Jiří VI.

Jiří VI.
král Spojeného království
Doba vlády	11. prosince 1936 – 6. února 1952
Narození	14. prosince 1895
Úmrtí	6. února 1952
	Sandringham House, Norfolk
Pochován	kaple svatého Jiří, Windsorský hrad
Předchůdce	Eduard VIII.
Následník	Alžběta II.
Královna	Alžběta Bowes-Lyonová
Potomci	Alžběta, Margaret
Rod	Windsorská dynastie
Otec	Jiří V.
Matka	Marie z Tecku

Jiří VI. (14. prosince 1895 – 6. února 1952) byl král Spojeného království a britských dominií od 11. prosince 1936 až do své smrti. Byl posledním císařem Indie (do roku 1947) a posledním králem Irska (do roku 1949) a první hlavou Commonwealthu.

Jako druhý syn panovníka Jiřího V. nebyl připravován na převzetí královských povinností a v mládí žil ve stínu svého staršího bratra Eduarda. V průběhu první světové války sloužil u královského námořnictva. Roku 1923 se oženil s Alžbětou Bowes-Lyonovou, se kterou měl dvě dcery Alžbětu a Margaret.

Jiřího starší bratr Eduard nastoupil po smrti svého otce roku 1936 na britský trůn. Nicméně v průběhu téhož roku projevil svůj zájem oženit se s již dvakrát rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou. Z politických a církevních důvodů mu bylo britským premiérem Stanleyem Baldwinem sděleno, že se nemůže se Simpsonovou oženit a zůstat britským králem. Eduard, aby se mohl se Simpsonovou oženit, abdikoval. Jiří se pak stal jeho nástupcem jako třetí panovník z Windsorské dynastie.

V průběhu jednoho dne po jeho nástupu přijal irský parlament zákon, kterým zrušil moc monarchie v Irsku. Tři roky po nástupu vstoupila království, jejichž byl panovníkem, s výjimkou Irska, do válečného stavu s nacistickým Německem. V následujících dvou letech byla zahájena válka i s Itálií a Japonskem. I když Británie a její spojenci dosáhli v druhé světové válce vítězství, hlavními světovými mocnostmi se staly Spojené státy americké a Sovětský svaz a význam Britského impéria poklesl. Vyhlášení nezávislosti Indie a Pákistánu roku 1947 a vznik Irské republiky v roce 1949 zahájil rozpad impéria a jeho transformaci do Commonwealthu.

Mládí

Narodil se 14. prosince 1895 jako druhý syn waleského prince Jiřího (později krále Jiřího V.) a jeho manželky Marie z Tecku. Jeho datum narození se shodovalo s výročím úmrtí jeho pradědečka a manžela královny Viktorie, prince Alberta. Na jeho počest dostal jméno Albert (byl pokřtěn jako Albert Frederik Artur Jiří). "Bertie", jak byl oslovován, byl v době svého narození čtvrtý v pořadí nástupnictví na britský trůn.

Byl často nemocen a popisován jako "lekavý a náchylný k pláči". Jeho rodiče se nevěnovali, podobně jako tomu bylo v jiných šlechtických rodinách, každodenní výchově svých dětí. Byl nucen psát pravou rukou, ačkoli byl levák a objevilo se u něho koktání, se kterým se potýkal několik let - patrně šlo o důsledek potlačeného leváctví.

Vojenská kariéra

Od roku 1909 Albert navštěvoval královskou námořnickou školu v Osborne jako kadet. Roku 1911 pokračoval ve studiu na škole královského námořnictva v Dartmouthu. Když Eduard VII. roku 1910 zemřel, nastoupil na britský trůn Albertův otec.

Albert nastoupil 15. prosince 1913 do služby jako lodní poddůstojník a o rok později se zapojil do bojů první světové války. Na lodi Collingwood se účastnil námořní bitvy proti německému námořnictvu. Do dalších akcí se z důvodu zdravotních potíží nezapojil. V únoru 1918 byl jmenován důstojníkem u výcvikové jednotky královského námořního letectva. Po vytvoření královského letectva byl přeložen k jeho jednotkám.

