Druhá čínsko-japonská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Druhá čínsko-japonská válka
Konflikt: Druhá světová válka v Tichomoří
Zničené čínské město Tanyang
Zničené čínské město Tanyang
Trvání: 7. červenec 1937 (de facto od roku 1931) – 2. září 1945
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Čína
Casus belli:
Výsledek: Vítězství Číny a spojenců:
Změny území: Japonskou ztratilo kontrolu nad územími získáními Šimonoseckou smlouvou, tato území připadla zpět Číně.
Strany
Taiwan Čínská republika:
Kuomintang i KS Číny
Zahraniční pomoc:
USA
USA (1942-1945)
SSSR
SSSR
(1937-1941)
JPN Japonské císařství
Manchukuo Mandžukuo
Vlajka Mengkukuo Mengkukuo
Vlajka čínské republikyNankinská republika
někteří Čínští vojenští velitelé a váleční magnáti
Velitelé
Taiwan Čankajšek
Vlajka čínské armády Čchen Čcheng
Vlajka čínské armády Jen Si-šan
Vlajka čínské armády Li Cung-žen
Vlajka čínské armády Paj Čchung-si
Vlajka čínské armády Tu Jü-ming
Vlajka čínské armády Wej Li-chuang
Vlajka čínské komunistické strany Mao Ce-tung
Vlajka čínské komunistické strany Pcheng Te-chuaj

USA Joseph Stilwell
SSSR Alexandr Vasilevsky
JPN Hirohito
Vlajka japonského námořnictva Hideki Todžó
Vlajka japonského námořnictva Anami Korečika
Vlajka japonského námořnictva princ Asaka Jasuhiko
Vlajka japonského námořnictva Šunroku Hata
Vlajka japonského námořnictva Macui Iwane
Vlajka japonského námořnictva Otozó Jamada

Manchukuo Pchu I
Manchukuo Čang Ťing-chuej
Manchukuo Čang Chaj -pcheng
Vlajka Mengkukuo Demčigdonrov
Vlajka čínské republiky Wang Ťing-wej

Síla
5 600 000

3 600 Sovětských dobrovolníků (1937–40) 900 Amerických letadel (1942–45)

3 900 000

900,000 čínských kolaborantů

Ztráty
Nacionalisté:

1 320 000 zabitých,
1 797 000 zraněných,
120 000 ztraceno v boji
Komunisté:
500 000 zraněných a zabitých

1 055 000 zabito

1 172 200 zraněno

{{{poznámky}}} 17 000 000 – 22 000 000 čínských civilistů zemřelo
17 000 000 – 22 000 000 čínských civilistů zemřelo
Tento článek pojednává o válce v období 1937-1945. Další významy jsou uvedeny v článku První čínsko-japonská válka.

Druhá čínsko-japonská válka (7. červenec 19379. září 1945) byla válečným konfliktem mezi Čínskou republikou a Japonským císařstvím.

Byla vybojována před a během 2. světové války (někteří autoři ovšem počátek této války považují za počátek druhé světové války, jde však o menšinový názor). Válka představovala vyvrcholení dlouholetého nepřátelství, které se od roku 1931 projevovalo celou řadou rozsáhlých ozbrojených incidentů. Válka, která měla realizovat plány japonského císařství na získání pozice první velmoci Asie, se rozrostla v roce 1941 ve světový konflikt, když Japonsko napadlo i Spojené státy americké a britské a holandské kolonie a skončila až kapitulací japonských vojsk v září 1945.

Loutkový stát Mandžukuo[editovat | editovat zdroj]

