Václav Benda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o filosofovi a politikovi. O fotbalistovi pojednává článek Václav Benda (fotbalista).
PhDr. Václav Benda
Bendova busta od Petera Orieška
Bendova busta od Petera Orieška
Ve funkci:
23. listopadu 1996 – 2. června 1999
Nástupce Václav Fischer

Ve funkci:
1990 – 1993
Nástupce Ivan Pilip

Ve funkci:
25. června 1992 – 31. prosince 1992
Předchůdce Rudolf Battěk
Nástupce Sněmovna lidu zanikla

Ve funkci:
28. prosince 1989 – 31. prosince 1992

Narození 8. srpna 1946
Československo Praha
Úmrtí 2. června 1999
(ve věku 52 let)
Česko Praha
Politický subjekt KDS (1990-1996)
ODS (1996-1999)
Choť Kamila Bendová
Vztahy Zdeněk Neubauer (švagr)
Děti Marek Benda a 5 dalších
Vzdělání

Univerzita Karlova v Praze

Zaměstnání filosof, kybernetik, politik, vydavatel
Václav Benda
Pro nápovědu klikněte
Narození 8. srpna 1946
Praha
Úmrtí 2. června 1999 (ve věku 52 let)
Praha
Povolání politik
Ocenění Medaile Za zásluhy
Děti Marek Benda
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PhDr. Václav Benda (8. srpna 1946, Praha2. června 1999, Praha) byl český filosof, kybernetik, katolický aktivista, pravicový politik a protikomunistický disident, politický vězeň komunistického režimu a zakladatel a první předseda Křesťanskodemokratické strany. Jeho syn Marek Benda rovněž působí v politice.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Do sametové revoluce[editovat | editovat zdroj]

Václav Benda vystudoval bohemistikufilosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (19641969), v této době byl aktivní ve studentském hnutí a podílel se na zakládání klubů katolické mládeže. Na FF UK působil v letech 19691970 jako asistent. Poté v letech 1970–1975 vystudoval teoretickou kybernetiku na MFF UK.[1] Pro svou katolickou víru a neochotu vstoupit do KSČ vystřídal mnoho povolání.[2] V letech 19751977 pracoval jako počítačový odborník ve Výzkumném ústavu železničním.

Až do roku 1977 nevystupoval proti komunistickému režimu. Avšak otřásl jím proces s hudebníky ze skupiny The Plastic People of the Universe, a útoky, které státní moc vedla na Chartu 77.[2] Poté se rozhodl v roce 1977 k Chartě připojit, a stát se disidentem.[2] Byl za to vyloučen z Revolučního odborového hnutí a posléze i propuštěn z práce.[3][4]

V letech 19791984[5] byl mluvčím Charty 77, a v roce 1978 se podílel na založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za svou činnost byl v letech 1979 až 1983 vězněn pro podvracení republiky. Mimo to se on i jeho rodina stali terčem různého (zpravidla nezákonného) šikanování ze strany státní moci - byl propuštěn z práce, vyslýchán, byl mu vypnut telefon a kontrolována pošta, v jeho bytě byla domovní prohlídka, při které mu byly zabaveny některé věci.[4] Tyto ústrky ho podle jeho slov učinily ještě zatvrzelejším v boji s režimem.[4]

V letech 19851989 vydával samizdatový časopis PARAF (PARalelní Akta Filozofie).[6]

Po revoluci[editovat | editovat zdroj]

Po sametové revoluci byl spoluzakladatelem Křesťanskodemokratické strany (KDS), v jejímž čele do roku 1993 stál a posléze byl jejím místopředsedou.

V prosinci 1989 nastoupil jako poslanec za KDS v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod č. 2 - Praha 2 a Praha 4). Mandát obhájil ve svobodných volbách roku 1990 a ve volbách roku 1992. Od června 1992 do prosince téhož roku byl předsedou Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Ve federálním parlamentu setrval až do zániku Československa.[7][8][9][10]

V roce 1996 se stal po sloučení KDS a ODS členem Občanské demokratické strany, za niž byl téhož roku zvolen v obvodě Praha 1 do Senátu.[11] V letech 19941998 byl ředitelem Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. V roce 1999 měl být stíhán za údajné neoprávněné nakládání s osobními údaji v souvislosti s aférou Zilk, ale díky imunitě nebyl k vyšetřování vydán.[12]

Postoje[editovat | editovat zdroj]

Václav Benda byl křesťansky a pravicově orientovaný člověk a politik. Státní moc považoval za přidělenou od Boha, a křesťané by podle Bendy měli respektovat ty státní požadavky, které neruší jiné boží nároky.[13] Avšak stát, který útočí jak na boží, tak na své vlastní symboly, popírá sám sebe, přestává být společenskou silou a tuto moc ztrácí.[13] Československý právní systém byl podle Bendy fakticky jeden z nejhorších na světě, protože byl koncipován výhradně k propagandistickým účelům.[14] Koncem 80. let považoval komunistický režim za nejistý a zoufalý (zvládl již pouze násilí), "skutečnou společenskou sílu" viděl v katolické církvi (ovšem bez jakékoliv větší moci), a předvídal konfrontaci těchto dvou stran. Ač se sám pokládal za radikálního, byl proti jakémukoliv uspíšení či eskalace této konfrontace, protože ta by vedla k krveprolití, a prosazoval spíše klidné stupňování nátlaku na stát.[13] Úlohu církve v tomto sporu viděl spíše v obraně náboženské svobody, církev by se neměla angažovat ve sporech o světskou vládu.[15] Vytvořil koncepci paralelní polis, podle které měli občané vytvářet vlastní nezkažené společenské struktury a nahrazovat jimi nefunkční a zkorumpované struktury oficiální.[14] Struktury měly zahrnovat:

