Bitva o Monte Cassino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva o Monte Cassino
Konflikt: Italské tažení
Bojište u Monte Cassina po bitvě
Bojište u Monte Cassina po bitvě
Trvání: 17. ledna 194418. května 1944
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Klášter Monte Cassino, Itálie
Casus belli:
Výsledek: Pyrrhovo vítězství Spojenců
Změny území:
Strany
Spojené království Spojené království
Vlajka USA se 48 hvězdami USA
Vlajka svobodných Francouzů Francie
Canada 1921 Kanada
Vlajka Britské Indie Indie
Polsko Polsko
New Zealand Nový Zéland a další....
Germany 1933 Německo
Vlajka Italské sociální republiky Italská sociální republika[1]
Velitelé
Spojené království Harold Alexander
Vlajka USA se 48 hvězdami Mark Clark
Spojené království Oliver Leese
Polsko Władysław Anders
Germany 1933 Albert Kesselring
Germany 1933 Heinrich von Vietinghoff
Germany 1933 Frido von Senger
Síla
105 000 80 000
Ztráty
Více než 100 000 mrtvých a raněných,[2][3] jen sama Pátá armáda měla 90 000 mrtvých a raněných.[4] Neznámé, nejméně však 20 000 mrtvých a raněných.[3]

Bitva o Monte Cassino (též zvaná Bitva o Řím či Bitva o Cassino) byla jedna z nejdelších a nejtěžších bitev druhé světové války, s těžkými ztrátami obou bojujících stran. Cílem Spojenců bylo prolomit tzv. Gustavovu linii a dobýt Řím.

Boje[editovat | editovat zdroj]

Spojenci po postupu Itálií, narazili na Gustavovu linii. Jedna z části Gustavovy linie, klášter Montecassino, mohl být ideálním úkrytem německých vojsk. Němci byli ve skutečnosti ukryti na svazích kopce, kde také odrazili první únorový útok americké 34. pěší divize. Druhý útok, vedený novozélandskými, indickými a britskými divizemi, opět skončil fiaskem. Generálporučík Clark, velitel 5. armády, zprvu odmítal klášter zničit, ale když se odstěhovali benediktinští mniši, svrhly na něj americké bombardéry stovky tun bomb. Němci okamžitě obsadili rozvaliny kláštera. Další těžké boje trvaly měsíc, během nichž britská vojska dobyla většinu svahu. Německé rozvědce se však podařilo zjistit, že britské jednotky se stáhnou ze svých pozic, pokud uvidí smluvené znamení amerických jednotek, tři zelené světlice. Němci tyto světlice odpálili a Britové opustili své těžce vybojované pozice. Němci vyklizená místa obsadili a situace byla opět stejná,jako před dvěma měsíci. Novozélanďané se snažili kopec dobýt, ale německé tanky je vytlačily zpět. Po třech dnech byl útok odvolán. Dne 15. března zahájili Spojenci další útok,tentokrát po rozsáhlém leteckém bombardování kláštera. němečtí výsadkáři,však jejich nápor zastavili a dne 23.března byl útok opět odvolán. 12.května byl útok svěřen 2. polskému sboru, čítajícímu 50 000 mužů pod velením Wladyslawa Anderse. Zoufalý odpor německých výsadkářů,však ztěžoval postup. Po úporných bojích zavlála 18. května nad klášterem vlajka polského státu.

Výsledek[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Monte Casina skončila spojeneckým vítězstvím, ovšem za velkých ztrát. Němci nedokázali udržet Gustavovu linii a pro Spojence byla nyní cesta na Řím volná.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VILLORESI, Luca. Barbarigo Teschi e memorie. La Repubblica, Kulturní sekce. , čís. 3. června 1994, s. 35. Dostupné online [cit. 24. dubna 2009]. (Italsky) 
  2. http://www.thehistorychannel.co.uk/site/tv_guide/full_details/Conflict/programme_3417.php
  3. a b http://www.historylearningsite.co.uk/second_battle_monte_cassino.htm
  4. Jordan, D, (2004), Atlas of World War II. Barnes & Noble Books, p. 91

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANKOWSKI, Stanisław. Od Sycylii do Monte Cassino. Varšava : Krajowa Agencja Wydawnicza, 1985. 78 s. (polsky) 
  • MAJDALANY, Frederick. Bitva o Cassino. Praha : Šulc a spol., 1991. 144 s. (česky) 
  • PIEKALKIEWICZ, Janusz. Bitva o Monte Cassino. Praha : Naše vojsko, 2005. 285 s. (česky) 
  • HASSEL, Sven. Monte Cassino. Praha : Baronet, 2009. 280 s. (česky) 
  • HASSEL, Sven. Monte Cassino. Praha : Baronet, 2009. 280 s. (česky)