Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Operace Izotop

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Operace Izotop
Konflikt: izraelsko-palestinský
Ilustrační fotografie Boeingu 707 společnosti Sabena. Stejný typ byl unesen během letu č. 571.
Ilustrační fotografie Boeingu 707 společnosti Sabena. Stejný typ byl unesen během letu č. 571.
Trvání: 8.9. května 1972
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Letiště Lod, Izrael
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: rukojmí osvobozeni
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Izrael Izrael Černé září
Velitelé
Síla
16 příslušníků Sajeret Matkal 4 únosci
Ztráty
1 raněný voják 2 zabití únosci pasažéři: 1 mrtvá, 2 zranění
{{{poznámky}}}

Operace Izotop (hebrejsky: מבצע איזוטופ‎‎, mivca Izotop) je krycí název pro akci izraelské elitní armádní jednotky Sajeret Matkal, při níž byli 9. května 1972 na izraelském letišti Lod (dnešní Ben Gurionovo mezinárodní letiště) osvobozeni cestující z uneseného letu belgické společnosti Sabena číslo 571. Ten na pravidelné lince z Bruselu do Tel Avivu, s mezipřistáním ve Vídni, o den dříve unesla čtveřice příslušníků palestinské teroristické skupiny Černé září.

Únosci se po zmocnění letounu v trase mezi Vídní a Izraelem rozhodli pokračovat v původním směru letu a v Tel Avivu požadovali propuštění 315 odsouzených palestinských vězňů, jinak hrozili odpálením výbušnin na palubě letadla. Izraelským vyjednavačům se podařilo mystifikací vzbudit ve čtveřici pocit vítězství, když naoko souhlasili s propuštěním vězňů. Díky tomu únosci souhlasili s opravou uneseného Boeingu 707 izraelskými mechaniky (ve skutečnosti převlečenými členy Sajeret Matkal), kteří předtím letoun úmyslně poškodili. Ti se tak nepozorovaně dostali k letadlu a během následné záchranné operace, která byla svého druhu první na světě, se jim podařilo osvobodit všech 86 cestujících, držených jako rukojmí. Tři z nich byli nešťastnou náhodou zraněni ze strany izraelských jednotek, přičemž jedna cestující později těmto zraněním podlehla.

Palestinské skupiny na fiasko zareagovaly zintenzivněním teroristických útoků namířených proti Izraeli, aby si tak napravily pošramocenou reputaci.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Po izraelském vítězství v šestidenní válce v roce 1967, kdy došlo mimo jiné k obsazení území Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy, byly na vzestupu různé palestinské skupiny, které se v boji proti Izraeli uchylovaly k přeshraničním teroristickým útokům.[p 1] Izraelci se však stávali cíli i mimo region Blízkého východu a v izraelsko-palestinském konfliktu se objevil nový fenomén v podobě únosů mezinárodních civilních leteckých spojů. Skutečnost, že do palestinských útoků a únosů bylo vtahováno Jordánsko, kde tyto skupiny působily v palestinských uprchlických táborech, vedlo k nárůstu napětí mezi různými palestinskými ozbrojenými skupinami, povětšinou sdruženými pod Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP), a tamními úřady.[1] Při vzájemných jordánsko-palestinských násilných střetech byl v roce 1970 spáchán i pokus o atentát na jordánského krále Husajna. Když pak jedna z frakcí OOP, Lidová fronta pro osvobození Palestiny (LFOP), v září téhož roku unesla čtyři západní civilní dopravní letadla a prázdná je vyhodila do povětří na letišti v Jordánsku, došla Husajnovi trpělivost a v událostech známých jako černé září vyhnal palestinské ozbrojené skupiny ze země.[1] To vedlo k radikalizaci části OOP, z níž se odtrhla skupina členů, která založila organizaci Černé září (ve skutečnosti byla skupina nadále napojena na dominantní frakci OOP, Fatah,[2] a řada útoků proběhla ve spolupráci s ní[3]).[1][4] Ta se z počátku mstila Jordánsku za vyhnání, posléze však namířila své útoky proti Izraeli.[3]

