Čou En-laj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čínský znak Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly.
Čou En-laj

Narození 5. března 1898
Chuaj-jin, Čínské císařství
Úmrtí 8. ledna 1976
Peking, ČLR
Příčina úmrtí rakovina močového měchýře
Občanství Čínská lidová republika a Dynastie Čching
Alma mater Meidžijská universita
Povolání politik a diplomat
Ocenění Medaile červené hvězdy první třídy
Politická strana Komunistická strana Číny
Manželka Deng Yingchao
Děti Li Peng
Citát
Diplomacie je pokračováním války jinými prostředky.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nicolae Ceauşescu a jeho žena Elena Ceaușescu s Čouem během své návštěvy v Číně v červnu 1971.

Čou En-laj (čínsky 周恩來, pinyin Zhōu Ēnlái, 5. března 1898, Chuaj-jin, Čínské císařství8. ledna 1976, Peking, ČLR) byl čínský politik, diplomat, v letech 1949 - 1976 premiér ČLR a jeden z nejvěrnějších společníků Mao Ce-tunga.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Čou En-laj se narodil v mandarínsky mluvící rodině. Čou En-lajovi byl pouhý rok, když se jeho otec, slušně placený císařský úředník, zapojil do tzv. povstání boxerů. To zuřilo od podzimu 1899 do léta 1901 jen proto, aby se Čína zbavila "mořských ďáblů". Ďábly jsou v květnaté čínské mluvě přitom myšleni evropští okupanti. Povstalcům se však nedařilo a světové velmoci boxery (říká se jim tak kvůli symbolu zaťaté pěsti) postupně zničili. Čou En-lajova otce dokonce zmrzačili. Když v roce 1907 navíc zemřela Čou En-lajova matka, byl Čou málem odsouzen k tomu, aby se jako dětská pracovní síla zapojil do práce na poli či v dole. K jeho štěstí založil Čang Po-ling v severočínském Tchien-ťinu školu pro mimořádně nadané děti z celého císařství a Čou byl na tuto školu, v níž jako vychovatel krátce působil i Čankajšek, vyslán.

V roce 1919 studoval na Nankingské univerzitě, téhož roku byl zatčen za účast na pochodu 4. května.

V letech 19201924 studoval ve Francii a Německu. Roku 1922 vstoupil do Komunistické strany Číny. Tentýž rok také začal zakládat různá evropská oddělení strany v Evropě.

Stranická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V Číně panoval ve 20. letech 20. století přiměřený optimismus. Vládla jí všelidová národní strana Kuomintang, zosobněná prezidentem Sunjatsenem. Ten v roce 1924 přivítal zpět i mladé krajany, jež před lety vyslal na zkušenou do Evropy. Čouovi osobně potřásl pravicí a zakrátko ho jmenoval náčelníkem politického oddělení Vojenské akademie Chuang-pchu v jihočínském Kantonu. Sunjatsen, který názorově stojí spíše nalevo, nemá problém s tím, aby se 26letý Čou stal tajemníkem výboru Komunistické strany Číny. Rychlým postupem si však mladý muž udělal nepřítele na život a na smrt z klíčového Sunjatsenova spolupracovníka generála Čankajška. Roku 1934 se Čou účastnil dlouhého pochodu spolu s Mao Ce-tungem a Teng Siao-pchingem. Roku 1936 se zapojil do války proti Japonsku, které postupně začalo ovládat celé Tichomoří. Po skončení druhé světové války se roku 1946 stal předsedou delegace strany.

Vrchol[editovat | editovat zdroj]

Když bylo v roce 1945 zničeno japonské nebezpečí, rozhořela se v Číně nanovo občanská válka. Po čtyřech letech bojů komunisté vydatně podporovaní Moskvou obsadili celou zemi a 1. října 1949 vyhlásili Čínskou lidovou republiku. Mao se stal hlavou státu a Čou získal funkci předsedy vlády a ministra zahraničí (do roku 1958). Jako ministr zahraničí podepsal roku 1950 smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci se SSSR a s indickým politikem Džaváharlálem Néhrúem podepsal roku 1954 smlouvu, známou jako Panča šíla. Roku 1966 respektoval kulturní revoluci, přestože ji nikdy aktivně nepodporoval. Později ale také připravil a zorganizoval historicky první návštěvu prezidenta USA v Číně. V únoru 1972 se během ní Richard Nixon (1913-1994) nechal mimo jiné přesvědčit, aby přehodnotil svůj postoj k válce ve Vietnamu (1964-1975). Rok poté, co Nixon rokoval s Čou En-lajem, opustily zničenou asijskou zemi poslední americké jednotky.

Roku 1975 začal Čou obhajovat reformu čínského hospodářství "čtyři modernizace".

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Čou byl v roce 1974 hospitalizován pro nález rakoviny močového měchýře. S vědomím, že umírá, se rozhodl své zemi věnovat celistvější pohled na rakovinu. Inicioval tedy jeden z největších a nejdůkladnějších vědeckých výzkumů v historii. Zhruba 650 000 vědců zapisovalo schémata úmrtnosti několika typů rakoviny v letech 19731975. Výzkum zahrnul každou provincii v Číně a více než 880 milionů lidí.[zdroj?]

Čou však nezůstal politicky nečinným, úřad premiéra vedl z nemocnice. Zemřel ráno 8. ledna 1976, osm měsíců před Mao Ce-tungem a mnoho let před dokončením tohoto výzkumu.

Mnoho států vnímalo Čouovu smrt jako velkou ztrátu, po jeho smrti bylo organizováno několik protestů.[zdroj?]

Čouovo tělo bylo zpopelněno a popel byl rozptýlen z letadla, tak jak si to Čou přál.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zhou En-lai na anglické Wikipedii.