V říjnu 1919 začal na Trinity College v Cambridge studovat dějiny, ekonomiku a občanskou nauku. 3. června 1920 mu byl udělen titul vévody z Yorku. Poté začal plnit královské povinnosti, zastupovat svého otce a podnikal cesty po dolech a továrnách.

Manželství

Jiřího manželka Alžběta Bowes-Lyonová

Roku 1920 se Jiří setkal s Alžbětou Bowes-Lyonovou. I když byla potomkem skotského krále Roberta I. a Jindřicha VII., byla z hlediska britského práva nešlechtičnou. Jiřího žádost o ruku dvakrát odmítla a ke sňatku svolila až po dvou letech.

Jejich svatba se konala 26. dubna 1923 ve Westminsterském opatství. Sňatek s ženou, která neměla šlechtický původ, byl veřejností chápán jako gesto modernizace královské rodiny. Z manželství se narodily dvě dcery:

• Alžběta, ((* 21. dubna 1926), která nastoupila po svém otci na britský trůn jako královna Alžběta II.;
• Margareta (* 21. srpna 1930;

Jiřího rodina vedla relativně klidný a neokázalý život v domě na Piccadilly. Jednou z výjimek byl roku 1931 návrh kanadského premiéra Benneta jmenovat Jiřího generálním guvernérem Kanady. To bylo po konzultaci s vládou odmítnuto.

Alžběta pomohla svému manželovi překonat strach z veřejných vystoupení (zapříčiněný koktáním). Zprostředkovala mu setkání s Lionelem Loguem, expertem na jazykový projev, se kterým prováděl dechová cvičení. Výsledkem bylo Jiřího vystoupení na zahájení jednání australského parlamentu, které dopadlo úspěšně, a poté byl Jiří schopen absolvovat veřejná vystoupení již jen s malými obavami.

Vláda

Jeho otec král Jiří zemřel 20. ledna 1936 a jeho nástupcem se stal Albertův starší bratr Eduard. 11. prosince téhož roku Eduard abdikoval, aby se mohl oženit s již dvakrát rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou, která byla pro roli královny pro britské zákony i pro britskou veřejnost nepřijatelná. Tak se Albert stal králem, ačkoli se tuto úlohu zdráhal přijmout.

Jiří, Eleanor Rooseveltová a Jiřího manželka Alžběta

Albert přijal po nástupu na trůn jméno Jiří VI., aby tak vyjádřil kontinuitu s vládou svého otce a posílil důvěru v monarchii. Jeho prvním počinem v novém královském postavení bylo udělení titulu vévoda z Windsoru bratru Eduardovi, který svou abdikací ztratil právo nosit královský titul. Právo užívat tento titul bylo uděleno pouze Eduardovi a netýkalo se jeho manželky ani případných potomků. Jiří také musel od Eduarda odkoupit Balmoralský hrad a Sandringham House, protože šlo o jeho soukromý majetek.

Jeho korunovace se konala 12. května 1937, v den, na který byla plánována Eduardova korunovace. V rozporu s tradicí se korunovačního obřadu účastnila i jeho matka Marie, aby mu tak vyjádřila podporu.

Král byl ústavně zavázán podporovat premiéra Nevilla Chamberlaina v jeho snaze o appeasement s Adolfem Hitlerem. Když král se svou ženou vítali Chamberlaina po jeho návratu po podpisu Mnichovské dohody, pozvali ho, aby se s nimi ukázal na balkónu Buckinghamského paláce. Veřejné vystoupení krále a politika bylo do té doby nevídané - prostor na balkónu byl vyhrazen jen členům královské rodiny.

Roku 1939 podnikl královský pár cestu do Kanady s krátkou zastávkou ve Spojených státech. Z Ottawy byli doprovázeni kanadským premiérem, nikoli britskými ministry, což znamenalo, že jak v Kanadě, tak i ve Spojených státech vystupovali jako král a královna Kanady. Kanadský předseda vlády King tím chtěl reálně demonstrovat principy definované v Westminsterském statutu, který určoval samosprávu britských dominií a přiznával každému dominiu odděleného panovníka.