V roce 1972 došlo k do té doby rekordnímu počtu útoků palestinských skupin proti Izraeli. Patřilo mezi ně například rozesílání dopisových bomb, únosy civilních letadel či vraždění izraelských diplomatů. Ačkoli každý palestinský útok vyvolal izraelský protiúder, byly volené akce „stále troufalejší, promyšlenější a teatrálnější“.[5] Jednou z takových akcí se v květnu 1972 stal únos civilního letadla belgické společnosti Sabena číslo 571 na trase Brusel-Vídeň-Tel Aviv, který naplánoval velitel operací Černého září Ali Hasan Salame. Provedli jej čtyři členové této skupiny pod vedením Aliho Šafíka Ahmeda Tahy (známého též jako kapitán Rifa'at), který byl v roce 1968 jedním z únosců letu společnosti El Al 426.[6] Třemi zbývajícími byli syrský Drúz Abdel Azíz al-Atraš a palestinské dívky Rima Tannous[p 2] a Therese Halese.[p 3] Čtveřice předtím podstoupila výcvik v táboře Fatahu v libanonském Sidónu, kde se zdokonalovala ve střelbě z pistole a zacházení s výbušninami.[8]

Únos[editovat | editovat zdroj]

Zmíněný let číslo 571 se uskutečnil 8. května 1972 a letoun Boeing 707 při něm odstartoval na pravidelné lince z Bruselu. Při mezipřistání ve Vídni dočerpal palivo a došlo k obměně části pasažérů. Do Tel Avivu kromě desetičlenné posádky pokračovalo celkem 90 cestujících, mezi nimiž byli 4 příslušníci Černého září. Když stroj přelétal jugoslávský Záhřeb (podle jiného zdroje řecký ostrov Rhodos), zaujala čtveřice strategická místa v letadle. Na smluvené znamení vyndala ukryté zbraně (vyzbrojeni byli revolvery, granáty a dvěma dvou a půl kilogramovými výbušnými zařízeními) a velitel palestinské skupiny vtrhl do otevřené pilotní kabiny, kde se zbraní v ruce pilotovi nařídil, aby pokračoval v letu do Tel Avivu.[5] Vůbec poprvé se tak palestinští únosci odhodlali přistát v Izraeli.[9] Po převzetí kontroly nad letadlem promluvil velitel čtveřice do palubního rozhlasu, představil se a řekl, že letadlo bylo zabaveno ve jménu Palestiny. Kapitán letadla, britský pilot Reginald Levy, se pokusil cestující (mezi nimiž byla i jeho žena) uklidnit slovy: „Jak jste si asi stačili všimnout, máme na palubě přátele.“[10][p 4] Krátce poté oddělili Palestinci židovské cestující (celkem 67) od nežidovských, přičemž první skupinu přesunuli do zadní části letadla.[11]

Kapitánu Levymu se tajně podařilo vyslat nouzový signál do Izraele, kde ministr obrany Moše Dajan okamžitě zahájil přípravu záchranné operace s krycím názvem Izotop.[12] Po telefonické poradě mezi Dajanem a ministerskou předsedkyní Goldou Meirovou letadlo dostalo povolení přistát a v 17.00 (podle některých zdrojů v 19.15)[13] místního času dosedlo na mezinárodním letišti Lod (dnešní Ben Gurionovo mezinárodní letiště), kde bylo navigováno na nejvzdálenější konec letištní plochy. Po přistání únosci oznámili své požadavky – propuštění 315 (podle jiných zdrojů 317)[7] odsouzených palestinských teroristů držených v izraelských věznicích, jinak letadlo odpálí. Tyto požadavky izraelští představitelé nechtěli splnit, ale bylo nutné držet únosce celou noc bez spánku, aby se vytvořily co nejlepší podmínky pro osvobozovací akci, a tak přistoupili na vyjednávání. Tím byl pověřen vedoucí oddělení výslechů zpravodajské služby Šin Bet Viktor Kohen. Mezitím na letiště kromě ministra obrany Dajana dorazili nejvyšší představitelé armády: náčelník Generálního štábu David Elazar, velitel centrálního velitelství Rechav'am Ze'evi, velitel letectva Mordechaj Hod a náčelník vojenské rozvědky Aharon Jariv.[5]

