Čou En-laj
 |
Tento článek obsahuje čínský text. Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly. |
| Čou En-laj | |
 |
|
| Narození | 5. března 1898 Chuaj-jin, Čínské císařství |
|---|---|
| Úmrtí | 8. ledna 1976 Peking, ČLR |
| Citát | |
| Diplomacie je pokračováním války jinými prostředky. | |
..jpg)
Čou En-laj (čínsky 周恩來, pinyin Zhōu Ēnlái, 5. března 1898, Chuaj-jin, Čínské císařství - 8. ledna 1976, Peking, ČLR) byl čínský politik, diplomat, v letech 1949 - 1976 premiér ČLR a jeden z nejvěrnějších společníků Mao Ce-tunga.
Obsah |
[editovat] Životopis
[editovat] Mládí
Čou En-laj se narodil v mandarínsky mluvící rodině. Čou En-lajovi byl pouhý rok, když se jeho otec, slušně placený císařský úředník, zapojil do tzv. povstání boxerů. To zuřilo od pozdimu 1899 do léta 1901 jen proto, aby se Čína zbavila "mořských ďáblů". Ďábly jsou v květnaté čínské mluvě přitom myšleni evropští okupanti. Povstalcům se však nedařilo a světové velmoci boxery (říká se jim tak kvůli symbolu zaťaté pěsti) postupně zničili. Čou En-lajova otce dokonce zmrzačili. Když v roce 1907 navíc zemřela Čou En-lajova matka, byl budoucí věhlasný diplomat málem odsouzen k tomu, aby se jako dětská pracovní síla zapojil do práce na poli či v dole. K chlapcovu štěstí zakládá Čang Boling (1876-1951) v severočínském Tchien-ťinu školu pro mimořádně nadané děti z celého císařství. Čou je na tuto školu, v níž jako vychovatel krátce působí i další budoucí velikán Čankajšek (1887-1975), okamžitě vyslán.
V roce 1919 studoval na Nankingské univerzitě, téhož roku byl zatčen za účast na pochodu 4. května.
V letech 1920 - 1924 studoval ve Francii a Německu. Roku 1922 vstoupil Čou do Komunistické strany Číny. Tentýž rok také začal zakládat různá evropská oddělení strany v Evropě.
[editovat] Stranická kariéra
V Číně panuje ve 20. letech 20. století přiměřený optimismus. Vládne jí všelidová národní strana Kuomintang, zosobněná prezidentem Sunjatsenem (1866-1925), který může v roce 1924 konečně přivítat zpět doma mladé krajany, jež před lety vyslal na zkušenou do Evropy. Čouovi pak osobně potřese pravicí a zakrátko ho jmenuje náčelníkem politického oddělení Vojenské akademie Chuang-pchu v jihočínském Kantonu. Sunjatsen, který názorově stojí spíše nalevo, nemá problém s tím, aby se 26letý Čou stal tajemníkem výboru Komunistické strany Číny. Rychlým postupem si však mladý muž udělá nepřítele na život a na smrt. Stává se jím jeho dávný vychovatel, nyní pravá (a také pravičácká) ruka Sunjatsena, generál Čankajšek. Roku 1934 se Čou účastnil dlouhého pochodu spolu s Mao Ce-tungem a Teng Siao-pchingem. Roku 1936 se zapojil do války proti Japonsku, které postupně začalo ovládat celé tichomoří. Po skončení druhé světové války se roku 1946 předsedou delegace strany.
[editovat] Vrchol
Když je v roce 1945 zničeno japonské nebezpečí, může se občanská válka v Číně rozhořet nanovo. Po 4 letech je konečně jasno. Komunisté , vydatně podporovaní Moskvou, obsazují celou zemi a 1. října 1949 vyhlašují Čínskou lidovou republiku. Mao se stává prezidentem a Čou získává funkci premiéra (zůstane v ní až do svého skonu) a ministra zahraničí (do roku 1958) Jako ministr zahraničí podepsal roku 1950 smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci s SSSR, a s indickým politikem Džaváharlálem Néhrú podepsal roku 1954 smlouvu, známou jako Panča šíla. Roku 1966 respektoval kulturní revoluci, přestože ji nikdy aktivně nepodporoval. Jeho posledním mistrovským kouskem bude příprava a organizace historicky první návštěvy prezidenta USA v Číně. Dochází k ní v únoru 1972 a během ní se Richard Nixon (1913-1994) nechává mimojiné přesvědčit, aby přehodnotil svůj postoj k válce ve Vietnamu (1964-1975) Rok nato, co Nixon rokoval s Čou En-lajem, opouštějí zničenou asijskou zemi poslední americké jednotky.
Roku 1975 začal Čou obhajovat reformu čínského hospodářství "čtyři modernizace".
[editovat] Smrt
Čou byl v roce 1974 hospitalizován pro nález rakoviny močového měchýře. S vědomím, že umírá, se rozhodl své zemi věnovat celistvější pohled na rakovinu. Inicioval tedy jeden z největších a nejdůkladnějších vědeckých výzkumů v historii. Zhruba 650 000 vědců zapisovalo schémata úmrtnosti několika typů rakoviny v letech 1973 až 1975. Výzkum zahrnul každou provincii v Číně a více než 880 milionů lidí.[zdroj?]
Čou však nezůstal politicky nečinným, úřad premiéra vedl z nemocnice. Čou zemřel ráno 8. ledna 1976, osm měsíců před Mao Ce-tungem a mnoho let před dokončením tohoto výzkumu.
Mnoho států vnímalo Čouovu smrt jako velkou ztrátu, po jeho smrti bylo organizováno několik protestů. Čouovo tělo bylo zpopelněno a popel byl rozptýlen z letadla, tak jak si to Čou přál.
[editovat] Zdroje
V tomto článku je použit překlad textu z článku Zhou En-lai na anglické Wikipedii.
