Velký skok vpřed

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
„Lidová jídelna“

Velký skok vpřed či Velký skok (TZ: 大躍進; ZZ: 大跃进; pinyin: dàyuèjìn; český přepis: ta-jüe-ťin) byl oficiální název politiky Čínské lidové republiky od roku 1958 až do počátku roku 1962 v rámci Druhého pětiletého plánu ČLR. Čínský vůdce Mao Ce-tung chtěl radikálními politickými a ekonomickými opatřeními rychle zvyšovat čínskou produkci, dostat zemi během 15 let ekonomicky do postavení velmoci a vybudovat komunismus. Skutečným následkem však byl největší lidmi vyvolaný hladomor v dějinách, jemuž padly za oběť desítky milionů lidí.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Primitivní vysoké pece na výrobu oceli v Číně během Velkého skoku.

V roce 1958, kdy byl Velký skok vpřed zahájen, bylo obyvatelstvo Číny rozděleno do desetitisíců komun, základních ekonomických a správních jednotek, které měly být soběstačné a odpovědné za své výsledky. Zároveň se tím zrušily či narušily tradiční vazby a ekonomické vztahy v zemi; Maovým dlouhodobým cílem bylo zlikvidovat rodinu, peníze a soukromé vlastnictví. Dalším Maovým cílem, přijatým jako poučení z maďarského povstání 1956, bylo fyzicky zlikvidovat potenciální odpůrce režimu.

Vedle rychlého narušení společenských vazeb přinesl Velký skok i změnu průmyslové politiky. Z nařízení čínské vlády například každá komuna musela vybudovat vlastní vysoké pece, a zvýšit tím produkci oceli. Přitom však nebyl zabezpečen přísun železné rudy ani paliva, takže obyvatelé byli nuceni tavit své nářadí a oheň v pecích živit dřevěným vybavením svých obydlí, dřevem z posvátných hájů kolem konfuciánských chrámů, ba pálit i celé domy. Když nářadí došlo, bylo obyvatelstvo lidovými komisaři nuceno jít do hor hledat "železnou rudu" a to i v případě, že v daném pohoří se železná ruda nikdy nevyskytovala a nikdo z obyvatel nevěděl, jak taková železná ruda vypadá. Zoufalí lidé pak do vysokých pecí házeli veškeré kameny, které alespoň trochu připomínaly kov. Výsledkem byla zpravidla „podivná spečenina“.[1]

Přestože již počátkem roku 1959 bylo konstatováno, že kov tavený nekvalifikovanými rolníky v pecích z pálené hlíny zdaleka nedosahuje potřebné kvality, politika nebyla změněna a nedostatek nástrojů a pracovních sil v zemědělství znamenal drastický pokles zemědělské výroby. Navíc obyvatelstvo bylo přinuceno stravovat se v „kolektivních jídelnách“ a bylo zakázáno připravovat si jídlo doma. Populisticky vysoké jídelní příděly způsobily brzké vyčerpání krizových zásob a fakt, že jídlo bylo zadarmo, zapříčinilo obrovské plýtvání. Společně s nepříznivou úrodou a rozkolem se Sovětským Svazem v roce 1960, který tak zastavil hospodářskou pomoc Číně, vše vyústilo v obrovský hladomor, tzv. „Tři hořké roky“ 1959 – 1961. V některých oblastech hladem a nemocemi vymřelo až 40 % obyvatelstva. Hlad dosáhl takových rozměrů, že docházelo ke kanibalismu a někteří se stravovali kaolinem, který má příjemně nasládlou chuť a svým objemem utišil touhu žaludku po potravě. Jelikož se jedná o nestravitelnou horninu, lidé následně umírali na koliku.

Ústřední výbor čínské komunistické strany kampaň zastavil na svém plenárním zasedání v lednu 1961. Důsledkem bylo i několik let trvající oslabení Maovy pozice ve vedení strany a přijetí prvků sovětského modelu organizace státu. Napětí mezi Mao Ce-tungem a jeho kritiky ve straně bylo o několik let později, v roce 1966, také motivem vzniku další velké Maovy kampaně - Kulturní revoluce.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Odhady počtu obětí Velkého skoku se v jednotlivých pramenech značně liší. Odhad Judith Banisterové, založený na demografickém modelování, zní 30 milionů mrtvých,[2] jiné odhady se nejčastěji pohybují v pásmu 20 - 40 miliónů, tedy v každém případě více, než kolik bylo obětí první světové války.[2] Přitom šlo zřejmě mnohem častěji o oběti hladu, nemocí a zimy než o oběti poprav a jiného násilí. Hladomor vyvolaný Velkým skokem vpřed je mezi ostatními lidmi vyvolanými hladomory 20. století poměrně neobvyklý tím, že nešlo o průvodní jev války, občanské války či jednoznačného státního teroru, jakkoli ani ten v rámci kampaně nechyběl,[3] ale spíše o nechtěný následek špatně připravené a bezohledně vynucované modernizační politiky. Zároveň je Velký skok exemplárním dokladem mimořádné stability východoasijských komunistických diktatur: jedinou politickou reakcí na katastrofální neúspěch programu byly dílčí mocenské přesuny v ústředním výboru Komunistické strany Číny.

Hospodářským výsledkem Velkého skoku byl především rychlý ekonomický propad. V roce 1961 se čínské HDP snížilo o rekordních 27 %[4] a trvalo několik dalších let po zastavení kampaně, než se podařilo dosáhnout úrovně roku 1958. Spolu s dalšími excesy maoistické politiky tak Velký skok přispěl k tomu, že Čína až do 80. let 20. století nedokázala ve světové politice a ekonomice zaujmout místo odpovídající její velikosti a kulturnímu bohatství.

Velký skok vpřed dodnes (2007) patří v Číně mezi tabuizovaná témata a čínský komunistický režim se snaží potlačit vše, co by ho mohlo objektivněji připomenout.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jasper Becker, Hungry Ghosts : Mao's Secret Famine, 1998.
  • E. L Wheelwright, Bruce McFarlane, and Joan Robinson (Foreword), The Chinese Road to Socialism: Economics of the Cultural Revolution.
  • Ivana Bakešová, Čína ve XX. století, díl 2. Olomouc 2003

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LIAO,, I-wu. Hovory se spodinou. [s.l.] : [s.n.]. ISBN 978-80-204-2807-3.  
  2. a b WHITE, Matthew. Source List and Detailed Death Tolls for the Twentieth Century Hemoclysm [online]. Historical Atlas of the Twentieth Century, rev. November 2005, [cit. 2007-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MAO CE-TUNG [online]. Reflex, [cit. 2008-06-09]. online Dostupné online.  
  4. Velký skok vpřed [online]. Mendelova zemědělská univerzita, [cit. 2008-06-09]. Dostupné online.  
  5. HUDEČEK, Jiří. Čínské komentáře [online]. Cinsky.cz, 2007-1-23, [cit. 2008-06-09]. Dostupné online.