Osvobozovací akce[editovat | editovat zdroj]

Na letiště byla povolána elitní protiteroristická jednotka Sajeret Matkal pod velením majora Ehuda Baraka.[p 5] Ten nejprve nechal unesené letadlo poškodit natolik, aby nemohlo vzlétnout – členové izraelského komanda se po setmění proplížili k letounu, vypustili mu pneumatiky a vyřadili hydrauliku. Zároveň u něj ukryli žebříky, kterými se později chtěli dostat dovnitř. Když Palestinci zjistili, že je letadlo poškozené, pokoušel se je Levy uklidnit klábosením o nesouvisejících tématech, jak později vypověděl, „o všem možném od navigace až po sex“.[15] Vyjednavač Kohen mezitím udržoval únosce v bdělosti po celou noc a v naději, že jejich požadavky budou splněny. V 9.00 místního času se mu podařilo přesvědčit vůdce skupiny, aby poslal jednoho z pilotů kvůli prověření vzorku výbušniny. Argumentoval tím, že musí ministra obrany Dajana přesvědčit, že jsou úmysly Černého září skutečné.[5] Vyslán byl pilot Reginald Levy, který příslušníkům bezpečnostních sil sdělil důležité detaily, jako rozmístění náloží a jejich vzhled, počet únosců a jejich podobu, ale i skutečnost, že u nouzových východů z letadla nejsou žádná sedadla.[5] Barak, jehož komando během vyjednávání nacvičovalo záchranu na jiném stroji Boeing 707 odstaveném v hangáru na druhém konci letiště, přišel s myšlenkou, jak útok provést. Základem bylo, aby se Izrael choval tak, jako kdyby požadavkům teroristů vyhověl.[7]

Pilot Levy se následně vrátil zpět do letadla a potvrdil únoscům, že jejich požadavky budou splněny. Sdělil jim, že Izraelci souhlasí s propuštěním 315 palestinských vězňů, kteří budou letecky transportováni do egyptské Káhiry. Tam se má mezitím (po nutné opravě vypuštěných pneumatik a poškozené hydrauliky) přesunout i let číslo 571 a po příletu vězňů budou rukojmí propuštěni na svobodu. Aby tento příběh dále podpořili, nechali Izraelci v dohledové vzdálenosti od uneseného Boeingu přistavit postarší dopravní letoun, k němuž vyslali 315 izraelských vojáků oblečených do vězeňských uniforem, vydávajících se za palestinské vězně.[7] Když to únosci viděli, začali oslavovat, neboť věřili, že uspěli. Díky tomu svolili, aby tým izraelských mechaniků opravil poškozený Boeing a oni tak mohli odletět.[16]

Osvobozovací akce začala v 16.00 místního času, když se k letadlu se souhlasem únosců vypravilo 16 (podle některých zdrojů 18[8]) mechaniků v bílých kombinézách izraelské letecké společnosti El Al. Ve skutečnosti se jednalo o úderné komando Sajeret Matkal. Kromě Baraka byli jeho členy například Benjamin Netanjahu,[p 6] Dani Jatom[p 7] či Uzi Dajan[p 8].[15] Izraelci se přesunuli pod trup letadla, kde předstírali opravu. Poté se díky žebříkům shromáždili u nouzových a standardních východů, kterými v pěti skupinách synchronizovaně vpadli do letadla. Izraelský útok byl tak rychlý a nečekaný, že Palestinci zareagovali instinktivně: místo odpálení výbušnin se začali bránit střelbou.[7] Dva z únosců byli bezprostředně zabiti (jeden střelou mezi oči, druhý několika ranami z pistole) a zbylé únoskyně zajaty (Therese Halsa byla postřelena a Rima Tannous přemožena poté, co jí byl odejmut ruční granát s vytaženou pojistkou).[20] Při útoku zásahové komando nešťastnou náhodou zranilo tři cestující, z nichž jedna, dvaadvacetiletá Mirjam Andersonová z kibucu Lochamej ha-Geta'ot, později v nemocnici následkům zranění podlehla. Z izraelských vojáků byl při akci nechtěnou palbou z vlastních řad zraněn Benjamin Netanjahu. Celá operace trvala 10 minut (samotný zásah pak 90 vteřin) a byla první svého druhu na světě (poprvé došlo k úspěšnému osvobozovacímu útoku na unesené letadlo).[12][16]

