Muhammad Rezá Pahlaví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Muhammad Rezá Šáh Pahlaví Árjamehr
Oficiální portrét Muhammada Rezy Pahlavího z roku 1973.
Oficiální portrét Muhammada Rezy Pahlavího z roku 1973.

Íránský šáh
Ve funkci:
17. září 1941 – 16. ledna 1979
Předchůdce Rezá Šáh Pahlaví
Nástupce

Narození 26. října 1919

Teherán, ÍránÍrán Írán

Úmrtí 27. července 1980
Káhira, EgyptEgypt Egypt
Národnost íránská
Choť 1. Fauzíja
2. Sorajja Esfandijárí Bachtijárí
3. Farah
Rodiče Rezá Šáh Pahlaví a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq2339098
Děti dcera Šáhnáz
syn Kýros Rezá
syn Alí Rezá
dcera Farahnáz
dcera Lejla
Náboženství muslimské
Ocenění rytíř Řádu zlaté ostruhy, velkokříž s řetězem Záslužného řádu Italské republiky, velkokříž Řádu čestné legie, rytíř Velkého kříže Řádu Lázně, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq17200049, Řád Isabely Katolické a Válečný kříž
Získal československý Řád Bílého lva.

Muhammad Rezá Šáh Pahlaví Árjamehr (26. října 191927. července 1980) byl íránský šáh z dynastie Pahlaví a zároveň poslední monarcha na perském pavím trůně. Jeho otcem byl Rezá Šáh Pahlaví, někdejší kozácký důstojník a od převratu v letech 1924/1925 šáh, matkou dcera generála Tádžo-l-Molúk.

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Pro svou budoucí panovnickou roli byl Muhammad Rezá pečlivě připravován již od chlapeckého věku. Když mu bylo 7 let, stal se oficiálním následníkem trůnu a jako dvanáctiletého ho spolu s bratrem Alím poslali v květnu 1931 do internátu Le Rosey ve Švýcarsku, kde měl získat patřičné vzdělání. Zůstal tam plných pět let, do roku 1936, a po návratu do vlasti nastoupil na vojenskou akademii v Teheránu, kterou ukončil v roce 1938 v hodnosti podporučíka. To již existovaly plány na politický sňatek s egyptskou princeznou Fauzíjou – svatba se konala roku 1939.

Rezá Šáh Pahlaví, Muhammadův otec, vládl Íránu diktátorsky a svou modernizační politikou, prosazovanou shora, si znepřátelil stoupence světského nacionálního hnutí i šíitské duchovenstvo, čímž ztratil podporu klíčových vrstev společnosti. Významné protivníky si udělal i ve Velké Británii a v SSSR, velmocech, jež prosazovaly v Íránu tradičně své zájmy (důvodem byla jeho proněmecká politika). Po vypuknutí druhé světové války se Moskva a Londýn dohodly, že je třeba v nespolehlivé zemi vojensky intervenovat, a Rezá Šáh, jehož režim se neměl oč opřít, musel rezignovat na trůn. Dne 17. září 1941 byl Muhammad Rezá Pahlaví prohlášen novým íránským šáhem, zatímco otec odešel do exilu.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

V prvních letech na trůně si Muhammad Rezá získal značnou oblibu u obyvatel, především díky důslednému postoji vůči Sovětům (jejichž sympatizanti se snažili odtrhnout od Íránu perský Ázerbájdžán) a také kvůli úspěšnému potlačení kurdských separatistů, kteří vyhlásili na severozápadě vlastní stát. Šáh tehdy na rozdíl od otce vystupoval relativně smířlivě vůči duchovenstvu, zmírnil například nařízení, které ženám zakazovalo nosit šátek, třebaže sám byl orientován prozápadně.

Snahy otevřít zemi cizím vlivům vedly k posílení nacionálního hnutí a k nástupu vlády Muhammada Mosaddeka v roce 1951. Mosaddek, který znárodnil íránský ropný průmysl, dosud kontrolovaný Brity, donutil šáha odejít nakrátko do exilu, když se ho panovník pokusil propustit. Britové hájící zájmy své společnosti však požádali o spolupráci americkou CIA, s jejíž pomocí byl předseda vlády v roce 1953 svržen a šáh se mohl znovu vrátit k moci.

