Augusto Pinochet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Augusto Pinochet
Augusto Pinochet
Ve funkci:
17. prosince 1974 – 11. března 1990
Předchůdce Salvador Allende
Nástupce Patricio Aylwin

Narození 25. listopadu 1915

Chile Valparaíso, Chile

Úmrtí 10. prosince 2006 (91 let)
ChileSantiago de Chile
ve Vojenské nemocnici
Občanství Chile
Politický subjekt žádná
Choť Lucía Hiriart
Děti Lucía Pinochet
Vzdělání

Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq5402022

Zaměstnání Generál
Prezident
Náboženství Římskokatolická církev
Podpis Augusto Pinochet, podpis
Commons Augusto Pinochet
Fotografie z období vlády
Pinochet s manželkou, Eugenia Garrido
Pinochetův pohřeb

Generál Augusto José Ramón Pinochet Ugarte (25. listopadu 1915 Valparaiso10. prosince 2006) byl vůdce chilské pravicové vojenské junty a později i prezident, vládnoucí Chile v letech 19731990. Protože od počátku své vlády ovládal moc zákonodárnou a výkonnou, lze jej označit za diktátora.

Převrat[editovat | editovat zdroj]

K moci se dostal během násilného převratu, který sesadil tehdejšího prezidenta Salvadora Allendeho, lékaře a marxistu, který byl prvním socialistickým prezidentem Chile, prosazoval znárodňování a silnou orientaci na Kubu a na Sovětský svaz. Pravdou je, že prezident Salvator Allende začal ihned po svém zvolení hlavou země v roce 1970 naplňovat socialistický scénář: znárodnil nejen největší společnost na těžbu mědi na světě, Codelco, ale i řadu dalších firem; vyvlastnil a kolektivizoval půdu; vyplýtval na různé projekty státní měnovou rezervu.[1] Postoj armády nebyl jednotný. Proti se rozhodně stavěl tehdejší vrchní velitel generál Carlos Prats. Augusto Pinochet, tehdy jeho zástupce, sledoval linii svého nadřízeného. Po odstoupení generála Pratse Augusto Pinochet jako nový vrchní velitel ještě 23. srpna 1973 napadl důstojníky, kteří byli považováni za zastánce řešení vojenským převratem, a vyzval je k rezignaci. Mezi důstojníky, kteří byli zainteresováni na přípravě puče, nepanovala jednota, jak a zda vůbec Pinocheta o puči informovat, případně jak s ním po puči naložit. Těsně před pučem rezignovali další významní generálové Sepúvelda (velitel jednotek v Santiagu) a Pickering. Pinochet nahradil Sepúveldu gen. Bradym, který byl znám spíše levicovými názory a byl považován za přívržence Lidové jednoty. Přípravy na puč probíhaly v době, kdy byl připravován lidový plebiscit, který měl podpořit nebo odmítnout Allendovu politiku. Konání plebiscitu zmařili poslanci za socialistickou stranu, za kterou byl Allende prezidentem. Samotný Pinochet se jasně k pučistům přidal až několik dnů před jeho uskutečněním. Vojenský převrat ukončil období napjatých vztahů mezi Chile a USA, které se aktivně snažily zbavit Salvadora Allendeho moci a umožnit Pinochetově vládě realizovat zásadní ekonomické a sociální změny.

11. září 1973 armádní jednotky vedené Pinochetem zaútočily na prezidentský palác La Moneda a převzaly moc od prezidenta Allendeho, který byl později nalezen mrtvý (buď spáchal sebevraždu, nebo byl zabit při útoku na La Monedu). Byla vytvořena junta, jejíhož vedení se záhy ujal Pinochet, která okamžitě pozastavila platnost ústavy, rozpustila parlament, zavedla přísnou cenzuru, pozastavila činnost politických stran, zvláště těch, které tvořily Allendeho koalici Lidové jednoty (Unidad Popular), a znemožnila veškeré legální politické aktivity v zemi. Pinochetova junta (pronunciamiento militar), a zejména její tajná policie DINA (1973-1977), rozpoutala kampaň teroru proti svým oponentům z řad socialistů, miristů (MIR - Movimiendo Izquierdo Revolucionario, Hnutí revoluční levice) a komunistů. Několik tisíc Chilanů bylo popraveno nebo zmizelo, 27 000-30 000 lidí bylo uvězněno a mučeno. Mnoho z těchto lidí bylo vypovězeno ze země a přijímáno v zahraničí (zejména ve Švédsku, v Itálii, ve Francii, v zemích bývalého východního bloku a před r. 1975 i v Argentině) jako političtí uprchlíci. Často byli pronásledování chilskou tajnou policií i mimo svou zemi v rámci tzv. Operace Kondor. Vedle nenásilné opozice existoval i ozbrojený odpor proti diktatuře, vedený ilegální komunistickou stranou a Lidovou frontou Manuela Rodrígueze (FPMR). Souhrnná zpráva tzv. Rettigovy komise, vytvořené z Pinochetových odpůrců i stoupenců v roce 1990 pod oficiálním názvem Národní komise pravdy a smíření, stanovila počet obětí režimu na 40 018, z toho 3 065 zabitých.[2] Augusto Pinochet udělal ze země také ovšem ostrov ekonomické stability, v jinak problémy zmítaném sektoru zemí jako Argentina či Brazílie, což platilo ještě 30 let po převratu. Někdy se tomu, co nastalo po spuštění ekonomických reforem, říkalo "ekonomický zázrak Chile".

