Eleanor Rooseveltová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Eleanor Rooseveltová
Eleanor Rooseveltová
Ve funkci:
4. března 1933 – 12. dubna 1945
Předchůdce Lou Hooverová
Nástupce Bess Trumanová

Narození 11. října 1884

New York
New York New York

Politický subjekt Demokratická strana
Choť Franklin Delano Roosevelt
Rodiče Elliott Roosevelt I a Anna Hall Roosevelt
Děti Anna Eleanor
James
Elliot
Franklin
John
Sídlo New York
Vzdělání Allenswood
Zaměstnání První dáma USA
Náboženství Episkopální církev
Commons Anna Eleanor Roosevelt

Anna Eleanor Rooseveltová (11. října 1884, New York7. listopadu 1962) byla manželka 32. prezidenta USA Franklina D. Roosevelta a v letech 19331945 vykonávala funkci první dámy USA. Po manželově smrti se věnovala činnosti v oblasti lidských práv, zejména práv žen. Aktivně se podílela na vytvoření několika institucí pod záštitou OSN. Předsedala výboru, který navrhnul a schválil Všeobecnou deklaraci lidských práv. Prezident Harry S. Truman ji nazval První dámou světa na počest jejích četných cest na podporu lidských práv.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Anna Eleanor Rooseveltová se narodila v New Yorku Elliottu Rooseveltovi a Anně Eleanor Hallové, byla neteří prezidenta Theodora Roosevelta. Rodinný klan Rooseveltových založil Claes Martenszen van Rosenvelt, který emigroval do Nového Amsterdamu (dnešní Manhattan) z Nizozemska ve čtyřicátých letech. Jeho vnuci, Johannes a Jacobus, začínali v Oyster Bay a Hyde Parku v New Yorku a dotvořit klan Rooseveltovi rodiny. Eleanor pocházela z Johannesovy a její budoucí manžel Franklin z Jacobusovy větve.

Své jméno Anna Eleanor si zkracovala pouze na Eleanor. Rooseveltová je také potomkem (přes větev své matky) Williama Livingstona, který podepisoval Ústavu Spojených států amerických. Eleanor měla dva mladší bratry: Elliota Jr. (1889 - 1893) a Halla Roosevelta (1891 - 1941).

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Matka Eleanor byla velmi krásná a nechápala svou zádumčivou dceru, proto se Eleanor více přimkla ke svému otci. Matka zemřela v roce 1892 na záškrt. Rodina odmítla svěřit její děti do péče otce, který byl v té době závislý na alkoholu, proto byly svěřeny do péče své babičky Hallové v Tivoli. V roce 1894 zemřel i její otec, což Eleanor poznamenalo na celý život.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Na přání své zemřelé matky byla poslána do Allenswood, francouzské dívčí internátní školy poblíž Londýna, kde studovala od roku 1899 do roku 1902. Na ředitelku školy, Mademoiselle Marii Souvestre udělala velký dojem. Díky ředitelce Souvestrové se začala zajímat o liberalitu a celé léto strávila cestováním po Evropě, kde studovala historii, jazyk a literaturu, což jí dalo trvalý zájem a znalost sociální spravedlnosti a schopnost prezentovat jasně a výmluvně své názory. V této škole byla Eleanor oblíbená jak u učitelů, tak u studentek.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Se svým budoucím manželem se znala již od dětství, pocházel z chudší rodinné větve než ona, vzala si jej hlavně kvůli tomu, aby se dostala z vlivu své rodiny. Svatba se konala v New Yorku 17. března 1905. Manželé Rooseveltovi měli pět dětí: Annu Eleanor (1906), Jamese, Elliota, Franklina a Johna (1916). Rodina se řídila podle hlavy rodiny. V roce 1917 se celá rodina přestěhovala do Washingtonu, kde Eleanor pracovala ve vývařovně Červeného kříže pro vojenské vysloužilce. Po 1. světové válce zjistila, že její manžel měl poměr se svou sekretářkou, rodina zabránila rozvodu, ale Eleanor alespoň získala tolik vytouženou samostatnost. Pracovala také na manželově volební kampani. V roce 1921 postihla Roosevelta dětská obrna. Eleanor o svého muže pečovala a udržovala jeho zájem o politiku.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Sama se vypracovala na nejvýznamnější ženu Demokratické strany. Snažila se přitáhnout ženy do Demokratické strany, stala se členkou Women´s City Club a zasazovala se tak o zlepšení situace v New Yorku (omezení dětské práce, nemocenská pro dělníky, rozšíření informací pro manžele jak bránit nechtěnému těhotenství). Sama publikovala mnoho článků o rozličných tématech. Spolupracovala s feministkami. Díky svým úspěchům dostávala od strany náročnější úkoly, měla tak pocit vlastní užitečnosti, který jí tak v dětství chyběl. Měla pořad v rádiu a několik pravidelných rubrik v tisku.

První dáma[editovat | editovat zdroj]

Franklin Delano Roosevelt byl v roce 1933 zvolen prezidentem USA. Podporovala jeho kandidaturu, přestože věděla, že se sama bude muset omezit. Zavedla pravidelné týdenní tiskové konference, kde se spíše probírala politická témata. Byla pověřena činností „prezidentovy vyslankyně“, podporovala projekty „pomocí ke svépomoci“, zastávala se afroameričanů, kteří z vděčnosti poté podporovali jejího manžela. V Chicagu 1940 jako první žena vystoupila na národním stranickém shromáždění, kde na Franklinovo přání podporovala na funkci viceprezidenta Henry A. Wallace.

Během 2. světové války se zaměřila na sociální politiku, podporovala Společnost národů, kritizovala izolacionismus. Poukázala na podobnost rasové ideologie evropských fašistů a vztahu jižanů k Afroameričanům.[1]

Svou aktivitou vytvořila standard pro budoucí první dámy USA.[zdroj?]

Život po skončení funkčního období[editovat | editovat zdroj]

26. června 1945 se konalo ustavující zasedání OSN a Eleanor zde vystupovala jako vyslankyně USA, stala se spoluautorkou Všeobecné deklarace lidských práv. Dále se angažovala za práva žen a menšin a v různých charitativních organizacích.

Zemřela 7. listopadu 1962.

V listopadu 1964 byla na její počest vydána v Izraeli poštovní známka o nominální hodnotě 0,7 šekelů.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GASSERT, Philipp. První dámy Ameriky. Praha : Nakladatelství BRÁNA, 2001. ISBN 80-7243-133-1. Kapitola Svědomí národa, s. 117-130. (česky) 
  2. Eleanor Roosevelt [online]. Israel Philatelic Federation, [cit. 2013-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 



Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]