Bitva o Británii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva o Británii
Konflikt: Druhá světová válka

Heinkel He 111 nad Londýnem
Trvání: červenec 1940 – říjen 1940
Místo: Velká Británie, hlavně jih Anglie
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Britské vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Spojené království Třetí říše
Itálie
Velitelé
Hugh Dowding
Keith Park		 Hermann Göring
Albert Kesselring
Síla
K 21.8. 941 akceschopných Hurricanů a Spitfirů
[zdroj?]		 K 10.8. 875 středních bombardérů, 316 Ju 87, 702 Bf 109, 227 Bf 110 u Luftflotte 2 a 3. [zdroj?]
K 13. 8. 988 středních bombardérů, 311 Ju 87, 908 Bf 109, 263 Bf 110 u Luftflotte 2, 3 a 5. [1]
Ztráty
od 10.7. do 30.10. 1023 zničených stíhaček všech typů. [2] od 1.7. do 30.10. 1887 letadel. [3]
{{{poznámky}}}

Bitva o Británii (10. červenec 1940 – 31. října 1940), představuje střetnutí mezi německou Luftwaffe a britskou Royal Air Force nad Británií a kanálem La Manche. Pro „Bitvu o Británii“ (Battle of Britain) se občas používá i pojmenování „Bitva o Anglii“. Smyslem této vzdušné bitvy, kterou rozpoutala německá strana, bylo zničit nebo alespoň výrazně oslabit Royal Air Force a získat tak jednoznačnou vzdušnou převahu nad kanálem La Manche a Británií, což německé velení považovalo za nutnou podmínku pro uskutečnění invaze do Anglie (viz Operace Seelöwe). Bez této převahy by tato akce byla příliš riskantní až neproveditelná.

V první fázi, dokud se Luftwaffe soustředila na bombardování okrajových letišť a boje nad pobřežím a kanálem, se bitva vyvíjela lépe pro Německo, pak se však Hitler po britském náletu na Berlín (který byl odvetou za německý útok na Londýn a další britská města) nechal vyprovokovat k systematickému strategickému bombardování Londýna.

Hlavní nevýhody německého letectva při útocích na Londýn:

  • Britové měli radar, který fungoval jako systém včasné výstrahy
  • Německo zpravidla nedokázalo svým bombardérům zajistit dostatečnou stíhací ochranu po celé trase, což enormně zvýšilo jejich ztráty;
  • němečtí stíhači měli nad Londýnem kriticky málo paliva[4], což radikálně omezovalo jejich taktiku;
  • Britové měli více času na reakci a shromáždění stíhacích skupin;
  • boje se odehrávaly relativně daleko od německých základen nad nepřátelským územím, což znamenalo, že ztráty německých pilotů byly definitivní; zpravidla ani poškozený letoun se nedostal dost daleko od nepřítele, aby mohla být jeho posádka zachráněna svými. Naproti tomu piloti Royal Air Force byli sestřelováni nad domácím územím a pokud nebyli zraněni, mohli teoreticky již pár hodin nato opět odstartovat k boji v novém letadle.

Koncem října 1940 Němci pochopili, že nejsou schopni dosáhnout svého cíle a zničit britskou Royal Air Force, a začali omezovat své akce. V roce 1941 pak byla většina kapacit Luftwaffe převelena na jiná bojiště (Středomoří a východní fronta).

Obsah

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

[editovat] Reference

  1. ↑ Bungay, Stephen; Nejnebezpečnější nepřítel; Nakladatelství Pavel Dobrovský-BETA a Jiří Ševčík; 2006, ISBN 978-80-7306-299-6, ISBN 978-80-7291-170-7
  2. ↑ Bungay, Stephen; Nejnebezpečnější nepřítel; Nakladatelství Pavel Dobrovský-BETA a Jiří Ševčík; 2006, ISBN 978-80-7306-299-6, ISBN 978-80-7291-170-7
  3. ↑ Bungay, Stephen; Nejnebezpečnější nepřítel; Nakladatelství Pavel Dobrovský-BETA a Jiří Ševčík; 2006, ISBN 978-80-7306-299-6, ISBN 978-80-7291-170-7
  4. ↑ Goss, Chriss; Stíhači Luftwaffe v bitvě o Británii; Nakladatelství Svojtka&Co; 2002, ISBN 80-7237-429-X

[editovat] Externí odkazy


Velké kampaně a střetnutí druhé světové války

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_o_Brit%C3%A1nii“