V roce 1978 souhlasilo v referendu 75 % voličů s pokračováním Pinochetovy vlády a současným směřováním země. V roce 1980 byla schválena nová ústava, která nařizovala další prezidentské referendum s jedním kandidátem v roce 1988 a návrat k demokratickému politickému zřízení v roce 1990. V referendu v roce 1988 Pinocheta podpořilo pouhých 45 % voličů; Pinochet se přesto snažil moc udržet a hledal podporu u armádních špiček;[3] ty jej však nepodpořily, což vyústilo v uspořádání vícekandidátské prezidentské volby v roce 1989. Nově zvolený prezident Patricio Aylwin převzal od Pinocheta moc v roce 1990, nicméně ten zůstal na svém postu vrchního velitele armády až do roku 1998, kdy získal doživotně křeslo v chilském senátu, což mu zajišťoval ústavní dodatek z roku 1980.

Soud s Augustem Pinochetem[editovat | editovat zdroj]

V roce 1998, stále jako vlivný muž v Chile, odcestoval Pinochet do Velké Británie, aby se podrobil léčení. Během jeho pobytu v Anglii na něj byl vydán zatykač španělským soudcem Baltasarem Garzónem. Pinochet byl více než rok držen v domácím vězení a poté propuštěn ze zdravotních důvodů. Po návratu do Chile rezignoval na své senátorské křeslo po rozhodnutí vrchního soudu, který konstatoval že trpí vaskulární demencí a nemůže být postaven před soud pro porušování lidských práv. Tato obvinění byla vznesena již několikrát před jeho zatčením; nikdy však nebyl souzen. V květnu 2004 chilský vrchní soud rozhodl, že Pinochet může být postaven před soud, a v prosinci toho roku byl následně obviněn z několika zločinů. Do své smrti přebýval v domácím vězení kvůli obvinění z porušování lidských práv při vojenské operaci Karavana smrti, kdy se odstraňovali jeho odpůrci, a také kvůli daňovým podvodům a zpronevěře státních fondů ve výši 27 miliónů dolarů (600 miliónů korun). 3. prosince roku 2006 byl po několikanásobném srdečním záchvatu převezen do vojenské nemocnice, kde 10. prosince zemřel.

Stoupenci a odpůrci[editovat | editovat zdroj]

Pinochetovi zastánci vyzdvihují jeho zásluhy za odvrácení hrozby komunismu, boj proti radikálním levicovým teroristickým skupinám a prosazení politiky volného trhu, což vedlo k ekonomickému růstu v zemi, který pokračoval až do 90. let 20. století. Jeho odpůrci jej obviňují ze zničení chilské demokracie, prosazování politiky represivního státu, uspokojování soukromých potřeb z pozice svého postavení a přijetí ekonomického modelu, který měl údajně zvýhodňovat bohaté a poškodit střední a nižší příjmové skupiny obyvatelstva. V současnosti i jeho zastánci přijímají jako fakt, že za jeho vlády došlo k pronásledování, tvrdému mučení (až na 30 000 osob, přesné údaje nejsou známy) a zabíjení tisíců lidí, kteří nesouhlasili s jeho politikou.

Pinochet a Československo[editovat | editovat zdroj]

Místopředseda československé vlády Valtr Komárek údajně pozval při návštěvě Chile v březnu 1990 Pinocheta na návštěvu Československa, Komárek to ovšem odmítal. Generál Pinochet navštívil Československo a Českou republiku dvakrát v první polovině 90. let, šlo ovšem o obchodní jednání. Mezi české obdivovatele Pinocheta patřil i bývalý disident Václav Benda. Schůzku s ním během své druhé pražské návštěvy však gen. Pinochet odmítl s poukazem na nepolitický charakter své cesty.[4] Dnes je Augusto Pinochet obdivován hlavně v konzervativních a tradicionalistických kruzích, má ovšem stoupence i mezi neoliberály - např. Pinochetův ministr práce José Piñera byl oceněn Občanským institutem. K Pinochetovi se hlásí i otevření neofašisté[zdroj?] a krátce po jeho smrti organizace Autonomní nacionalisté Střední Čechy uspořádala "Pietní akt".

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1
  2. BBC News: Chile recognises 9,800 more victims of Pinochet's rule
  3. Chile's Gen Pinochet 'tried to cling to power' in 1988 BBC News, 24. 2. 2013
  4. [1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Česky[editovat | editovat zdroj]

Cizojazyčně[editovat | editovat zdroj]

prezident Chille
Předchůdce:
Salvador Allende
17. prosince 197411. března 1990
Augusto Pinochet
Nástupce:
Patricio Aylwin