Reakce a dopad[editovat | editovat zdroj]

V Izraeli po osvobození uneseného letadla zavládlo nadšení a oslavy. Objevila se však i kritika, že operace ohrozila nevinné lidi, na což ministerská předsedkyně Meirová zareagovala slovy: „Pokud by takovéto vydírání uspělo, povedlo by jen k dalším vydíráním“.[10] Izraelský zásah ocenil belgický velvyslanec Frans Willems, který ve zprávě pro izraelského ministra zahraničí Abbu Ebana napsal: „Jménem všech mých krajanů a zejména jménem cestujících a posádky letu Sabena, který byl ze své cesty odkloněn teroristy, chci vyjádřit svůj dík a uznání za odvážnou a energickou akci izraelské armády, která skoncovala s utrpením obětí tohoto opovrženíhodného aktu leteckého pirátství.“[11]

Pro Černé září znamenal únos letadla naprosté selhání.[20] Izraelci únosce nejenom podvedli, ale nakonec zaútočili, osvobodili rukojmí a teroristy buď zabili nebo zajali. Reakcí ze strany palestinského vedení bylo zintenzivnění útoků proti Izraeli ve snaze napravení pošramocené pověsti.[20] Již krátce po osvobození letu Sabeny se v Libanonu sešli představitelé Černého září, LFOP, Irské republikánské armády, Japonské rudé armády a německé Frakce Rudé armády, aby se domluvili na společných teroristických útocích.[20] Jen tři týdny po osvobození rukojmí na lodském letišti na totéž letiště zaútočila trojice japonských útočníků z Japonské rudé armády, naverbovaných LFOP, kteří samopaly a granáty zabili 26 osob a dalších až 80 zranili. Podle mluvčího LFOP byl masakr na lodském letišti odvetou za smrt dvou únosců letu společnosti Sabena.[21] Vedení Černého září navíc fiasko jejich květnového únosu přivedlo k myšlence provést „nějaký nepředpokládaný, celou zeměkoulí otřásající útok“.[16] Tak se nakonec stalo ještě v září téhož roku, kdy jeho příslušníci povraždili jedenáct izraelských sportovců na letních olympijských hrách v německém Mnichově.[22]

Obě zajaté únoskyně, 19letá Therese Halsa a 21letá Rima Tannous, stanuly před vojenským soudem v bývalém britském vojenském táboře Sarafand u Ramly. Byly obžalovány z terorismu a členství v ilegální organizaci a 14. srpna 1972 odsouzeny k doživotnímu trestu odnětí svobody.[8] O zhruba deset let později však byly propuštěny v rámci výměny vězňů za izraelské vojáky, zajaté během první libanonské války.[12] Ali Hasan Salame, zodpovědný nejenom za únos letadla společnosti Sabena, ale i za vraždu izraelských olympioniků a další útoky proti Izraeli, se stal nejhledanějším cílem izraelské zpravodajské služby Mosad. Po řadu let jí úspěšně unikal, a to až do ledna 1979, kdy byl zavražděn při bombovém útoku v libanonském Bejrútu.[23]

