Kronštadtské povstání
| Kronštadtské povstání | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Ruská občanská válka | |||||||||||||||
 Vojáci Rudé armády útočí na Kronštadt. |
|||||||||||||||
|
|||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
| • námořníci Baltického loďstva • vojáci Rudé armády • vzbouření civilisté |
 Rudá armáda |
||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Stěpan Petričenko | Michail Tuchačevskij | ||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| 1. střet: 11 000 2. střet: 17 961 |
1. střet: 10 073 2. střet: 25 000-30 000 |
||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| 1 000 zabito v boji 1 000-2 167 popraveno |
2. střet: 527-1 412 zabito | ||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Kronštadtské povstání představovalo neúspěšnou vzpouru části Baltického loďstva proti vládě bolševiků v březnu 1921. Centrem povstání se stala námořní pevnost Kronštadt (55 kilometrů vzdálena od Petrohradu) ležící na ostrově Kotlin při břehu Finského zálivu, která předtím byla jedním z opěrných bodů komunistického převratu Říjnové revoluce.
Obsah |
Nástin událostí [editovat]
Rebelie byla výsledkem katastrofální hospodářské a politické situace Sovětského Ruska, které se ocitlo v krizi. V Petrohradu stoupala významně nespokojenost již v únoru 1921, poté co zde bylo uzavřeno několik továren a došlo k prodlení v zásobování obyvatelstva. Napětí se šířilo do okolí a nevyhnulo se ani Kronštadtu, kde mělo základnu na osmnáct tisíc vojáků a námořníků.
Samotné povstání začalo 28. února 1921 pod vedením Prozatímního revolučního výboru, který vznesl požadavek na obsazení sovětů bez členů komunistické strany, obnovení činnosti opozičních stran, svobodný obchod a vyhlášení nových voleb.
Vladimír Iljič Lenin toto povstání dehonestoval a označil ho za "bílé spiknutí". Ke krvavému potlačení puče byly nasazeny elitní oddíly Rudé armády vedené Michailem Tuchačevským a celá operace uskutečněna mezi 16. až 18. březnem 1921.
Důsledky [editovat]
Přes svůj neúspěch Kronštadtské povstání přispělo k přechodu od válečného komunismu k Nové ekonomické politice (NEP). Vládnoucí bolševické straně pak sloužila rebelie za záminku k potlačení zbytků politických stran a rozmetání tzv. dělnické opozice na X. sjezdu komunistické strany, který se konal paralelně s povstáním.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- PEČENKA, M.; LUŇÁK, P.. Encyklopedie moderní historie. Praha : Libri, 1998. ISBN 80-85983-46-X.
- ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha : Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3.