Muhammad Rezá v příštích letech úzce politicky a ekonomicky spolupracoval s USA, od kterých nakupoval zejména technologie, včetně zbraní. Udržoval ale dobré vztahy i s Československem a dalším státy komunistického bloku. Ve vnitřní politice vládl tvrdou rukou za pomoci obávané tajné policie SAVAK. Podle organizace Amnesty International věznil v roce 1978 Pahlavího režim asi 2200 politických odpůrců.

Korunovace Muhammada Rezy Pahlavího

Pro šáhovu hospodářskou a sociální politiku se obvykle užívá termínu "bílá revoluce" – podle 12bodového programu, který Íránci schválili v referendu 26. ledna 1963. Jeho nejdůležitějšími prvky byly zrušení pachtovního systému a rozdělení velkostatkářské půdy, prodej státních podniků družstvům a soukromým podnikatelům, podíl dělníků na zisku jejich firem, všeobecné volební právo pro ženy a boj s analfabetismem. Šáhovým úmyslem bylo přeměnit Írán ve velmoc a to znamenalo především výstavbu průmyslu. Avšak korupční prostředí a autokratický styl vlády nebyly vhodné k přeměně země na moderní stát – investice z centra sloužily jen k obohacení elity. Většina Íránců žila dál v chudých poměrech na venkově nebo v předměstských slumech a světský styl režimu zase pobuřoval duchovenstvo, lpící na muslimských tradicích.

K tomu přistupovaly i některé neuvážené kroky vlády, např. zavedení nového kalendáře, kde výchozím datem letopočtu nebyla hidžra, ale narození starověkého perského krále Kýra II.,[1] nebo grandiozní (a nákladné) oslavy dvouapůltisíciletého trvání monarchie. Přes veškeré snahy se šáhovi a jeho poradcům nepodařilo získat pro bílou revoluci veřejné mínění, přičemž nadměrné zdůrazňování předislámských perských tradic naráželo vysloveně na odpor. V průběhu doby stále více rostla vnitřní opozice proti režimu, zvýrazňovaly se jeho nedemokratické rysy a po roce 1976 mu začala dávat najevo odstup i americká administrativa, kladoucí díky prezidentu Carterovi větší důraz na lidská práva. Jednotící osobnost nalezly různorodé opoziční síly v exilové hlavě šíitských muslimů, ájatolláhu Rúholláhu Chomejnímu, který proti šáhovi vystupoval již od šedesátých let. Společnost byla hluboce polarizována.

V závěru roku 1978 vypukly v celé zemi rozsáhlé demonstrace, které se vláda snažila násilím potlačit. Ale ani dosazení vojenského kabinetu generála Gholáma Rezy Azharího nemohlo již starý režim zachránit. Dne 16. ledna 1979 opustil Muhammad Rezá zemi a o čtrnáct dní později se vrátil z exilu Chomejní, příští vůdce teokratické islámské republiky.

Exil a smrt[editovat | editovat zdroj]

Těžce nemocný šáh zamířil po svém svržení přes Egypt, Maroko, Bahamy a Mexiko do Spojených států, kde se podrobil léčbě rakoviny. Později se usadil v Egyptě, kde již 27. července 1980 zemřel. Egyptský prezident Anvar as-Sádát mu vzdal poslední poctu tím, že zorganizoval státní pohřeb.

Šáh byl celkem třikrát ženat. S první manželkou Fauzíjou měl dceru Šáhnáz, ale žádného mužského dědice – manželství bylo proto roku 1948 rozvedeno. S druhou manželkou Sorajjou Esfandijárí Bachtijárí, kterou si vzal roku 1951, neměl žádného potomka; rozvedl se s ní roku 1958. Teprve s třetí manželkou Farah (manželství uzavřeno roku 1959) měl mužské potomky – syny Kýra Rezu a Alího Rezu a kromě nich ještě dcery Farahnáz a Lejlu.

V roce 1977 navštívil panovnický pár Československo (Prahu a Bratislavu) a při té příležitosti šáh obdržel Řád Bílého lva a čestný doktorát Karlovy Univerzity.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tzv. imperiální kalendář byl zaveden v roce 1976 a místo roku 1355 hidžry se nyní počítal rok 2535. Většina Íránců změnu letopočtu bojkotovala. Viz Afshin Molavi, Toulky Persií, Praha 2002, s. 31.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu


Předchůdce:
Rezá Šáh Pahlaví
Znak z doby nástupu Íránský šáh
19411979
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Předchůdce:
Rezá Šáh Pahlaví
Znak z doby nástupu Hlava dynastie Pahlaví
19411980
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Rezá Pahlaví