Invaze na Krétu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Invaze na Krétu
Konflikt: Druhá světová válka
Invaze začíná - přistání německých výsadkářů
Invaze začíná - přistání německých výsadkářů
Trvání: 20. květen1. červen, 1941
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Kréta, Středozemní moře
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Německé pyrrhovo vítězství[1][2][3]
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Třetí říše Třetí říše
Italské království Itálie
Greece (1828-1978) Řecko
UK Velká Británie
Austrálie Austrálie
Nový Zéland Nový Zéland
Velitelé
Kurt Student Bernard Freyberg
Síla
Německo:
14 000[zdroj?] výsadkářů
15 000[zdroj?] horských myslivců
280 bombardérů
150 střemhlavých bombardérů
180 stíhaček
500 transportérů
80 kluzáků
Itálie:
2 700
Spojené království:
15 000
Řecko:
11 451[4]
Austrálie:
7 100
Nový Zéland:
6 700
Celkem:
40 000 (10 000 bojeneschopných[5])
Ztráty
Německé oficiální údaje:[6]
2 124 padlých
1 917 pohřešovaných, považovaných za mrtvé
4 041 celkem mrtvých a pohřešovaných
2 640 zraněných
17 zajatých a odvezených do Egypta

Celkem: 6 698
370 zničených či poškozených letadel
Oficiální údaje
Británie:
791 padlých
268 zraněných
6 576 zajatých
Austrálie:
274 padlých
507 zraněných
3 079 zajatých
Nový Zéland:
671 padlých
967 zraněných
2 180 zajatých
Řecko:
Vojenské:
426 padlých[7]
800–850 zraněných1
5 255 zajatých
Civilní:
3 000 mrtvých[8]


Royal Navy:
1 828 padlých
183 zraněných
9 lodí potopeno a 18 poškozeno

Celkem (mimo civilní):
23 830
3 990 mrtvých
2 750 zraněných
17 090 zajatých

{{{poznámky}}}

Invaze na Krétu (alias Operace Merkur, "Bitva o Krétu") představovala útok německých vzdušných výsadkových vojsk a letadly převážené pěchoty na Krétu. Smyslem této operace bylo obsadit ostrov a zabezpečit tak jižní křídlo Wehrmachtu (tj. Balkán a severní část východního Středomoří)  před zahájením operace Barbarossa a k zajištění rumunských naftových polí, jednotky RAF to měly z ostrova k těmto polím velice blízko, dalším důvodem obsazení bylo také vyhladovění Tobrúku. Představuje jedinou významnou bitvu historie, v níž jedna ze stran s částečným úspěchem nasadila pouze výsadkové a letadly převážené jednotky s podporou tří pěších pluků z 5. a 6. horské divize, která se měla vylodit z 63 motorizovaných plachetnic a sedmi malých parníků. Měla být chráněna dvěma torpédoborci a dvanácti motorovými torpédovkami italského námořnictva. Akce zpočátku nevycházela podle německých představ, neboť výsadkáři narazili na mnohem silnější obranu (seskoky přímo mezi novozélandské jednotky končily masakrem parašutistů), než původně očekávali, a měli nečekaně velké problémy se zajištěním letišť pro druhou vlnu výsadku.

Německé velení několikrát zvažovalo, že nařídí generálu Studentovi akci ukončit, odradilo je od toho pouze jeho odhodlání a vědomí, že by to znamenalo odepsání všech již shozených výsadkářů. Teprve když se po téměř celém dni bojů podařilo zajistit alespoň část letiště Maleme a navzdory ostřelování přistávajících strojů dopravit na bojiště druhou vlnu výsadku a těžší zbraně, nabrala operace očekávaný spád.

Bitva skončila úspěchem Němců a obsazením ostrova, ovšem vážné problémy během akce a těžké ztráty v řadách elitních výsadkových jednotek přivedly Hitlera k (možná poněkud ukvapenému) názoru, že takto rozsáhlé akce nemají budoucnost, z téhož důvodu se patrně nikdy neuskutečnila podobná operace plánovaná proti Maltě.

Nutno též zmínit obětavé nasazení Royal Navy. Ta nejprve zabránila německým námořním výsadkům na Krétě a potom mezi 28. květnem a 1. červnem evakuovala z ostrova 16 500 vojáků. To vše přes naprostou leteckou převahu Osy. Za splnění tohoto úkolu však Royal Navy zaplatila vysokou cenu. 3 křižníky (Gloucester, Fiji, Calcuta) a 6 torpédoborců (Kelly, Kashmir, Imperial, Greyhound, HMS Hereward a Juno) bylo potopeno. 2 bitevní lodě, 1 letadlová loď, 2 křižníky a torpédoborec byly poškozeny tak těžce, že musely odplout na dlouhodobé opravy do Ameriky a dalších 9 lodí bylo poškozeno lehce. Na lodi Orion, vlajkové lodi viceadmirála Pridham-Wippella, zabila jediná německá bomba 260 mužů a dalších 280 zranila. V boji padlo více než 2 100 námořníků.

Závažnou chybou britského velení bylo plošné rozmístění vojsk, které neumožnilo vést soustředěné údery do míst výsadků, zcela podle zásady, že kdo chce ubránit vše, zpravidla všechno ztratí. Stačilo přitom položit důraz na včasné zasazení mobilních záloh na letiště Maleme. Takové zálohy však nebyly připraveny, mimo jiné i proto, že novozélandský velitel generálmajor Freyberg nepovažoval německé výsadkáře za hrozbu a hlavní opatření od počátku směřoval proti hypotetickému námořnímu výsadku. Obsazení Kréty Němci mělo řadu dopadů na boje na Středním východě a v Severní Africe a vytlačilo spojenecké námořní síly z většiny východního Středomoří.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Kniha: Bitvy druhé světové války, Nigel Cawthorne, Alpress 2007
(stránka 34-41, dle knížky počty jednotek spojenců, vlajková loď Orion, vylodění na Krétu spolu s parašutisty a informace o vyhladovění Tobrúku a zajištění naftových polí v Rumunsku)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Axelrod, p. 175
  2. Badsey, p. 193
  3. Churchill, p. 268
  4. (Greek) page 10, retrieved on 27.5.2010: 474 officers and 10,977 soldiers
  5. Gavin Long, 1953, Official Histories – Second World War Volume II – Greece, Crete and Syria (1st ed.), Canberra: Australian War Memorial, p. 210
  6. Davin, Daniel Marcus(1953)."Appendix V – Casualties", Crete, The Official History of New Zealand in the Second World War 1939–1945. Wellington, New Zealand:Historical Publications Branch, Department of Internal Affairs, Government of New Zealand, 486–488. 
  7. "Επίτομη Ιστορία του Ελληνοιταλικού και Ελληνογερμανικού πολέμου 1940 – 1941", General Army Staff, Army History DirectorateAthens 1985, page 260 (Greek), as found in http://www.geetha.mil.gr/media/1maxikritis/maxi-kritis-dys.pdf, reteived on 19.2.10
  8. http://www.anemologio.gr/old_anemologio/modules.php?name=News&file=article&sid=1486