Záměrem cesty do Spojených států amerických bylo prolomení izolacionismu americké veřejnosti s ohledem na hrozbu války v Evropě. I když cílem cesty bylo získání politické podpory Velké Británie v případné válce, byli král s manželkou vřele vítání i kanadskou i americkou veřejností. Navštívili i Světovou výstavu v New Yorku a strávili nějaký čas s prezidentem Rooseveltem v Bílém domě i v jeho soukromé rezidenci.

Po vypuknutí války roku 1939 se Jiří VI. i jeho rodina rozhodli zůstat v Londýně místo plánovaného odletu do Kanady. Král i jeho manželka oficiálně zůstávali v Buckinghamském paláci, i když z bezpečnostních důvodů odjížděli na noc na Windsorský hrad. Jiří i s manželkou jen těsně unikli smrti, když dvě německé letecké pumy vybuchly na dvoře Buckinghamského paláce. V průběhu války král i královna poskytovali obyvatelstvu morální podporu při návštěvách vybombardovaných míst a muničních továren. Podobně jako ostatní obyvatelé podléhala i královská rodina přídělovému systému. Při oslavách konce války podobně jako u Chamberlaina král a královna pozvali na vystoupení na balkónu Buckinghamského paláce premiéra Winstona Churchilla.

Commonwealth

Král Jiří a kanadský premiér William Lyon Mackenzie King

Období vlády Jiřího VI. bylo poznamenáno rozpadem Britského impéria, který byl zahájen Balfourskou deklarací a konferencí konanou roku 1926, kdy začal vznikat Commonwealth, a dominiím bylo přiznáno právo vývoje v samostatné státy, které bylo formalizováno Westminsterským statutem roku 1931.

Britský mandát z pověření Společnosti národů v Iráku skončil roku 1932 a země získala nezávislost bez členství v Commonwealthu. Tento proces pokračoval i po druhé světové válce. Transjordánsko se stalo nezávislým roku 1946, Barma v lednu 1948 a Palestina (i když rozdělena mezi Izrael a arabské státy) v květnu téhož roku a všechny tři státy vystoupily z Commonwealthu. Irsko opustilo Commonwealth následující rok, poté co byla vyhlášena v jižní části ostrova republika. Indie byla rozdělena na dvě nezávislá dominia - Indii a Pákistán. Jiří se zřekl titulu indického císaře a stal se králem Indie a králem Pákistánu. Roku 1950 mu byl přiznán titul hlavy Commonwealthu.

Pozdní období

Jeho zdraví bylo poznamenáno napětím způsobeným válkou a zhoršené jeho kouřením, které vyvolalo rakovinu plic a arteriosklerózu. Dědička trůnu, princezna Alžběta, se postupně s jeho zhoršujícím zdravotním stavem ujímala větší části královských povinností. V září 1951 podstoupil Jiří operaci, při které mu byla odstraněna levá polovina plic.

31. ledna 1952 byl, přes varování lékařů, vyprovodit svou dceru na cestu do Austrálie a Keni. 6. února zemřel ve spánku na infarkt. Byl pohřben v kapli svatého Jiří na Windsorském hradu.

Zajímavost

Po své matce i otci byl prapravnukem krále Jiřího III..

Odrazy v populární kultuře

V roce 2010 byl do kin uveden britsko-australsko-americký film Králova řeč, který pojednává o Jiřího koktavosti a přátelství s jeho logopedem. Hlavní úlohu krále Jiřího VI. v tomto snímku ztvárnil britský herec Colin Firth, který byl za tuto roli nominován na cenu BAFTA, Zlatý glóbus i Oscara, všechny ceny získal. Do role Lionela Logua byl obsazen herec Geoffrey Rush, který byl na Oscara za tuto roli nominován. Role Královny matky se ujala také nominovaná Helena Bonham Carter.

V tomto článku je použit překlad textu z článku George VI of the United Kingdom na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• http://thepeerage.com/p10068.htm#i100679
• Oficiální stránky britské královské rodiny