. Známou osobností byl zejména Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, držící Konopiště od roku 1440. Zprvu stoupenec Jiřího z Poděbrad se stal hlavní osobností odbojné Jednoty zelenohorské proti králi. Když se Jiří rozhodl zlomit vojenskou moc katolické šlechty silou, zahájil v dubnu 1467 proti stoupencům Matyáše Korvína drtivou ofenzivu. Její součástí bylo obležení nejvýznamnějších pevností Jednoty bratrské[zdroj?] (včetně šternberských hradů - Český Šternberk, Konopiště, Kostelec, Leštno[zdroj?]) - které byly postupně jedna za druhou likvidovány. Nejdéle dokázalo vzdorovat Konopiště, jehož dlouhé osmnáctiměsíční obležení je raritou v dějinách našeho středověkého válečnictví. Silou se hrad dobýt přesto nepodařilo, jeho posádka se vzdala pro nedostatek potravin v prosinci 1468. Velitelem obléhání byl Zdeněk Kostka z Postupic. Potomci Zdeňka ze Šternberka hrad získali zpět až roku 1479. Od té doby vládli nepřetržitě hradu až do roku 1590.

Období pobělohorské[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 17. století hrad držela protestantská rytířská rodina Hodějovských z Hodějova, kteří z Konopiště učinili hlavní sídlo svého panství. Bernard Hodějovský byl předním činitelem protihabsburského povstání v letech 1618-1620, na hradě tehdy jednou pobýval i zimní král Fridrich Falcký. Po porážce hrad a panství připadly stoupencům císaře. Konopiště koupil Albrecht z Valdštejna a od něj ho odkoupil Pavel Michna z Vacínova, v obou případech typičtí zbohatlíci, bezohledně těžící z pobělohorských konfiskací majetku nekatolické šlechty. Poté hrad drželi Vrtbové z Vrtby, Lobkovicové a další.

Rod Habsburg-d'Este - současnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1887 koupil zámek s celým panstvím od Lobkoviců František Ferdinand d'Este, od r. 1896 následník císařského trůnu. Zavedl na zámek vodovod a elektřinu. Na zámek také nechal nainstalovat hydraulický výtah [1]. Po sarajevském atentátu v roce 1914 a po I. světové válce byl na základě zvláštního zákona z roku 1921 zkonfiskován majetek Habsburků, dědici byli na jeho základě vyhnáni a zámek převzal československý stát a zámek i s parkem. Následně byl zčásti zpřístupněn veřejnosti. Za II. světové války byl v Konopišti umístěn hlavní štáb jednotek SS pod velením SS-Brigadeführera A. Karasche. Tyto jednotky byly součástí tankové divize SS-Totenkopf.

Po osvobození v roce 1945 bylo Konopiště znovu zpřístupněno veřejnosti. Zámek se do dnešní doby zachoval v podobě, jakou dostal při poslední přestavbě za arcivévody Františka Ferdinanda d´Este. Také vnitřní vybavení zůstalo v co největší míře stejné, jako za doby, kdy zámek obýval František Ferdinand d'Este s rodinou.

Podle zprávy Ministerstva kultury se každoročně vydává více než 13 a půl milionu korun na údržbu objektu, a velkou část z těchto nákladů získává ze vstupného a pronájmu prostor.[2]

V současné době, Její výsost princezna Sophie z Hohenbergu, potomek Františka Ferdinanda, vznáší restituční nárok na zámek za rodinu Hohenbergů, která nikdy nebyla uznána jako součást habsbursko-lotrinského rodu, na základě výnosu podle Článku 208 smlouvy ze Saint Germain, a podle Článku 3 zákona 354 1921 Sb. v Československu, se na ně nevztahuje.[3] V prosinci 2000 rodina vznesla nárok u soudu v Benešově na zámek včetně nemovitostí a inventáře, lesy a pivovar.[2]

Architektonický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Období gotiky[editovat | editovat zdroj]

Objekt dnešního zámku v sobě uchovává přes všechny změny původně raně gotickou podobu hradu typu kastelu. Obdélníkový půdorys byl rozdělen příčnou hradbou na dvě nádvoří, východní zvýšená část obsahovala dvě paralelní podélná palácová křídla, přistavěná k obvodové hradbě na severu a jihu, západní část obsahovala vstupní bránu. Obě užší čela hradu chránila dvojice mohutných okrouhlých bergfritů, z nichž se už v plné výši uplatňuje pouze východní. Všechna čtyři nároží byla zajištěna menšími flankovacími věžemi okrouhlého půdorysu a mimo to se dochovaly pozůstatky další věže ve středu severní fronty. Hrad měl tedy minimálně sedm věží. Z jejich kruhového půdorysu vystupovaly subtilní schodišťové vížky, u severní věže dokonce dvě, které jsou konopišťskou zvláštností. Hrad navíc obklopoval parkan a mohutný oboustranně vyzděný příkop. Dokladem kamenické práce nejstarší raně gotické fáze z konce 13. století jsou lomená podvojná okénka, druhotně osazená v koutovém rizalitu bývalého prvního nádvoří a v obvodové zdi východního bergfritu.

Období pozdní gotiky a renesance[editovat | editovat zdroj]

Z pozdně gotické přestavby se dochovaly sklípkové sklenby v severním paláci vnitřního hradu. V prvním patře jde o dvě komnaty s goticko-renesančními okny z doby restaurace hradu. Kaple ve druhém patře je sklenuta čtyřmi poli sklípkové klenby, jež je však pokryta mladší, rušivě působící malbou. Klenbu téhož typu má i sousední oratoř. Vzorec klenby tvořené čtyřcípými hvězdicemi se síťovými spojkami odpovídá druhému desetiletí 16. století. Okna kaple nejsou původním stará vyobrazení dokládají pozdně gotická okna záclonová. Na dnešním druhém nádvoří jsou v obvodových zdech palácových křídel osazeny renesanční reliéfní desky a náhrobní kámen.

