Mary Toddová Lincolnová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mary Ann Toddová Lincolnová
Mary Toddová Lincolnová
Ve funkci:
4. března 1861 – 15. dubna 1865
Předchůdce Harriet Laneová
Nástupce Eliza McCardle Johnsonová

Narození 13. prosince 1818

Lexington
Kentucky Kentucky

Choť Abraham Lincoln
Děti Robert Todd Lincoln
Edward Baker Lincoln
William Wallace Lincoln
Thomas Lincoln
Sídlo Springfield
Vzdělání

Rodinný internát Mentelleových

Zaměstnání První dáma USA
Commons Mary Todd Lincoln

Mary Ann Toddová Lincolnová (13. prosince 1818 Lexington, Kentucky16. července 1882, Springfield, Illinois) byla manželka 16. prezidenta USA Abrahama Lincolna a tudíž první dáma USA od roku 1861 do 15. dubna 1865.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Mary byla dcera senátora Roberta Smitha Todda a Elizy Parker Toddové, která zemřela v roce 1825. Robert Todd se znovu oženil, ale jeho děti z prvního manželství s macechou Elizabeth Humphreyovou nevyházely v dobrém. Mary se na tehdejší dobu dostalo velmi dobrého vzdělání (Ward Academy), poté pobývala v rodinném internátu Mentelleových.

Pocházela ze zámožné rodiny a ve věku dvaceti let se Mary odstěhovala do Springfieldu, kde žila mimo jiné i její sestra Elizabeth. Ta ji také seznámila s mladým právníkem Abrahamem Lincolnem, s kterým se později 4. listopadu 1842 vzali.

Mary Toddová Lincolnová

V tomto vztahu ale často docházelo k hádkám, což zřejmě způsobily odlišné charaktery manželů.

Lincolnová v období Lincolnova prezidentství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1861 se stal Lincoln prezidentem a Mary udělala velký kus práce v Bílém domě, který byl značně zanedbaný. Během války Severu proti Jihu navštěvovala vojenské nemocnice. Měla odpor vůči otrokářství, snažila se pomáhat afroameričanům. V hlavním městě nebyla příliš populární, své špatné psychické stavy si léčila nákupními horečkami, do Bílého domu údajně posílala nadsazené faktury, aby tak kamuflovala své přemrštěné nákupy.[1]

Lincolnová po vraždě manžela[editovat | editovat zdroj]

Po vraždě svého manžela Lincolna v dubnu 1865 velmi trpěla a potřebovala peníze, dokonce žádala Kongres o vyplacení Lincolnova platu po zbytek funkčního období. Její finanční krize došla tak daleko, že rozprodávala své šatstvo. Smrt jejího manžela a jejich synů, Williema a Thomase (Tad), vedli k pohoršenému zdravotnímu stavu Mary a k počátkům deprese. V roce 1868 odjela do Evropy a léčila se mimo jiné i v Mariánských Lázních. Roku 1870 Kongres vyhověl jejím finančním nárokům a odsouhlasil rentu 3 000 dolarů ročně, které se do té doby udělovalo pouze příbuzným padlých ve válkách. Lincolnová argumentovala, že její muž jako vrchní velitel ozbrojených sil také padl ve válce. Z této renty se stala tradice, kdy bývalé první dámy dostávají rentu po svých zemřelých manželích - prezidentech.

Poslední roky jejího života byly doprovázeny špatným zdravím a pořádáním seancí pro spojení se svým mrtvými syny. V roce 1879 snášela těžká míšní zranění po pádu z lanového žebříku. Na jejím návratu do USA v roce 1880 upadla na schodech parníku a utrpěla další vážná zranění. To způsobovaly nejspíš šedé zákaly, které jí notně poškozovaly zrak.

Syn Robert ji v touze po majetku nechal prohlásit za nesvéprávnou a umístil ji do psychiatrické léčebny, odkud ji odvezla její sestra.

Mary zemřela ve Springfieldu 16. července 1882 ve věku 63 let na mozkovou mrtvici. Byla pohřbena uvnitř Lincolnovy krypty na hřbitově ve Springfieldu.

Děti[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Mary Todd Lincoln ve Wikimedia Commons

S manželem Abrahamem Lincolnem měli čtyři syny:

  1. Robert Todd Lincoln (1. srpna 184326. července 1926)
  2. Edward (Eddie) Baker Lincoln (10. března 18461. února 1850)
  3. William (Willie) Wallace Lincoln (21. prosince 185020. února 1862)
  4. Thomas (Tad) Lincoln (4. dubna 185316. července 1871)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GASSERT, Philipp. První dámy Ameriky. Praha : Nakladatelství BRÁNA, 2001. ISBN 80-7243-133-1. Kapitola Prezidentova manželka v občanské válce, s. 59–572.