Balkánské tažení

Balkánské tažení
Konflikt: druhá světová válka
Němečtí výsadkáři na Krétě & Orientační mapa značící rozvržení okupačních zón.
Trvání: 28. října 1940 – 1. června 1941 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Albánie, Jugoslávie, Řecko a jeho ostrovy Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Vítězství Osy Změny území: {{{Území}}}
Strany
Osa: Itálie Albánie (kontrolovaná Itálií) Třetí říše Maďarsko Bulharsko	Spojenci: Řecko Spojené království Spojené království Austrálie Nový Zéland Nový Zéland Jugoslávie
Velitelé
Ugo Cavallero Giovanni Messe Wilhelm List Maximilian von Weichs Kurt Student	Alexander Papagos Henry Maitland Wilson Milorad Petrović
Síla
680 000 565 000	850,000 430 000 62,612
Ztráty
{{{poznámky}}}

Balkánské tažení je souhrnný název pro boje na Balkáně za druhé světové války. Lze je rozčlenit na několik fází.

Italsko-řecká válka

Podrobnější informace naleznete v článku italsko-řecká válka.

První byla čistě italsko-řecká válka (28. října 1940 – 6. dubna 1941), kdy Itálie napadla Řecko, utrpěla ostudnou porážku a byla vytlačena i z části Albánie.

Obsazení Jugoslávie

Invaze do Jugoslávie byla zahájena 6. dubna 1941 a skončila bezpodmínečnou kapitulací Jugoslávské královské armády 17. dubna. Mocnosti Osy okupované území Jugoslávského království rozdělili na Nezávislý stát Chorvatsko ovládaný Ustašovskými fašisty loutkový Srbský stát ovládaný Němci a italský protektorát v Černé Hoře.

Invaze do Řecka

Hitler plánoval invazi do Řecka na listopad 1940 operace však musela být urychlena kvůli vyloděním britských jednotek v Řecku. Hlavním cílem operace bylo zamezit Britům ve vytvoření leteckých základen, které by mohly být použity pro bombardování Rumunských ropných polí. 6. dubna 1941 zatočil Wermacht na severní území Řecka. Řecka armáda a britské jednotky byly špatně vyzbrojené a přečíslené. Odpor v pevninské části Řecka se zhroutil s pádem Atén 27. dubna. Britům se podařilo evakuovat 50 000 vojáků.

Obsazení Řecka vyvrcholilo německou invazí na Krétu, největší výsadkovou operací v dějinách.

Důsledky

1. června 1941 bylo veškeré území Albánie, Jugoslávie a Řecka pod kontrolou Osy. Řecké území bylo okupováno Itálií, Německem a Bulharskem. Němci tak získali volný přístup do Středomoří. Spojenecké velení děsila možnost Německé do Britského Egypta.

Odboj

Partyzánský odboj v Albánii, Jugoslávii a Řecku vazal po celou dobu války značné sily Německa a jeho spojenců a a to včetně elitních jednotek (např. Gebirgsjäger), které se místo nasazení na frontě účastnili proti-partyzánských operací. Po kapitulaci Itálie (8. září 1943), nastal přerod partyzánských sil, zejména jugoslávských Titových jednotek, v regulérní armády a jejich následný standardní boj proti německým a bulharským jednotkám.

Konec války

Závěrečná fáze začala v roce 1944, kdy se do akcí zapojily britské síly v Řecku a Rudá armáda v Jugoslávii a Bulharsku. Albánii a Řecko Němci vyklidili v roce 1944. Jugoslávie byla plně osvobozena až v roce 1945. V Albánii a Jugoslávii se moci chopili bývalí komunističtí partyzáni. V Řecku se rozhořela občanská válka mezi komunisty a prozápadně orientovanými monarchisty, která skončila v roce 1949 vítězstvím monarchistů.

Balkánský konflikt v obrazech

• 

  Škody v Bělehradě

• 

  Jugoslávské tanky vyřazené z boje

• 

  Německá artilerie v akci

• 

  Škody na řeckém území

• 

  Italské okupační síly

• 

  Zajatí jugoslávští (konkrétně srbští) důstojníci

• 

  Poražená Jugoslávská armáda skládá zbraně

Literatura

• HOYT, Edwin P. Boje na Balkáně. Praha : Naše vojsko, 2009. 172 s. ISBN 978-80-206-1031-7.  
• TEJCHMAN, Miroslav. British Foreign Policy in the Balkans in the Years 1939–1941. Prague Papers on the History of International Relations. 1998, roč. 2, čís. 2, s. 338-343. Dostupné online. ISBN 80-85899-49-3. 

Externí odkazy

• Středomoří a Afrika, sekce serveru www.fronta.cz zaměřená na Středomoří a Afriku. Za pozornost stojí zejména desetidílná série Horká balkánská půda pokrývající 3.–5. fázi války na Balkáně.