V tomto článku je použita zastaralá šablona "Infobox Čínská provincie". Náhradou za ni má být šablona "Infobox - region", tou by se měla nahradit.

Ťiang-su

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ťiang-su

Zkratka : 苏 (sū)

Stát Čínská lidová republika
Správní středisko Nanking (南京)
China-Jiangsu.png
Rozloha
- celková
- část území
- voda (%).

102 600 km² (24.)
1,07 %
 %
Počet obyvatel
- celkově (2008)
- přírůstek obyvatelstva
- hustota osídlení

76 770 000 ob. (5.)
5,76 % (ročně)
748 ob./km²
HDP
- celkový (2002)
- z národního HDP
- HDP/os

1063,63 M RMB (2.)
10,4 %
14500 RMB
Administrativní status provincie


Ťiang-su (tradiční znaky: 江蘇; zjednodušené znaky: 江苏; pinyin: Jiāngsū) je provincie Čínské lidové republiky. Leží na pobřeží Jihočínského moře.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Členění provincie Ťiang-su
Mapa provincie # Název (čínsky) Sídelní městský obvod Počet obyvatel (2010)
český přepis znaky pchin-jin
Jiangsu prfc map.png
Subprovinční město
1 Nan-ťing (Nanking) 南京市 Nánjīng Shì Süan-wu 8 004 680
Městská prefektura
2 Čchang-čou 常州市 Chángzhōu Shì Čung-lou 4 591 972
3 Chuaj-an 淮安市 Huái'ān Shì Čching-chet 4 799 889
4 Lien-jün-kang 连云港市 Liányúngǎng Shì Sin-pchu 4 393 914
5 Nan-tchung 南通市 Nántōng Shì Čchung-čchuan 7 282 835
6 Su-čchien 宿迁市 Sùqiān Shì Su-čcheng 4 715 553
7 Su-čou 苏州市 Sūzhōu Shì Ťin-čchangt 10 465 994
8 Tchaj-čou 泰州市 Tàizhōu Shì Chaj-ling 4 618 558
9 Wu-si 无锡市 Wúxī Shì Čchung-an 6 372 624
10 Sü-čou 徐州市 Xúzhōu Shì Jün-lung 8 580 500
11 Jen-čcheng 盐城市 Yánchéng Shì Tching-chu 7 260 240
12 Jang-čou 扬州市 Yángzhōu Shì Kuang-ling 4 459 760
13 Čen-ťiang 镇江市 Zhènjiāng Shì Ťing-kchou 3 113 384

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Tiang Su je velmi plochá a nízko položená provincie, kterou pokrývají z 68% pláně, a voda pokrývá 18%. Většina provincie nestojí více, než nad hladinou moře. Tiang Su má dobře vyvinutý zavlažovací systém, který získal název "land of water". Na jihu leží město Su – Čou, které je natolik protkané kanály, že bylo označeno za " Venice of East" což znamená Benátky východu. Grand Canal, který byl vybudován jako hlavní zdroj vody, dělí Tiang Su od severu k jihu a kříží všechny říční systémy od východu na západ. Tiang su má také hranice se Žlutým mořem na jihovýchodě. V roce 2014 měl Peking zájem na těžbě ropy ve spodních vodách, to se nelíbilo Vietnamu a začal nakupovat zbraně od někdejších nepřátel Spojených Států.

Hora Yuntai ležící nedaleko města Lianyungang má nejvýše položený bod v provincii s nadmořskou výškou .

V Tiang Su jsou i jezera, jedno z největších je Taihu dále Lake Gaoyou, Lake Luoma a Lake Yangcheng.

Tiang Su, se klene nad teplým, mírným, vlhkým subtropickým a vlhkým klimatickým pásem a má jednoznačné sezónní změny, s teplotami -2 až 4°C v lednu, 26 až 30°C v červenci. Déšť padá často mezi jarním a letním obdobím, vyskytují se zde tajfuny, bouřky, které jsou nejčastěji v pozdním létě a podzimu. Průměrný roční úhrn srážek je 800 - . Tiang Su má pobřežní pás dlouhý více než podél Žlutého moře a řeka Yangzte  protéká jižní částí pásu. S celkovým počtem obyvatel 8 160 000 je Nanjing druhým největším obchodním centrem v regionu východní Číny po Šanghaji.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Tiang Su je pobřežní provincie se dvěma moři. Na severovýchodě je to Žluté moře a na východě je to Východočínské moře.

