Václav Benda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o filosofovi a politikovi. O fotbalistovi pojednává článek Václav Benda (fotbalista).
PhDr. Václav Benda
Bendova busta od Petera Orieška
Bendova busta od Petera Orieška
Ve funkci:
23. listopadu 1996 – 2. června 1999
Nástupce Václav Fischer

Ve funkci:
1990 – 1993
Nástupce Ivan Pilip

Ve funkci:
25. června 1992 – 31. prosince 1992
Předchůdce Rudolf Battěk
Nástupce Sněmovna lidu zanikla

Ve funkci:
28. prosince 1989 – 31. prosince 1992

Narození 8. srpna 1946

Československo Praha

Úmrtí 2. června 1999
(ve věku 52 let)
Česko Praha
Politický subjekt KDS (1990-1996)
ODS (1996-1999)
Choť Kamila Bendová
Vztahy Zdeněk Neubauer (švagr)
Děti Marek Benda a 5 dalších
Vzdělání Univerzita Karlova v Praze
Zaměstnání filosof, kybernetik, politik, vydavatel
Václav Benda
Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

PhDr. Václav Benda (8. srpna 1946, Praha2. června 1999, Praha) byl český filosof, kybernetik, katolický aktivista, pravicový politik a protikomunistický disident, politický vězeň komunistického režimu a zakladatel a první předseda Křesťanskodemokratické strany. Jeho syn Marek Benda rovněž působí v politice.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Do sametové revoluce[editovat | editovat zdroj]

Václav Benda vystudoval bohemistikufilosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (19641969), v této době byl aktivní ve studentském hnutí a podílel se na zakládání klubů katolické mládeže. Na FF UK působil v letech 19691970 jako asistent. Poté v letech 1970–1975 vystudoval teoretickou kybernetiku na MFF UK.[1] Pro svou katolickou víru a neochotu vstoupit do KSČ vystřídal mnoho povolání.[2] V letech 19751977 pracoval jako počítačový odborník ve Výzkumném ústavu železničním.

Až do roku 1977 nevystupoval proti komunistickému režimu. Avšak otřásl jím proces s hudebníky ze skupiny The Plastic People of the Universe, a útoky, které státní moc vedla na Chartu 77.[2] Poté se rozhodl v roce 1977 k Chartě připojit, a stát se disidentem.[2] Byl za to vyloučen z Revolučního odborového hnutí a posléze i propuštěn z práce.[3][4]

V letech 19791984[5] byl mluvčím Charty 77, a v roce 1978 se podílel na založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za svou činnost byl v letech 1979 až 1983 vězněn pro podvracení republiky. Mimo to se on i jeho rodina stali terčem různého (zpravidla nezákonného) šikanování ze strany státní moci - byl propuštěn z práce, vyslýchán, byl mu vypnut telefon a kontrolována pošta, v jeho bytě byla domovní prohlídka, při které mu byly zabaveny některé věci.[4] Tyto ústrky ho podle jeho slov učinily ještě zatvrzelejším v boji s režimem.[4]

V letech 19851989 vydával samizdatový časopis PARAF (PARalelní Akta Filozofie).[6]

Po revoluci[editovat | editovat zdroj]

Po sametové revoluci byl spoluzakladatelem Křesťanskodemokratické strany (KDS), v jejímž čele do roku 1993 stál a posléze byl jejím místopředsedou.

V prosinci 1989 nastoupil jako poslanec za KDS v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod č. 2 - Praha 2 a Praha 4). Mandát obhájil ve svobodných volbách roku 1990 a ve volbách roku 1992. Od června 1992 do prosince téhož roku byl předsedou Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Ve federálním parlamentu setrval až do zániku Československa.[7][8][9][10]

V roce 1996 se stal po sloučení KDS a ODS členem Občanské demokratické strany, za niž byl téhož roku zvolen v obvodě Praha 1 do Senátu.[11] V letech 19941998 byl ředitelem Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. V roce 1999 jej měl být stíhán za údajné neoprávněné nakládání s osobními údaji v souvislosti s aférou Zilk, ale díky imunitě nebyl k vyšetřování vydán.[12]

Postoje[editovat | editovat zdroj]