Období baroka a rokoka[editovat | editovat zdroj]

Vzhled interiéru hradu znatelně pozměnily mladší zámecké úpravy. Exteriér utrpěl především razantní barokní přestavbou, která přeložila vstupní bránu ze západní strany na východní, a výškovým sjednocením křídel a věží připravila Konopiště o jeho charakteristickou členitou siluetu a někdejší malebnost. Vrtbové, držící Konopiště od roku 1716, však angažovali na reprezentační výzdobu svého sídla přední umělce té doby. Novou barokní bránu vytvořil v roce 1725 pro Jana Josefa z Vrtby architekt František Maxmilián Kaňka a její sochařskou výzdobu provedl Matyáš Bernard Braun. Oltáře v zámecké kapli a výzdoba krbů v jídelně jsou dílem plzeňského řezbáře Lazara Widmana. Monumentální nástropní fresku v jídelně, tzv. Lobkovickém sále, maloval plzeňský malíř František Josef Lux pravděpodobně v letech 1749 - 1752. Složitá figurální kompozice, znázorňující olympské bohy v čele s Diem i s jejich početnými družinami, je současně alegorickým vyjádřením čtvera denních dob. Bakchanálie s ústřední postavou révou ověnčeného Bakcha, trůnícího na sudu, je alegorií odpoledne. Ve skupině postav, oddávajících se uvolněné atmosféře bujného veselí a proudícího vína, nechybí po Bakchově boku Faun, poloobnažené bakchantky, menády a další účastníci živě ztvárněného světského děje. Luxova konopišťská freska, vytvořená na objednávku Františka Václava z Vrtby, je považována za jeden z nejvýraznějších projevů rokokové malby v Čechách.

Období novogotiky[editovat | editovat zdroj]

Romantická novogotická přestavba Josefa Mockera, provedená v letech 1889-1894 pro následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este, změnila půdorys některých věží do polygonálního tvaru. Interiéry navrhoval František Schmoranz. Počátkem 20. století ještě bylo připojeno knihovní křídlo podle Walchera z Moltheimu. Z bohatých zámeckých sbírek Konopiště, pocházejících z majetku rodu Este, je proslulá zejména vynikající kolekce historických zbraní a zbroje, do kategorie kuriozit patří rovněž neuvěřitelně rozsáhlá sbírka mysliveckých trofejí. Pozornost si zasluhuje také evropsky cenná zbrojnice, umístěná ve velkém sále třetího patra severního paláce bývalého vnitřního hradu. Sbírka je výjimečná především zastoupením italských platnéřských výrobků – honosných zbrojí ze 16. století, ale i palných zbraní 16.-18. století jihoevropské, západoevropské ale též orientální provenience. V areálu parku je místní zajímavostí tzv. Svatojiřské muzeum, obsahující četná umělecká díla s námětem sv. Jiří. Rozlehlý krajinářský park o výměře více než 225 hektarů doplňuje Růžová zahrada.

Přestavby 18. a 19. století proměnily Konopiště v zámek. Většina středoevropských interiérů tehdy vzala za své, ale základní dispoziční schéma tohoto výjimečného hradu zůstalo v hrubých rysech naštěstí uchováno.

Další zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V souvislosti se středověkou kapitolou dějin Konopiště je třeba připomenout ještě jednu unikátní archeologickou památku – soubor terénních pozůstatků zaniklých středověkých ležení z let 1467-1468. Najdeme je ve třech polohách, ve vzdálenosti 600 až 700 metrů od hradu. Systém obléhacích postavení kolem Konopiště je dokladem dlouhodobé poziční války, jejímž cílem bylo obleženou pevnost ohrožovat střelbou, ale zejména dokonale uzavřít a zabránit tak zásobování hradní posádky a hrad „vyležet“. Tato taktika byla nakonec úspěšná, jak víme ze svědectví písemných pramenů.

Před východní vstupní branou se nachází přehrazený hradní příkop ve kterém pobýval medvěd Kazimír (narozen ve wroclawské zoo 5.1.1987). Jeho družka Máša (*1986) pocházela z bratislavské zoo a uhynula v květnu 2007. Dle některých periodik mělo být příčinou jejího úhynu jablko s hřebíky, které jí potrhalo vnitřnosti. To je však omyl, neboť tento osud potkal v polovině 70. let jednu z předchozích obyvatelek medvědího příkopu - medvědici Zuzanu. Dle zástupců zámku Konopiště zemřela na neupřesněnou nemoc. V noci z 1. na 2. února 2011 zemřel Kazimír ve spánku ve věku 24 let. Dne 10. května 2011 dorazil ze zlínské zoo nový medvěd - Brumbas, který byl však záhy překřtěn na Jiřího. K tomuto medvědu hledá správa zámku novou medvědici v ČR i v zahraničí. Je to však dosti obtížný úkol, neboť medvěd ušatý pochází z oblasti východní a jihovýchodní Asie a v Evropě je poměrně vzácný.Po zámku jménem Konopiště pojmenovali podle grafikonu 2012/3 R 642 a 643 Konopiště z Českých Budějovic do Prahy hl.n. a zpět.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://paternoster.archii.cz/konopiste-vodni-vytah.html
  2. a b Smith, Craig S."A battle royal for a Czech castle - Princess wants property taken after empire collapsed", International Herald Tribune, pp. 3. Ověřeno k 2008-08-18.Archived from the original on 2007-02-21. 
  3. "Smith, Craig S. Princess and Heir of Franz Ferdinand Fights to Repeal a Law and Gain a Castle" New York Times, February 19, 2007

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]