Tiang Su je také The Grand Cana známý jako Beijing-Hangzhou Grand Canal. Je to nejdelší a nejznámější umělý kanál na světě. Je známý pro mnoho turistů, protože funguje jako turistická destinace. Začíná v Pekingu ( Bejing) prochází městem Tianjin a provincií Hebei, Shandong a Zhejiang do města Hangzhou, které leží na jihu od Tiang SU. Grand Canal spojuje Žlutou řeku (Yellow River) a Yangtze river. Nestarší části kanálu pocházejí z 5. století př. n. l. a současné sekce byly dokončeny za vlády Sui dynastie kolem roku 581 - 618 n. l. Grand Canal se dělí na historické sekce a moderní sekce. Do historických patří: Jia Canal, Nanyang Canal, Huitong Canal, Jizhou Canal, Duke Huan's Conduit, Yilou Canal. Viz obrázek 24 v příloze

Yellow Sea (Žluté moře) - je okrajové moře na východě Číny a jeho vlny omývají i pobřeží provincie Tiang Su. Moře se nachází mez Mainland China a Korejským poloostrovem je pojmenováno Žluté moře, protože částečky písku, které přivály písečné bouře z pouště Gobi, mění povrch na zlatožlutý. East China Sea (Východočínské moře) - je okrajové moře na východě Číny, tedy i na východě provincie. Je částí Tichého oceánu a má rozlohu zhruba 1 249 000 Km2.

Yangtze river - jedná se o hlavní řeku Číny, která protéká provincií. Je to nejdelší řeka v Asii a třetí nejdelší na světě. Pramení v Geladaindong peak, což je ledovec, který se nachází ve střední Číně. Ústí do východočínského moře.

V Tiang Su je pět jezer: Taihu, Hongze, Gaoyou, Luoma, Yangcheng. Jezero Taihu je velké sladkovodní jezero soustřeďováno nedaleko Šanghaje. Má rozlohu 2 250 Km2 a průměrná hloubka jsou dva metry. Je to třetí největší sladkovodní jezero v Číně a nachází se na západ od provincie. Jezero Hongze - je čtvrté největší jezero v Číně. Od 12. století se toto jezero čtyřnásobně zvětšilo. Jezero Yangcheng - toto jezero není příliš veliké, má něco okolo v průměru, ale je známo tzv. Chinese mitten crab, což jsou říční krabi, kteří jsou v Číně bráni jako delikatesa.

Politika[editovat | editovat zdroj]

V Číně je obecně známý politický systém pod vedením Komunistické strany Číny.

Politika v Tiang Su je strukturována stejně jako u ostatních vládních institucí v Mainland China. Ve vládě je guvernér, ten má ale menší pravomoc, než Komunistická strana Číny. Tato vláda se hovorově nazývá "Tiangsu CPC Party Chief".

Existuje dvanáct hlavních funkcí kancléře generální Tinagské zemské vlády. První funkce je, aby rozhodnutí vlády byla účinná, musí se převést do praxe. Druhá funkce říká, že vládní představitelé mají za úkol sestavovat projevy a další soubory pro provinční vůdce vlády. Třetí funkce uvádí povinnost studovat problémy vyvolané územními samosprávními celky a útvary provinční vlády. Přinášet návrhy na schválení pro vedoucí vládu. Za čtvrté koordinovat práci příslušných provinčních oddělení vlády. Za páté řešení mimořádných událostí, které potřebují přímou úpravu ze strany provinční vlády. Za šesté kontrolovat a dohlížet na různá oddělení vlády a Státní rady a poté oznámit výsledek dohledu. Další funkce jsou podobné předchozím, všechny mají na starost dohled, řízení, kontroly a namítání požadavků na provinční vládu. [1]

            Politika má různé oddělení, jsou zde provinční vládní oddělení, kde je například finanční, občanské, veřejné, etnické, zdravotní nebo kulturní oddělení. Každé z nich se zabývá svojí problematikou. Lze tyto oddělení přirovnat k našim ministerstvům.

