Junkers Ju 87

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Junkers Ju 87
Ju 87D
Ju 87D
Určení střemhlavý bombardér
Výrobce Junkers
Šéfkonstruktér Hermann Pohlmann
První let 17. září 1935
Zařazeno 1937
Vyřazeno 1945
Charakter vyřazen
Uživatel Luftwaffe
Regia Aeronautica
Výroba 1936 - 1944
Vyrobeno kusů 5 752 ks

Junkers Ju 87 - Stuka [štuka] (pozn. přezdívka Stuka pochází z německého slova das Sturzkampfflugzeug) sloužil během druhé světové války jako střemhlavý bombardovací letoun nacistické Luftwaffe. Model Ju 87 B-1 se osvědčil především na počátku války (v Polsku, Holandsku, Belgii i Francii), v bitvě o Británii však zcela zklamal. V roce 1941 se objevil model Ju 87 D-1 s řadou vylepšení (aerodynamika, pancéřování). Vzhledem k síle nepřátelských stíhaček byly postupně stuky nasazovány jako bitevní letouny (Ju 87 D-7). Jako protitankový letoun sloužil typ Ju 87G, vyzbrojen dvěma kanóny BK 37 ráže 37 mm.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Štuka u Stalingradu

Roku 1933 vypsalo RLM (říšské ministerstvo letectví) soutěž na výrobu střemhlavého bombardéru. Soutěže se zúčastnily firmy: Arado, Blohm & Voss, Heinkel a Junkers. Projekt firmy Junkers nakonec získal státní zakázku.

Předchůdcem Ju 87 bylo podobně koncipované letadlo Junkers K-47. První prototyp Ju 87V1 vzlétl 17. září 1935 na továrním letišti v Dessau. Stroj zkonstruoval Herman Polman. Už tehdy letadlo získalo svoje charakteristické rysy jako celokovová konstrukce centroplánu, či křídla do tvaru „W“ Prototyp byl poháněný motorem Rolls-Royce Kestrel V s maximálním výkonem 525 k. Pozdější prototypy se lišily motorem Junkers Ju-210A s vyšším výkonem, jednoduchou směrovkou a průzorem v podlaze pro jednodušší bombardování. Výzbroj se skládala kromě nesených bomb i z dvou kulometů MG 17 v křídlech a jednoho MG 15 ovládaného střelcem, pro krytí zadní polosféry. Prototypy měly nosnost jen do 500 kg. Ve své době byl stroj celkově dobrý, poměrně kvalitní a spolehlivý. Zkombinoval dobré letové vlastnosti, na svou třídu dostatečnou manévrovatelnost, dobrý výhled z kabiny a přesnost zásahů při bombardování, která se pohybovala okolo 30 m.

Na konci roku 1937 přišly první úpravy Ju 87A-0 a A-1 pozdější dokonalejší A-2 s novým motorem Ju-210D s větším výkonem (vyrobilo se 262 strojů). Luftwaffe však měla ke stroji výhrady. Ukázalo se, že nemá dostatečný dostup, operační dolet a malou nosnost bomb. Tyto nedostatky měla odstranit verze B. Ju 87B-1 se od předchůdců lišil zasouvatelným překrytem (na předešlých verzích se překryt kabiny vyklápěl na bok), jinak navrženou přední částí trupu a krytem motorů. Změny byly i na podvozku, rádiové anténě a směrovce. Na podvozkovou nohu byla namontovaná náporová siréna (charakteristická pro tento letoun) pro svůj psychologický účinek na nepřítele i civilní obyvatelstvo během útoku. Jiný byl i motor Ju-211A a později D s výkonem 1000, či později 1200 k. V prosinci 1939 začala výroba verze B-2. Ta se lišila větším vodním chladičem a dřevěnou vrtulí, která nahradila kovovou. Vylepšení se dočkala i radiostanice. Verze B-2 mohla nést až 1000 kg bomb. Tento typ se dočkal svého křestu ohněm ve Španělsku. Později v 2. světové válce.

Další podverze[editovat | editovat zdroj]

