Balkánské tažení
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Balkánské tažení | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: | |||||||||||||||
Němečtí výsadkáři na Krétě |
|||||||||||||||
|
|||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
| Osa: |
Spojenci: |
||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Balkánské tažení je souhrnný název pro boje na Balkáně za druhé světové války. Lze je rozčlenit na několik fází.
První byla čistě italsko-řecká válka (28. říjen 1940 - 6. duben 1941), kdy Itálie napadla Řecko, utrpěla ostudnou porážku a byla vytlačena i z části Albánie.
Druhou fází je německo-bulharsko-italská invaze (urychlená vyloděním britských jednotek v Řecku), během které byla ve třech týdne obsazena Jugoslávie (původně neměla být vůbec cílem, ale svržení proněmecké vlády, možná iniciované Velkou Británií a Sovětským svazem, Hitlera přimělo rozšířit úder i na ni) i Řecko, a vyvrcholila německou invazí na Krétu.
Třetí fází byl partyzánský odboj v Jugoslávii a Řecku. Čtvrtou fází, která začala po kapitulaci Itálie (8. září 1943), byl přerod partyzánských sil, zejména jugoslávských Titových jednotek, v regulérní armády a jejich následný standardní boj proti německým a bulharským jednotkám. Závěrečná fáze začala v roce 1944, kdy se do akcí zapojily britské síly v Řecku a Rudá armáda v Jugoslávii a Bulharsku.
[editovat] Externí odkazy
- Středomoří a Afrika, sekce serveru www.fronta.cz zaměřená na Středomoří a Afriku. Za pozornost stojí zejména desetidílná série Horká balkánská půda pokrývající 3.-5. fázi války na Balkáně.
|
|||||