            Speciální organizace spravované pod provinční vládou, jsou organizace, které se zabývají méně významnými záležitostmi, ale přesto stále důležitými. Například organizace provinčního zemědělství, správa potravin, lesů, turismu, sportu.[2]


[1] Politika [online]. [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.jiangsu.gov.cn/JSGOVEN08/08jsgov_GovernmentStructure/

Historie[editovat | editovat zdroj]

Během prvních čínských dynastií, byla oblast nynější provincie Tiang Su daleko od centrální civilizace Číny, kterou byla severozápadní provincie Henan: byl to domov starověké etnické skupiny Huai Yi. Během dynastie Zhou došlo více ke kontaktu s civilizací, a nakonec i stát Wu, což byl jeden ze stovky států, které existovaly v severní a střední Číně, představoval jakéhosi vazače spojení v jižní části Tiang Su s dynastií Zhou. Blízko ke konci jara a podzimu se Wu stává velkou silou krále Helu a bylo schopno porazit v roce 484 před Kristem stát Qi, hlavní sílu na severu v současné provincii Shandong a soupeřit o hlavní pozici suveréna všech států v Číně. Stát Wu byl podroben v roce 473 před Kristem státem Yue. Yue byl zase naopak podroben mocnějšímu státu Chu ze západu. Nakonec stát Qin smetl pryč všechny ostatní státy a zřídil Čínu jako jednotný národ v roce 221 před Kristem.

Za vlády dynastie Han (206 před Kristem až 220 našeho letopočtu), Tiang Su bylo odstraněno z center civilizace v severní Číně a bylo spravováno dvěma provinciemi. Xuzhou na severu a Yangzhou na jihu. Ačkoli byla jižní část Tiang Su základna pro království Wu (jedno ze tří království v letech 222 do 280 n. l), tak se nestala významnou až do invaze severních kočovníků během západní Jin Dynastie, počátkem 4. století. Viz obrázek 28 v příloze

V roce 581 našeho letopočtu byla znovu obnovena jednota za vlády dynastie Tang (618 až 907) a Čína prošla znovu zlatým věkem, ačkoli v tomto okamžiku byla Tiang Su stále nenápadná mezi různými částmi Číny. Bylo to za vlády Song dynastie (960 - 1279), která viděla rozvoj v bohaté obchodní třídě a vznikající tržní ekonomice v Číně, kde se ukázal jih provincie jako centrum obchodu. Od té doby, jižní Tiang Su, zvláště hlavní města jako Suzhou, nebo Yangzhozu, byla synonymní s bohatstvím a luxusem v Číně. Dnes jižní Tiang Su zůstává jednou z nejbohatších částí Číny, a Šanghaj, pravděpodobně nejbohatší a nejvíce kosmopolitní v Mainland Čínských měst, je to přímé rozšíření kultury jižní Tiang Su.

Jurchen - lidé z Din dynastie získali kontrolu severní Číny v roce 1127 během Jin-Songských válek, a řeku Huai, kterou využili k tomu, aby rozsekli severní Tiang Su k dosáhnutí Žlutého moře, byla zde hranice mezi severem a jihem. Mongolové převzali kontrolu Číny ve 13. století. Dynastie Ming, která byla založena v roce 1368 po vyhnání Mongolů, kteří ovládli Čínu, zpočátku vkládali kapitál do hlavního města Tiang Su Nanjing.

Po převratu Zhu Di byl kapitál přesunut do Pekingu daleko na sever. Celistvost dnešní podoby Tiang Su, stejně jako sousední provincie Anhui, drželi svoje speciální postavení, nicméně území byla přímo spravována ústřední vládou, nazývali se tak Nanzhili.