Letadlo Boeing společnosti Sabena se po únosu vrátilo do běžného provozu, v němž sloužilo po následujících pět let. Poté ho zakoupil izraelský letecký výrobce Israel Aircraft Industries, který jej nakonec prodal izraelskému vojenskému letectvu. To jej po řadu let využívalo pro špionážní účely.[12] V roce 2008 se letoun stal exponátem Muzea izraelského vojenského letectva na základně ChacerimBeerševy.[24]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Související informace naleznete v článku izraelsko-palestinský konflikt.
  2. Někdy též označovaná jako Ruma Isa Tarus.[7]
  3. Někdy též označovaná jako Tirza Halsa.[7]
  4. Reginald Levy jako osmnáctiletý mladík bojoval v řadách Royal Air Force během druhé světové války a v roce 1944 byl oceněn Záslužným leteckým křížem. Po válce se v letech 1948 až 1949 podílel na leteckém mostě během berlínské blokády a v roce 1952 začal pracovat u belgického leteckého dopravce Sabena. Letem č. 571 spolu s ním mířila do Izraele i jeho manželka, s níž měl v plánu v Tel Avivu oslavit své padesáté narozeniny.[10]
  5. Ehud Barak se ve své vojenské kariéře stal nejdekorovanějším (nejvíce vyznamenaným) izraelským vojákem v izraelských dějinách a nakonec dosáhl až na nejvyšší možnou pozici, když v letech 1991 až 1995 zastával post náčelníka Generálního štábu. Po odchodu z armády vstoupil do politiky a mezi lety 1999 a 2001 byl izraelským premiérem.[14]
  6. Benjamin Netanjahu působil po odchodu z armády v soukromé sféře, diplomacii a nakonec politice. V letech 1996 až 1999 zastával poprvé post izraelského premiéra. Podruhé se jím stal v roce 2009. Jeho bratr Jonatan, později velitel Sajaret Matkal, zahynul v roce 1976 během záchrany rukojmí uneseného letu společnosti Air France v ugandském Entebbe.[17]
  7. Dani Jatom stanul v 90. letech ve dvou funkčních období v čele centrálního armádního velitelství. V letech 1996 až 1998 se stal ředitelem Mosadu a na počátku 21. století byl šest let poslancem Knesetu.[18]
  8. Uzi Dajan, synovec tehdejšího ministra obrany Moše Dajana, se stal v armádě velitelem Sajeret Matkal, velitelem centrálního velitelství (1996–1998) a zástupcem náčelníka Generálního štábu (1998–1999). V letech 2003 až 2005 stanul v čele Národní bezpečnostní rady.[19]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina – Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 1. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2005. 305 s. Dále jen: Izrael a Palestina – Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. ISBN 80-903333-9-7. S. 142–143.  
  2. Terrorist Organization Profile: Black September [online]. National Consortium for the Study of Terrorism and Responses to Terrorism, University of Maryland, [cit. 2013-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b MORRIS, Benny. Righteous Victims: A History of the Zionist-Arab conflict, 1881–2000. New York : Vintage Books, 2001. 784 s. ISBN 0-679-74475-4. S. 379–381. (anglicky) 
  4. Izrael a Palestina – Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. s. 110.
  5. a b c d e KLEIN, Aaron J. Protiúder: Masakr na mnichovské olympiádě 1972 a vražedná reakce Izraele. Překlad Dana Šimonová. Praha : Práh, 2006. 268 s. Dále jen: Protiúder: Masakr na mnichovské olympiádě 1972 a vražedná reakce Izraele. ISBN 80-7252-147-0. S. 23–25.  
  6. MICKOLUS, Edward; SIMMONS, Susan. The Terrorist List. Svazek 1: Asia, Pacific, and Sub-Saharan Africa. Santa Barbara : ABC-CLIO, 2011. 1648 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-37471-5. S. 293. (anglicky) 
  7. a b c d e f KATZ, Samuel M. Against All Odds: Counterterrorist Hostage Rescues. Minneapolis : Twenty-First Century Books, 2005. 72 s. Dostupné online. ISBN 0-8225-1567-9. Kapitola Operation Isotope 1, May 8–9, 1972, s. 9–14. (anglicky) 