Italská Štuka na zemi
Protitanková verze G-2
  • Ju 87B-2 U1 nebo také (U2) – měla jinou radiostanici
  • Ju 87B-2 U3 – měla zlepšené pancéřovaní posádky
  • Ju 87B-2 U4 – verze která používala namísto kol, sněžné lyže (nevyráběla se sériově)
  • Ju 87B-2 trop – verze určená do pouštních podmínek
  • Ju 87C – určená pro letadlové lodě
  • Ju 87R-1 – měla prodloužený dolet, možnost nést vnější přídavné nádrže a celková nosnost zvětšená o 250kg
  • Ju 87D-1 – byla nejvyráběnější verze (1037 ks), která byla upravená na základě prvních bojových zkušeností. Zlepšené bylo hlavně pancéřování posádky, změnila se obranná výzbroj z jednoho MG 15 na 2 MG 81Z, použitá byla novější verze motoru Ju-211F a později od února 1941 J. Úpravy se dočkal i podvozek a závěsníky, takže letadlo odneslo až 1800 kg bomb.
  • Ju 87D-1 trop - verze určená do pouštních podmínek
  • Ju 87D-2 – verze určená na tažení kluzáků
  • Ju 87D-3 – verze pro útoky na pozemní cíle (tedy změna, oproti střemhlavému bombardování)
  • Ju 87D-4 – torpédový bombardér
  • Ju 87D-5 - verze pro útoky na pozemní cíle, zlepšené pancéřování, výzbroj 2x 20 mm kanóny MG 151/20, větší rozpětí křídel; několik ks této verze bylo od března 1943 vyrobených i na Slovensku v továrně v Trenčianských Biskupicích
  • Ju 87D-6 – zjednodušení předešlé verze, nevyráběné sériově
  • Ju 87D-7 a D-8 – noční bombardéry, nový motor Ju-211P (1500 k), odstraněné vzdušné brzdy
  • Ju 87E – opět novější verze pro letadlové lodě, která mohla nést i torpéda
  • Ju 87F – verze s větším rozpětím křídel, nevyráběná sériově
  • Ju 87G – verze odvíjející se od verze D-5, avšak speciální určená na boj proti tankům. Byla vybavená dvěma 37 mm kanóny BK 3,7. Vznikla na podnět německého esa Hanse-Ulricha Rudela létajícím na strojích Ju 87. Zkoušená už v roce 1942. V boji ve větším množství poprvé nasazená roku 1943 u Kurska.
  • Ju 87H – verze s dvojitým řízením, cvičná

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

Afrika 1941-42

Během invaze do Polska, útoku na Holandsko, Belgii a Francii zaznamenaly Ju 87B velké úspěchy a účinně pomáhaly postupujícím německým jednotkám jako „létající dělostřelectvo“. Zaznamenaly dokonce první sestřel, když 1. září 1939 sestřelily polský letoun PZL P.11. Kryté převahou stíhacích Bf 109 předváděly exhibice v přesném bombardování vojenských i nevojenských cílů a tak získaly jednak fantastickými úspěchy (za příznivých podmínek), jako i výbornou propagandou přímo legendární pověst univerzální všeničící zbraně. Avšak už po jednom měsíci nasazení v bitvě o Británii v roce 1940 britské stíhačky ukázaly, že „Štuky“ jsou ve své skutečné podobě jen pomalá, neohrabaná a nedostatečně ozbrojená jednoúčelová letadla a musely být z bojů kvůli vysokým ztrátám staženy. Proto byly nasazeny ve středomoří a Africe, kde britské letectvo ještě tak silné nebylo. Pokusem o zlepšení stroje byla výroba verze D. Ta byla nasazovaná hlavně na východní frontě, kde v první letech bojů byla skutečně velkou oporou postupujících Němců. V roce 1942 však sovětské vzdušné síly začaly být pro Luftwaffe rovnocenným soupeřem. Jakmile Němci ztratili vzdušnou převahu i na tomto bojišti, skončily „Štuky“ jako i éra jejich střemhlavých náletů.

Zajímavostí je snad ještě verze G, která byla nasazena u Kurska. Taktika útoku na tanky byla jednoduchá ale o to účinnější. Stroje se snesly z oblohy podobně jako při střemhlavém bombardování, avšak neshazovaly bomby, ale mířily své kanóny na zadní část tanků. Tam se nacházelo jejich nejslabší pancéřování. Přestože množství nesené munice do těchto 37 mm kanónů nebylo velké, dokázaly během jednoho letu zničit až 6 ruských tanků. Hans-Ulrich Rudel na Ju 87 dosáhl neuvěřitelných 519 zničených tanků do konce války. Od roku 1936 do srpna 1944 bylo vyrobeno více než 6 000 Ju 87.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Junkers Ju 87D byl dvoumístný, jednomotorový samonosný dolnoplošník. Kovová kostra křídel, pevných i pohyblivých ocasních ploch byla potažená duralem. Krycí plechy také duralové. Řadový motor s typickým chladičem poháněl trojlistou, dřevěnou vrtuli s nastavitelným úhlem náběhu listů. Podvozek byl pevný. Hlavní podvozkové nohy kapotované v typických „bačkorách“. Výzbroj verze D tvořily dva pevné kulomety MG 81 kalibru 7,92 mm a jeden pohyblivý dvojitý kulomet stejné ráže.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Název Stuka je zkratkou, utvořenou z německého názvu třídy střemhlavých bojových letounů - Sturzkampfflugzeuge.

Dochované letouny[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (Ju 87 B-2)[editovat | editovat zdroj]

Nákres Ju 87 B-2

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2 (pilot, kulometčík-pozorovatel)
  • Rozpětí: 13,8 m
  • Délka: 11 m
  • Výška: 4,23 m
  • Nosná plocha: 31,90 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 3 205 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 5 000 kg
  • Pohonné jednotky: 12válcový řadový motor Junkers Jumo 211D, výkonu 1 184 koní (883 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 390 km/h
  • Dostup: 8 200 m
  • Dolet: 500 km s nákladem 500 kg pum

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 2 do předu mířící kulomety MG 17 ráže 7,92 mm, 1× dozadu mířící kulomet MG 15 ráže 7,92 mm
  • 1× 250 kg puma pod trupem a 4× 50 kg pumy, dvě pumy pod každým křídlem.

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Junkers Ju 87 na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]