Flavius Iosephus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Busta Flavia Iosepha

[1]Iosephus či Josephus (37/38 Jeruzalém – kolem 100 Řím), původním jménem Josef ben Matitjahu (hebrejsky יוסף בן מתתיהו), řecky Iosepos (Ιώσηπος), byl židovský kněz, učenec a historik, který zanechal významné poznámky o První židovské válce v letech 6670. Své jméno Flavius si Josef přibral podle rodového jména císaře Vespasiana.

Život[editovat | editovat zdroj]

Znalosti o svém životě nám Josef poskytl sám ve svém autobiografickém díle. Narodil se v kněžské židovské rodině pocházející svými kořeny z rodu Hasmonejců. Byl vynikajícím studentem náboženských otázek a již ve věku 14 let byl dotazován na některé otázky jeruzalémským veleknězem. V 16 letech se přidal na stranu asketického poustevníka Banna. V roce 57 se vrátil zpět do Jeruzaléma, kde se přidal na stranu farizeů. V Judsku tehdy panovalo stále silnější napětí jak mezi Židy a Římem, tak mezi Židy samotnými. Když v roce 64 římský prokurátor v Judeji poslal několik kněží v okovech do Říma, vydal se Josef s delegací za jejich propuštění k Neronovu císařskému dvoru. Jeho mise byla úspěšná i díky císařově manželce Poppaee, která se jeho případu ujala.

Při jeho návratu v Judeji začínalo velké národní povstání. V roce 66 Juda Galilejský obsadil pevnost Antonii a Josef s dalšími kněžími se přidali na stranu bojovníků za nezávislost. Vzápětí byl Josef poslán do Galileje, aby ji připravil na válku, opevnil a nasbíral brannou sílu. Na jeho stranu se přidala židovská města, ale města s převážnou většinou řeckých obyvatel se mu získat nepodařilo. Nakonec se opevnil v Jotapatě, která však byla Římany dobyta. Josef byl zajat, ale jelikož vojevůdci Vespasianovi předpověděl, že se stane císařem, zůstal naživu. Jeho předpověď se naplnila krátce po Neronově sebevraždě. Josef zůstal v římském táboře jako rukojmí a byl přítomen dobývání Jeruzaléma pod velením Vespasiánova syna Tita. Jeruzalém padl v roce 70.

Josef byl odveden do Říma, kde byl osvobozen, byla mu vykázána penze a ubytování na císařovy útraty. Josef jako propuštěnec tehdy přijal po císaři i jméno Flavius. Od té doby je v latinském světě znám jako Flavius Iosephus. I když zůstal ve službách Říma a svým dětem dal pohanská jména (Hyrkán, Iustus, Agrippa), zůstal vždy věrný svému židovskému původu a věnoval se psaní děl, v nichž hájil židovskou víru a tradici.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poté, co skončila jeho vojenská služba, sepsal Josef dvě díla, která zachycují neocenitelným způsobem židovské reálie 1. století.

  • Židovská válka (Peri tú Iúdaikú polémú, lat. Bellum Iudaicum) – poznámky o první židovské válce (6870); čes. překlad: Flavius Iosephus, Válka židovská I.-II., přel. J. Havelka, J. Šonka, Praha 2004.
  • Židovské starožitnosti (Iúdaiké archaiologiá, lat. Antiquitates Iudaicae) – poznámky k dějinám Židů od stvoření světa až po židovskou válku. Prvních třináct knih je paralelních ke Starému zákonu, avšak kniha 14-20 popisuje čas od doby Makabejců až po židovskou válku. Josef užívá židovských i řeckých pramenů.
  • Proti Apiónovi (Kata Apionos, lat. Adversus Apionem), obrana židovského náboženství
  • Životopis, dodatek k druhému vydání Starožitností po smrti Heroda Agrippy II. (mezi lety 93 a 100), obrana proti obviněním ze strany Justa Tiberiadského.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flavius o Kristu [online]. . Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London : Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky) 
  • FLAVIUS, Josephus, O starobylosti Židů / Můj Život, Praha, Arista, Baset, Maitrea, 2006, ISBN 80-86410-53-6
  • FLAVIUS, Josephus, Válka židovská I.,II., Praha, Academia, 2004, ISBN 80-205-0118-5

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]