Petropavlovsk (1911)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petropavlovsk v Helsinkách
Petropavlovsk v Helsinkách
Základní údaje
Vlajka námořnictva Vlajka
Typdreadnought
TřídaGangut
Uživatelé
ruské carské námořnictvo
JménoPetropavlovsk
Jméno podleObležení Petropavlovsku
Zahájení stavby16. června 1909[pozn. 1]
Spuštěna na vodu22. září 1911
Uvedena do služby5. ledna 1915
sovětské námořnictvo
JménoMarat (1921–1943)
Petropavlovsk (1943–1950)
Volchov (1950–1953)
Jméno podleJean-Paul Marat (1921–1943)
Obležení Petropavlovsku (1943–1950)
Volchov (1950–1953)
Vyřazena4. září 1953
OsudSešrotována po září 1953
Takticko-technická data
Výtlak24 800 t
Délka181,2 m
Šířka26,9 m
Ponor8,99 m
Pohon25 kotlů Yarrow, parní turbíny Parsons
52 000 shp (38 776 kW), během zkoušek
Rychlost24,1 uzlu (44,6 km/h; 27,7 mph) (při zkouškách)
Dosah3 200 nám. mil (5 900 km; 3 700 mi) při 10 uzlech (19 km/h; 12 mph)
Posádka1 149
Pancíř125–225 mm pás
12–50 mm paluba
76–203 mm věže
75–150 mm barbety
100–254 mm velitelská věž
Výzbroj12× kanón ráže 305 mm (4×3)
16× 120mm kanón
1× 75mm kanón
4× 450mm torpédomet
Operační nasazení
Nasazeníprvní světová válka
druhá světová válka

Petropavlovsk (rusky Петропавловск) byla třetí ze čtyř bitevních lodí (dreadnoughtů) třídy Gangut stavěných před první světovou válkou pro ruské carské námořnictvo. Šlo o první ruskou třídu dreadnoughtů. Byla pojmenována po ruském vítězství během obléhání Petropavlovska za krymské války. Dokončena byla během zimy 1914–1915, nicméně bojové připravenosti dosáhla až v polovině roku 1915. Jejím úkolem měla být obrana Finského zálivu proti případným německým útokům, ke kterým však nikdy nedošlo, a proto trávila většinu času výcvikem a poskytováním krytí pro minové operace. Její posádka se po únorové revoluci v roce 1917 přidala ke vzpouře baltské flotily a po říjnové revoluci v roce 1917 se na několik let stala jedinou lodí, kterou měli bolševici k dispozici. Ostřelovala vzpurnou posádku pevnosti Krasnaja Gorka a v letech 1918–19 podporovala bolševické lehké síly proti britským lodím podporujícím Bílé hnutí ve Finském zálivu. V roce 1921 se její posádka připojila ke kronštadtskému povstání a po porážce povstání byla přejmenována na Marat.

Marat ve Gdyni, 1934
Palivo vytékající z poškozeného Maratu, fotografie z německého průzkumného letadla, 23. září 1941

V letech 1928 až 1931 byla loď Marat rekonstruována a v roce 1937 reprezentovala Sovětský svaz na námořní přehlídce ve Spitheadu na počest korunovace krále Jiřího VI. O dva roky později během zimní války ostřelovala finská pobřežní dělostřelecká postavení. Krátce nato byla vylepšena její protiletadlová výzbroj. Když 22. června 1941 Německo napadlo SSSR, kotvila v Kronštadtu a v září, když se Němci přiblížili k Leningradu, poskytovala palebnou podporu sovětským jednotkám. Později téhož měsíce ji zasáhly dvě pumy o hmotnosti 1 000 kilogramů (shozené dvěma letouny Ju 87 Stuka, z nichž jeden pilotoval Hans-Ulrich Rudel), které přivedly k výbuchu její přední muniční sklad. Loď přišla o příď a na mělčině se potopila. O několik měsíců později byla vyzdvižena a stala se stacionární baterií, která poskytovala palebnou podporu při obležení Leningradu. V roce 1943 se vrátila ke svému původnímu jménu Petropavlovsk. Po válce vznikly plány na její rekonstrukci pomocí přídě z její sesterské lodi Frunze, které však nebyly realizovány a v roce 1948 oficiálně zrušeny. V roce 1950 byl Petropavlovsk přejmenován na Volchov po nedaleké řece a sloužil jako stacionární cvičná loď. V roce 1953 byl vyřazen a poté sešrotován.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Všechna data v článku jsou v gregoriánském kalendáři.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russian battleship Petropavlovsk (1911) na anglické Wikipedii.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]