Kronštadtské povstání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kronštadtské povstání
Konflikt: Ruská občanská válka
Vojáci Rudé armády útočí na Kronštadt.
Vojáci Rudé armády útočí na Kronštadt.
Trvání: březen 1921
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Kronštadt, Kotlin, Sovětské Rusko
Casus belli: Represálie, hospodářská krize.
Výsledek: Povstání potlačeno
Vítězství bolševiků
Změny území: {{{Území}}}
Strany
• námořníci Baltického loďstva
• vojáci Rudé armády
• vzbouření civilisté
Red Army flag.svg Rudá armáda
Velitelé
Stěpan Petričenko Michail Tuchačevskij
Síla
1. střet: 11 000
2. střet: 17 961
1. střet: 10 073
2. střet: 25 000-30 000
Ztráty
1 000 zabito v boji
1 000-2 167 popraveno
2. střet: 527-1 412 zabito
{{{poznámky}}}

Kronštadtské povstání představovalo neúspěšnou vzpouru části Baltického loďstva proti vládě bolševiků v březnu 1921. Centrem povstání se stala námořní pevnost Kronštadt (55 kilometrů vzdálena od Petrohradu) ležící na ostrově Kotlin při břehu Finského zálivu, která předtím byla jedním z opěrných bodů komunistického převratu Říjnové revoluce.

Nástin událostí[editovat | editovat zdroj]

Rebelie byla výsledkem katastrofální hospodářské a politické situace Sovětského Ruska, které se ocitlo v krizi. V Petrohradu stoupala významně nespokojenost již v únoru 1921, poté co zde bylo uzavřeno několik továren a došlo k prodlení v zásobování obyvatelstva. Napětí se šířilo do okolí a nevyhnulo se ani Kronštadtu, kde mělo základnu na osmnáct tisíc vojáků a námořníků.

Samotné povstání začalo 28. února 1921 pod vedením Prozatímního revolučního výboru, který vznesl požadavek na obsazení sovětů bez členů komunistické strany, obnovení činnosti opozičních stran, svobodný obchod a vyhlášení nových voleb.

Vladimír Iljič Lenin toto povstání dehonestoval a označil ho za "bílé spiknutí". Ke krvavému potlačení puče byly nasazeny elitní oddíly Rudé armády vedené Michailem Tuchačevským a celá operace uskutečněna mezi 16.18. březnem 1921.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Přes svůj neúspěch Kronštadtské povstání přispělo k přechodu od válečného komunismu k Nové ekonomické politice (NEP). Vládnoucí bolševické straně pak sloužila rebelie za záminku k potlačení zbytků politických stran a rozmetání tzv. dělnické opozice na X. sjezdu komunistické strany, který se konal paralelně s povstáním.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEČENKA, M.; LUŇÁK, P.. Encyklopedie moderní historie. Praha : Libri, 1998. ISBN 80-85983-46-X.  
  • ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha : Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]