Mapa číny okupované Japonskými vojsky

Japonci ustanovili v severní Číně v provincii Mandžusko loutkový stát. Do jeho čela dosadili posledního čínského císaře Pchu-i. Záminkou se stal incident na jihomandžuské železnici, který zinscenovala japonská tajná služba 18. září 1931, když nechala okolo 22 hodiny explodovat na kolejích nálož poté, co po nich přejel pravidelný expres spojující Mukden s městem Sin-ting. Vlak dojel v pořádku na nádraží v Mukdenu, kde se ukázalo, že většina cestujících netuší co se stalo a jen hrska z nich uvedla, že na vlak zaútočili "čínští bandité", což vzhledem k tomu, že souprava neutrpěla ani škrábnutí znělo nepřesvědčivě stejně jako hlášení jistého japonského poddůstojníka, který krátce nato oznámil, že jeho hlídka zažila "bombový přepad" a vzápětí na ně "teroristé" zahájili kulometnou palbu. Bezprostředně poté zahájily jednotky Kanto Gun pod velením plukovníka Igatakiho, mající za úkol střežit bezpečnost železnice odvetnou operaci k posílení bezpečnosti japonských občanů a jejich majetku, což bylo oficiální zdůvodnění agrese. Jako první dopadly dělostřelecké granáty na Severní kasárna. Japonci zde dosáhli momentu překvapení a přestože na kasárna útočilo necelých 500 japonských vojáků, jádro zhruba desetitisícové 7. pěší brigády generála Wang-I-čua se v panice rozuteklo a sám generál unikl zajetí jen tím, že opustil město v přestrojení za kuliho. Podobný scénář měl i japonský útok v městě samotném. Japonci pod záminkou, že postaví v centru města plavecký bazén umístili v betonových valech dva moždíře ráže 240 mm, které ukořistili Rusům během války v roce 1905 a které mířily na policejní kasárna a letiště. Díky tomu dobyly početně slabé oddíly Kanto Gun oba cíle bez většího úsilí. Ve 3.30 19. září přijel do obsazeného města japonský generál Hondžo, který převzal zodpovědnost za pokračování operace a okamžitě se spojil s velitelem japonských jednotek v Koreji generálem Hajašim, kterého požádal o leteckou podporu a posily. Generálporučík Hajaši podporu slíbil a 21. září překročila japonská vojska hranice a vtrhla do Mandžuska. Za nečinného přihlížení USA a Británie a přes bezmocné protesty čínského delegáta ve Společnosti národů japonská armáda za minimálního odporu ustupujících čínských vojsk obsadila do 5. února 1932 celé mandžuské území, aby zde 1. března téhož roku zřídili loukové císařství Mandžukuo.

Invaze do Číny[editovat | editovat zdroj]

Japonská armáda vstupuje do Mukdenu(1931)
Čínské ztráty v červnu 1941 během japonského bombardování města Čchung-čching

Záminkou k japonské invazi do Číny se stal incident na mostě Marca Pola. Proti japonské armádě stála sice početnější, ale špatně vyzbrojená armáda Kuomintangu a čínští komunisté. Kuomintang a komunisté navíc byli ve stavu občanské války.

Roku 1937 Japonci dobyli Peking. Dalším cílem byla Šanghaj. Bitva i přes japonskou technologickou převahu trvala celé tři měsíce. Poté následoval Nanking, tehdejší hlavní město Číny. Dobytí Nankingu bylo provázeno otřesnými krutostmi (viz Nankingský masakr). Následně bylo hlavní město přesunuto do Čchung-čchingu.

Ovšem agresivní a bezohledný postup nevedl k porážce Kuomintangu, a tak se „čínský incident“ (jak tuto válku nazývali Japonci) protáhl až do konce 2.světové války. Spojené státy a Spojené království podporovaly generála Čankajška a dodávali mu zbraně a po vstupu Spojených států do války pak na území neokupované Číny postavili Američané několik svých základen. Tento „čínský incident“ pak nutil japonské velení shromažďovat zde stále větší síly, které nemohli použít jinde. Vleklá válka polykající obrovské prostředky měla za následek také značné hospodářské potíže.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, Josef. Causa Dohihara. Plzeň : Laser, 1994. ISBN 80-85601-76-1.  
  • ŠAJTAR, Jaroslav. Od „čínského incidentu“ ke druhé světové válce. ATM. červenec 2012, roč. 44, čís. 7, s. 64-67. ISSN 1802-4823.  
  • VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb : Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie Second Sino-Japanese War ve Wikimedia Commons
  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž tématem je Druhá čínsko-japonská válka
  • GUSTAVSSON, Håkan. Sino-Japanese Air War 1937-45 [online]. surfcity.kund.dalnet.se, rev. 2003-03-16, [cit. 2011-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; TULLY, Anthony. RISING STORM - THE IMPERIAL JAPANESE NAVY AND CHINA 1931-1941 [online]. combinedfleet.com, 2012, [cit. 2012-05-21]. Dostupné online. (anglicky)