 Mezitím jižní Tiang Su, stále bylo důležitým centrem obchodu v Číně: někteří historikové však vidí kvetoucí textilní průmysl v počáteční době industrialismu a kapitalismu trend, který byl nicméně přerušen, před několika stoletími se tento trend uchytil na západě.

Dynastie Quin změnila tuhle situaci založením Nanzhili jako Jiangnan provincie, což byla geografická oblast na jihu. V roce 1666 se Tiang Su a Anhui rozdělily jako samostatné provincie a Tiang Su připadly hranice v takové podobě, jako jsou dnes až na některé výjimky.

Se začátkem západního vpádu do Číny v 40. letech 19. století, bohatý a obchodní jih Tiang Su, byl stále více vystavován západním vlivům. Šanghaj, původně všední městečko Tiang Su, se rychle vyvinulo do metropole obchodu, bankovnictví a kosmopolitismu a později byla oddělena jako samostatná obec. Jižní Tiang Su, rovněž silně figurovalo v Taiping Rebellion (Občanská válka 1851-1864), masivní a smrtelné rebelie, které se pokusily založit křesťanství v Číně. Začalo to daleko na jihu v provincii Guadongm, přehnaly se přes jižní Čínu a v roce 1853 založili rebelové město Nanjing jako hlavní město přejmenované na Tianjing ("Heavenly Capital").

Čínská republika byla založena v roce 1912 a Čína byla brzy roztrhána válečníky. Tiang Su, změnila několikrát majitele. Čankajšek, který byl vládce provincie v dubnu 1927, byl brzy schopen přivést většinu Číny pod jeho kontrolu. To však přerušila druhá čínsko-japonská válka, která začala v plném měřítku v roce 1937. Nanjing padl 13. prosince 1937 a společná zvěrstva okupačních Japonců na příští 3 měsíce jsou známá jako „Nanjingský masakr“. Nanjing bylo sídlo kolaborační vlády ve východní Číně pod Wang Jingwei a Tiang Su, zůstal pod okupací až do konce války v roce 1945.

Po válce byl Nanjing opět hlavním městem republiky Číny, ačkoli nyní čínská občanská válka vypukla mezi vládou Kuomintang a komunistické síly, založený dále na sever, většinou v severovýchodní Číně.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Tiang Su má nejvyšší HDP na obyvatele všech čínských provincií.

Provincie má rozsáhlý zavlažovací systém podporující její zemědělství, který je zřízen především na rýži a pšenici, následně kukuřice a čirok. Hlavní tržní plodiny jsou bavlna, sojové boby, arašídy, řepkový olej, sezam, ambary, konopí a čaj. Dalšími produkty jsou máta peprná, bambus, léčivé byliny, jablka, hrušky, broskve, Loquats , ginkgo. Housenky bource morušového tvoří důležitou součást Tiang Su v zemědělství. Jezero Taihu na hlavní jižní základně vyrábí hedvábí v Číně. Tiang su je významným výrobcem sladkovodních ryb a dalších vodních produktů.

Tiang su má zásoby uhlí, ropy, zemního plynu a usazeniny, ale jeho nejvýznamnější minerálními výrobky jsou nekovové minerály jako halit (kamenná sůl), síry, fosforu a mramoru. V solných dolech Huaiyin mají více než 400 miliard tun usazenin, jedna z největších sbírek v Číně.

Tiang Su je historicky orientována na lehký průmysl (textilní a potravinářský). Od roku 1949 Tiang Su, vyvinula těžký průmysl (chemický a stavební). Tiang Su je významná průmysly zahrnující strojní zařízení, elektroniku, chemikálie a automobilový průmysl. Vláda tvrdě pracovala na podpoře solárního průmyslu a doufá, že do roku 2012 bude stát 100 miliard RMB . Ekonomické reformy Teng Siao-pching značně jeví prospěch v jižních městech, zejména Suzhou a Wuxi , které předstihnout provinční hlavní město Nanjing na celkovém výkonu. Ve východním okraji Suzhou, Singapur vybudoval Suzhou Industrial Park, což je  čínsko - singapurská spolupráce. Jediný průmyslový park v Číně, který je v plném rozsahu investice jedné cizí země.