  1. druhou kulturu (underground) - tato struktura byla podle Bendy nejrozvinutější
  2. paralelní školství a vědu
  3. paralelní šíření informací
  4. paralelní ekonomika (zejména podpora lidí, které se režim snažil zlikvidovat ekonomickými prostředky)
  5. paralelní politika

Socialismus a marxismus odmítal z křesťanských pozic: slibovaly totiž dosažení ráje na zemi pouze lidskými silami, ale to je vyhrazeno pouze Bohu a lidské pokusy o totéž vedly vždy pouze ke smrti a otroctví.[16] Myšelka socialismu byla podle Bendy celkově naprosto špatná, i když obsahovala dílčí dobré body; právě tyto body mohly některé lidi zaujmout a přitáhnout jejich pozornost k socialismu.[5] Skeptický byl i k "Socialismu s lidskou tváří", protože i ten je "hrůzným monstrem".[5] Odmítal koncept sociální rovnosti, protože ta je možná jen za cenu zotročení člověka.[16][5] Nebezpečí ovšem spatřoval i v "bezbřehém a formálně absolutizovaném liberalismu".[5] Odmítal teokratické státní zřízení.[17] Avšak i demokracie podle se Bendy může stát diktaturou, proto je nutné, aby byla působnost vlády tvrdě omezena. Jedním z takových omezení je princip dělby moci.[18] Preferoval nepřímou demokracii, prezidentský systém vlády a většinový volební systém.[18]

Byl přívržencem trestu smrti.[5] Antikoncepci osobně považoval za "mravně závadnou, za cosi, co je vážnou hrozbou pro lásku, důstojnost lidské osoby a konenckonců i plnost sexuálního života jako takového", avšak stát (i "stojící na křesťanských základech") podle Bendy nemá právo antikoncepci zakazovat.[17] Podobně byl pro Bendu morálně nepřijatelný rozvod, avšak byl proti zrušení rozvodů, neboť pro některé lidi může být menším zlem rozvést se, než v manželství zůstat. Stát by se ale měl snažit manžele přesvědčit, aby se snažili své problémy řešit jinak, než rozvodem.[17] Byl pro naprostý zákaz interrupcí.[17] Jako jeden z mála českých politiků schvaloval převrat a vojenskou diktaturu Augusta PinochetaChile.[19] Schvaloval postup Spojeného království ve sporu s Argentinou o Falklandské ostrovy.[5]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Měl šest dětí a předal jim svou velkou zálibu v hraní karet. Syn Martin Benda (*1970) se stal také spoluautorem jedné knihy o karetních hrách.[20]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska

Od roku 2009 Ústav pro studium totalitních režimů uděluje Cenu Václava Bendy osobnostem, které sehrály významnou roli v boji za svobodu a demokracii v letech 1938–1945 a 1948–1989.[21]

17. listopadu 2009 (v Den boje za svobodu a demokracii) byla Václavu Bendovi na pražském Karlově náměstí (na domě č. o. 18, kde žil v letech 1969–1999) slavnostně odhalena pamětní deska s bustou od akademického sochaře Petera Orieška.[22]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 12)
  2. a b c BENDA, Václav. Noční kádrový dotazník. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 15-19.
  3. BENDA, Václav. Malá lekce z demokracie. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 10-14.
  4. a b c BENDA, Václav. Nač váhat před konečným řešením. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 25-27.
  5. a b c d e f g BENDA, Václav. Dopis Rogeru Scrutonovi. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 119-124.
  6. PARAF (PARalelní Akta Filozofie) – elektronická verze samizdatového časopisu
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  9. Václav Benda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  10. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  11. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15.11. - 16.11.1996, obvod Praha 1
  12. RIEBAUEROVÁ, Martina. Václav Benda bude pohřben příští týden. iDnes [online]. 1999-06-03 [cit. 2014-03-20]. Dostupné online.  
  13. a b c BENDA, Václav. Výzva z Bratislavy. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 48-51.
  14. a b BENDA, Václav. Paralelní polis. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 56-66.
  15. BENDA, Václav. Znovu křesťanství a politika: jak dál po Velehradě?. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 158 - 220.
  16. a b BENDA, Václav. Poznámky k poznámkám často slýchaným. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 87-95.
  17. a b c d BENDA, Václav. O problémech nejen morálních. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 135-157.
  18. a b BENDA, Václav. O odpovědnosti v politice a za politiku. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 221-238.
  19. Ondřej Šlechta: Velkodušný politik Václav Benda, Britské listy, 22. 6. 2006
  20. SVOBODA, Tomáš. Oficiální pravidla karetních her. Praha 1 : Eminent, 2002. ISBN 80-7281-116-9. Kapitola Obálka knihy.  
  21. Cena Václava Bendy
  22. Benda, jeden z významných členů disentu, má svou desku – Mediafax, 17. 11. 2009

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 36.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 43.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 75–76.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha : Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 369–370.  
  • BENDA, Václav. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. 375 s. ISBN 978-80-86603-85-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Václav Benda Nástupce
vznik strany Předseda Křesťanskodemokratické strany
19901993
Ivan Pilip
Rudolf Battěk Předseda Sněmovny lidu Federálního shromáždění
1992
rozpad federace