Václav Benda byl křesťansky a pravicově orientovaný člověk a politik. Státní moc považoval za přidělenou od Boha, a křesťané by podle Bendy měli respektovat ty státní požadavky, které neruší jiné boží nároky.[13] Avšak stát, který útočí jak na boží, tak na své vlastní symboly, popírá sám sebe, přestává být společenskou silou a tuto moc ztrácí.[13] Československý právní systém byl podle Bendy fakticky jeden z nejhorších na světě, protože byl koncipován výhradně k propagandistickým účelům.[14] Koncem 80. let považoval komunistický režim za nejistý a zoufalý (zvládl již pouze násilí), "skutečnou společenskou sílu" viděl v katolické církvi (ovšem bez jakékoliv větší moci), a předvídal konfrontaci těchto dvou stran. Ač se sám pokládal za radikálního, byl proti jakémukoliv uspíšení či eskalace této konfrontace, protože ta by vedla k krveprolití, a prosazoval spíše klidné stupňování nátlaku na stát.[13] Vytvořil koncepci paralelní polis, podle které měli občané vytvářet vlastní nezkažené společenské struktury a nahrazovat jimi nefunkční a zkorumpované struktury oficiální.[14] Struktury měly zahrnovat:

  1. druhou kulturu (underground) - tato struktura byla podle Bendy nejrozvinutější
  2. paralelní školství a vědu
  3. paralelní šíření informací
  4. paralelní ekonomika (zejména podpora lidí, které se režim snažil zlikvidovat ekonomickými prostředky)
  5. paralelní politika

Socialismus a marxismus odmítal z křesťanských pozic: slibovaly totiž dosažení ráje na zemi pouze lidskými silami, ale to je vyhrazeno pouze Bohu a lidské pokusy o totéž vedly vždy pouze ke smrti a otroctví.[15] Odmítal koncept sociální rovnosti, protože ta je možná jen za cenu zotročení člověka.[15]

Jako jeden z mála českých politiků schvaloval převrat a vojenskou diktaturu Augusta PinochetaChile.[16]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Měl šest dětí a předal jim svou velkou zálibu v hraní karet. Syn Martin Benda (*1970) se stal také spoluautorem jedné knihy o karetních hrách.[17]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska

Od roku 2009 Ústav pro studium totalitních režimů uděluje Cenu Václava Bendy osobnostem, které sehrály významnou roli v boji za svobodu a demokracii v letech 1938–1945 a 1948–1989.[18]

17. listopadu 2009 (v Den boje za svobodu a demokracii) byla Václavu Bendovi na pražském Karlově náměstí (na domě č. o. 18, kde žil v letech 1969–1999) slavnostně odhalena pamětní deska s bustou od akademického sochaře Petera Orieška.[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 12)
  2. a b c BENDA, Václav. Noční kádrový dotazník. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 15-19.
  3. BENDA, Václav. Malá lekce z demokracie. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 10-14.
  4. a b c BENDA, Václav. Nač váhat před konečným řešením. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 25-27.
  5. BENDA, Václav. Dopis Rogeru Scrutonovi. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 119-124.
  6. PARAF (PARalelní Akta Filozofie) – elektronická verze samizdatového časopisu
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  9. Václav Benda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  10. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  11. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15.11. - 16.11.1996, obvod Praha 1
  12. RIEBAUEROVÁ, Martina. Václav Benda bude pohřben příští týden. iDnes [online]. 1999-06-03 [cit. 2014-03-20]. Dostupné online.  
  13. a b c BENDA, Václav. Výzva z Bratislavy. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 48-51.
  14. a b BENDA, Václav. Paralelní polis. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 56-66.
  15. a b BENDA, Václav. Poznámky k poznámkám často slýchaným. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 87-95.
  16. Ondřej Šlechta: Velkodušný politik Václav Benda, Britské listy, 22. 6. 2006
  17. SVOBODA, Tomáš. Oficiální pravidla karetních her. Praha 1 : Eminent, 2002. ISBN 80-7281-116-9. Kapitola Obálka knihy.  
  18. Cena Václava Bendy
  19. Benda, jeden z významných členů disentu, má svou desku – Mediafax, 17. 11. 2009

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 36.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 43.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 75–76.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha : Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 369–370.  
  • BENDA, Václav. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. 375 s. ISBN 978-80-86603-85-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Václav Benda Nástupce
vznik strany Předseda Křesťanskodemokratické strany
19901993
Ivan Pilip
Rudolf Battěk Předseda Sněmovny lidu Federálního shromáždění
1992
rozpad federace
vznik senátu Senátor za obvod Praha 1
19961999
Václav Fischer