            Tiang Su je velmi bohatá provincie Číny, s druhým nejvyšším celkovým HDP, po provincii Kuang-tung . Její HDP na obyvatele byl 44.232 čínských juanů v roce 2009, ale rozdíl v blahobytu mezi prosperujícím jihem a horším severem vedla k nerovnému hospodářskému růstu. Města jako Nanjing, Suzhou a Wuxi měla HDP na obyvatele přibližně dvakrát provinční průměr, takže jih Tiang su je jedna z nejvíce prosperujících oblastí v Číně.

V roce 2011 nominální HDP Tiang Su, bylo 4,80 bilionu čínských Juanů (759 000 000 000 dolarů), což je druhý největší HDP ze všech provincií. Její HDP na obyvatele byl 52.448 Juanů (7945 dolarů). V roce 2009 byly podíly na HDP Tiang Su primární, sekundární a terciární odvětví 6,4 %, 54,1 % a 39,5 %, což značí vyspělou ekonomiku.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Tiang Su je domov jedné z nejvíce rozsáhlých dopravních sítí v Číně.

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Hlavním letištěm v provincii je Nanjing Lukou International Airport, s lety do Tokia, Osaky, Hong Kongu, Frankfurtu a Bangkoku.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

V jižní části provincie, zejména Šanghajsko-Nanjingský koridor má velmi vysoce frekventovanou železniční dopravu. Tiang Su je na cestě k Jinghu železnice z Pekingu do Šanghaje, stejně jako vysokorychlostní trať mezi oběma městy, dokončená v roce 2011. Vzhledem k tomu, že proběhlo dokončení vysokorychlostní trati Peking-Šanghaj, trvá doba jízdy mezi Pekingem a Nanjingem čtyři hodiny.

Mezi hlavními městskými centry Suzhou a Nanjing, je možné zachytit vysokorychlostní vlak každých pět až deset minut během dne. Vysokorychlostní vlaky projíždí Kunshan, Suzhou, Wuxi, Changzhou, Danyang, Zhenjiang a Nanjing. Jang-čou byl připojen po železnici od roku 2004 a Yancheng od roku 2007. V roce 2007 byla připojena všechna hlavní města v Tiang Su kromě Suqian, i když jednání probíhají. Xinchang železnice prochází Xinyi a míří na jih.

Sü-čou, město v severovýchodní Tiang Su, je velmi důležitým železničním uzlem v provincii, stejně jako v celé Číně. Jeho důležitost jako železničního uzlu se datuje k přinejmenším Maovy éry. Sü-čou je průsečíkem Longhai železnice a železnice Jinghu, a jeho vlakové nádraží patří k největším v Číně. Longhai železnice končí v přístavu města Lianyungang nedaleko pobřeží Tichého oceánu.

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční síť Tiang-Su je jedna z nejrozvinutějších v zemi. Peking-Šanghaj dálnice (G2), vstupuje do provincie od severu a prochází Huai'an, Jang-čou, Taizhou a Wuxi na cestě do Šanghaje. Ningchang dálnice spojuje Nanjing s Changzhou. Oblast Suzhou je značně propojena se silnicemi ve všech směrech. Yanhai dálnice spojuje pobřežní oblasti provincie, procházející Nantong, Yancheng a Lianyungang.

Provincie byla rozdělena řekou Jang-c' do severních a jižních oblastí. První most přes řeku v Tiang Su, most byl dokončen v roce 1968 během kulturní revoluce. Druhý most, nazývaný Jiangyin Bridge, přes řeku se otevřel o 30 let později. Jiangyinský most (1385 m), Runyang Bridge (otevřen v roce 2005, spojující Yangzhou a ZHENJIANG, 1490 m) a čtvrtý Nanjing Bridge (otevřen v roce 2012, 1418 m). Sutong Bridge se otevřel v roce 2008, spojující Nantong a Changshu, má jeden z nejdelších ze zavěšených mostů.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Chinese Super League[editovat | editovat zdroj]

Čínský fotbalový svaz Super League běžně známý jako Čínská Super Liga nebo ČSL. Nyní známá jako Ping. Jedná se o nejvyšší úroveň profesionálního fotbalu v Číně, působící pod záštitou čínského fotbalového svazu.