  8. a b c CHALK, Peter. Encyclopedia of Terrorism. Santa Barbara : ABC-CLIO, 2012. 871 s. Dále jen: Encyclopedia of Terrorism. Dostupné online. ISBN 978-0-313-30895-6. S. 129–130. (anglicky) 
  9. PEDAHZUR, Ami. The Israeli Secret Services and the Struggle Against Terrorism. New York : Columbia University Press, 2010. 215 s. Dostupné online. ISBN 978-0231140430. S. 36–37. (anglicky) 
  10. a b c HEVESI, Dennis. Reginald Levy Is Dead at 88; Hailed as a Hero in a ’72 Hijacking [online]. The New York Times, 2010-08-04, [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b Two Passengers on Hijacked Plane Seriously Wounded; Terrorists Separate Jews from Non-jews on Plane [online]. Jewish Telegraphic Agency, 1972-05-11, [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c d Israel's Wars & Operations: Operation Isotope [online]. Jewish Virtual Library, [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. SANI, Shehu. Scorpions Under Pillow: Terrorism in Africa. Bloomington : AuthorHouse, 2008. 376 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4343-3283-7. (anglicky) 
  14. Former Prime Minister Ehud Barak [online]. Ynetnews, rev. 2013-03-19, [cit. 2013-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b OMER-MAN, Michael. This Week in History: Israeli commandos retake Flight 571 [online]. The Jerusalem Post, 2011-05-13, [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b c Protiúder: Masakr na mnichovské olympiádě 1972 a vražedná reakce Izraele. s. 26–27.
  17. SOBELMAN, Batsheva. Yoni Netanyahu, a 'role model' to follow [online]. Los Angeles Times, 2012-07-14, [cit. 2013-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Maj. Gen. (Res.) Danny Yatom [online]. The Israeli Jewish Congress, 2012-03-20, [cit. 2013-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. SOMFALVI, Attila. Retired general Uzi Dayan to join Likud [online]. Ynetnews, 2008-07-27, [cit. 2013-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. a b c d REEVE, Simon. One Day in September: The Full Story of the 1972 Munich Olympics Massacre and the Israeli Revenge Operation, Wrath of God. New York : Arcade, 2000. 304 s. Dostupné online. ISBN 1559705477. S. 36–37. (anglicky) 
  21. Encyclopedia of Terrorism. s. 423–424.
  22. BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad – izraelské tajné války. Praha : Bonus A, 1996. 625 s. ISBN 80-85914-14-X. S. 289–295.  
  23. Protiúder: Masakr na mnichovské olympiádě 1972 a vražedná reakce Izraele. s. 233–234.
  24. LEVY, Jacob. ה'בואינג' שנחטף בדרך לחצרים [online]. MyNet, 2008-12-01, [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KATZ, Samuel M. Against All Odds: Counterterrorist Hostage Rescues. Minneapolis : Twenty-First Century Books, 2005. 72 s. Dostupné online. ISBN 0-8225-1567-9. Kapitola Operation Isotope 1, May 8–9, 1972, s. 9–14. (anglicky) 
  • KLEIN, Aaron J. Protiúder: Masakr na mnichovské olympiádě 1972 a vražedná reakce Izraele. Překlad Dana Šimonová. Praha : Práh, 2006. 268 s. ISBN 80-7252-147-0.  
  • ZONDER, Moše. סיירת מטכ"ל [Sajeret Matkal]. Jeruzalém : Keter, 2000. 338 s. ISBN 9650709584. Kapitola מלאכים בלבן, s. 64–77. (hebrejsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • דוח מבצע איזוטופ לשחרור מטוס סבנה [online]. Archiv Ministerstva obrany, [cit. 2013-05-19]. Obsahuje fotografie a zprávu o zásahu. Dostupné online. (hebrejsky) 
  • A look back at Operation Isotope [online]. Izraelské obranné síly, 2013-05-08, [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Men In White: The Raid on Sabena Flight 571 [online]. Breuerpress International, 2012-05-14, [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • BOCHBOT, Amir. "מיוחד: שר הביטחון אהוד ברק מספר על מבצע "סבנה [online]. Walla, 2012-05-11, [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. (hebrejsky)