Bitva u Voroněže

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Voroněže
Konflikt: Velká vlastenecká válka
Ruští civilisté prchající před německou armádou u Voroněže
Ruští civilisté prchající před německou armádou u Voroněže
Trvání: 28. června24. července 1942
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Voroněž, SSSR
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: vítězství Osy
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Nacistické Německo Třetí říše
Rumunsko Rumunsko
Italy (1861-1946) Itálie
Hungary 1940 Maďarsko
the Soviet Union 1923 Sovětský svaz
Velitelé
Nacistické Německo Fedor von Bock
Nacistické Německo Hermann Hoth
Hungary 1940 Gusztáv Jány
the Soviet Union 1923 Filipp Golikov
the Soviet Union 1923 Alexandr Vasilevskij
Síla
1 300 000 vojáků
1 495 tanků
1 200 letadel
1 310 000 vojáků
Ztráty
celkem: 70 600
10 711 mrtvých
44 412 raněných
2 258 pohřešovaných
celkem: 568 347
370 522 mrtvých
a pohřešovaných
197 825 raněných
{{{poznámky}}}

Bitva u Voroněže (rusky:Воронежско-Ворошиловградская операция) byla vojenským střetnutí během Velké Vlastenecké války, ve kterém proti sobě bojovaly německé a maďarské jednotky na straně jedné a sovětské jednotky na straně druhé. Bitva se odehrávala v okolí strategicky důležitého města Voroněže na Donu ve dnech 28. června - 24. července roku 1942.

Po druhé bitvě o Charkov, v níž byla Rudá armáda poražena, se rozeběhla operace Blau, což bylo krycí jméno pro tažení Wehrmachtu na východ v roce 1942. Proti 4. německé pancéřové armádě pod velením Hermanna Hotha stála sovětská 40. armáda, které velel Nikolaj Fjodorovič Vatutin. Útok německých vojsk začal 28. června 1942. Německá vojska se pokoušela o obkličovací manévry, ovšem Rudá armáda už byla zkušenější, a tak po urputných bojích organizovaně ustupovala do dalších obranných pozic. Dne 4. července pronikly německé jednotky do předměstí Voroněže. Město se jim však po urputných bojích podařilo ovládnout teprve 13. července. Bitva však tímto neskončila, ústupové boje kombinované s protiútoky Rudé armády nadále trvaly. 24. července padl Rostov na Donu, čímž se zcela otevřely dveře k rozhodujícímu útoku na Stalingrad a na Kavkaz.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]