Původně ligu hrálo 12 týmů v prvním ročníku, liga se stále rozšiřovala. K dispozici je aktuálně 16 týmů v této sezoně. Aktuální vítěz Super Ligy mistrů jsou Guangzhou Evergrande.

Přehled

Na rozdíl od mnoha předních evropských lig, Čínská Super Liga začíná v únoru nebo v březnu (na jaře v Číně) a končí v listopadu nebo v prosinci. Za každého ročního období, hraje každý klub s ostatními dvakrát, jednou doma a jednou venku.

Dva nejníže umístěné týmy do konce sezony jsou odsunuty do 1. Čínské Ligy a dva horní týmy z 1. Ligy jsou přesunuty do Čínské super ligy.

Historie ligy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 se čínská Jia-League stala v zemi první profesionální fotbalovou ligou. Dne 29. října 2000, Yan Shiduo, viceprezident čínského fotbalového svazu, mluvil o zřízení novém profesionálním systému ligy. V roce 2002 CFA učinilo rozhodnutí zřídit čínskou Super Ligu, která začala v roce 2004.

Ve srovnání s Jia-A, CSL je mnohem náročnější na týmy. CFA a CSL komise uložila řadu minimálních kritérií s cílem zajistit profesionální řízení a správu, finanční bezúhonnost a rozvojový program pro mládež v každém klubu. Druhá divize, První Čínská Liga, byla také obnovena v rámci nového systému. Kromě pravidelné profesionální ligy, CSL má také rezervní ligu, U-19 ligu, U- U-15 ligu.

Cíle ČSL a první čínské ligy jsou podporovat vysokou kvalitu a vysokou úroveň soutěže, to znamená zavést moderní manažerské koncepce na trh, prosazovat poskytování minimálních standardů profesionality a podporovat příliv více kvalitních zahraničních trenérů a hráčů. Postupem času také zřídit evropský systém pro registraci hráčů a jejich přestupy.

První CSL sezóna začala v roce 2004 s 12 týmy v lize. Zahajovací sezóna byla zužována s kontroverzí, která přetrvávala z bývalé ligy, Jia-A.

Po roce 1998 byly odkryty skandály, jako je zápas hazardních her, kde spousta hráčů hrálo proti svému týmu a vsázeli tak na prohru svého týmu. To mělo za následek ztrátu zájmu na domácím prostředí, nejnižší návštěvnost a velké finanční ztráty.

Pro sezónu 2005 byla liga rozšířena na 14 týmů o Wuhan Huanghelou a Zhuhai Zhongbang získaly podporu v První čínské lize.

V roce 2006 měla liga v plánu expandovat na 16 týmů s nově zvoleným prezidentem svazu Xiamen Lanshi. Nicméně, ustoupil před začátkem sezony, takže v lize hrálo jen 15 týmů.  Když sezóna byla zahájena 11. března v Šanghaji, tak po další změně vlastnictví, byla přejmenována na Shanghai United.

V roce 2007 se liga opět plánuje rozšířit na 16 týmů, ale opět se ocitl jeden tým, který nesplňoval požadované podmínky. Majitel Shanghai United, Zhu Jun, koupil většinový podíl v duelu s místním rivalem Shanghai Shenhua a sloučil tak dva týmy. V důsledku toho, Shanghai Shenhua udržel jeho jméno, protože již měl silnou fanouškovskou základnu ve městě, zatímco Shanghai United  byl vytažen z ligy.

Od roku 2009 má liga 16 klubů, které se účastní stabilně v každém roce. Dva z nich jsou zařazeni k první čínské lize a dva povýšeni z první čínské ligy každou sezonu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jiangsu na anglické Wikipedii.