Abú al-Hasan Baní Sadr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Abú al-Hasan Baní Sadr roku 2010

Abú al-Hasan Baní Sadr (persky ابوالحسن بنی‌صدر‎‎ ; * 22. března 1933 Hamadán) je íránský muslimský intelektuál a politik, který byl v letech 19801981 prvním prezidentem Íránu. Předtím krátce zastával funkci ministra zahraničí.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Abú al-Hasan Baní Sadr, syn ájatolláha Nasralláha Baní Sadra, studoval ekonomii na Teheránské univerzitě a později i teologii a sociologii na témže vysokém učení. V mládí působil v Národní frontě, založené Muhammadem Mosaddekem, a počátkem šedesátých let se účastnil demonstrací proti režimu šáha Muhammada Rezy Pahlavího, které mu několikrát vynesly pobyt za mřížemi. Po zranění v roce 1963, utrpěném při protestních akcích, emigroval do Francie.

V Paříži se Baní Sadr připojil k exilové islámské opozici uznávající za svou hlavu ájatolláha Rúholláha Chomejního, vůdce íránských šíitů, který žil od roku 1964 v Iráku a vyzýval odtud ke svržení šáha. Když se Chomejní po islámské revoluci vrátil v únoru 1979 triumfálně do vlasti, patřil k jeho doprovodu i Baní Sadr a jako přední odpůrce bývalého režimu ihned zaujal pozici na vrcholu moci. V roce 1979 se stal nejprve náměstkem ministra hospodářství a ministrem financí a později byl jmenován ministrem zahraničí. Dne 25. ledna 1980 ho parlament zvolil prvním prezidentem islámské republiky.[1]

V úřadu se Baní Sadr snažil upevnit ústavní pořádek, ale narážel přitom na odpor Chomejního – nepodařilo se mu docílit ani rozpuštění paramilitárních revolučních gard. Bylo mu vytýkáno špatné vedení armády v prvních měsících íránsko-irácké války, které způsobilo zemi nevyčíslitelné škody; z tohoto důvodu přišel o funkci vrchního velitele ozbrojených sil, jež byla převedena na Chomejního.

Dne 22. června 1981 parlament Baní Sadra na Chomejního popud odvolal z funkce, neboť prezident chtěl omezit vliv duchovenstva na politické rozhodování a zamezit dalšímu prohlubování teokratického charakteru státu. Poté, co byly krvavě potlačeny demonstrace Baní Sadrových stoupenců, uprchl bývalý prezident spolu s vůdcem Lidových mudžáhidů Masúdem Radžavím 29. června do Francie, kde žije dodnes. S Radžavím se v exilu brzy politicky rozešel, jelikož odmítl metody násilí proti režimu, uplatňované Lidovými mudžáhidy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Baní Sadr obdržel 75,7 % hlasů. Viz Christopher de Bellaigue, Im Rosengarten der Märtyrer, München 2006, s. 99.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Robin Wright, The Last Great Revolution, Turmoil and Transformation in Iran, Alfred A. Knopf, 2000.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu