Albert I. Belgický
| Albert I. | ||
|---|---|---|
| král Belgičanů | ||
 |
||
| Doba vlády | 23. prosinec 1909 – 17. únor 1934 | |
| Úplné jméno | Albert Leopold Clément Marie Meinrad | |
| Tituly | kníže Sasko-Coburský a Gothajský | |
| Narození | 8. duben 1875 | |
| Brusel, Belgie | ||
| Úmrtí | 17. únor 1934 | |
| Marche les Dames, Belgie | ||
| Předchůdce | Leopold II. | |
| Nástupce | Leopold III. | |
| Manželky | Alžběta Gabriela Bavorská | |
| Potomci | Leopold Karel Marie Josefa |
|
| Rod | Dynastie Sasko-Kobursko-Gothajská | |
| Otec | Princ Filip, hrabě Flanderský | |
| Matka | Marie Hohenzollernská | |
Albert I., rodným jménem Albert Leopold Clément Marie Meinrad (8. dubna 1875 – 17. února 1934) byl třetí belgický král. Ve své vlasti je především obdivován za svoji chrabrost při obraně belgické neutrality za první světové války. Mezi jeho koníčky patřilo horolezectví, které se mu stalo osudným.
Obsah |
Život [editovat]
Po smrti svého staršího bratra Balduina, který zemřel ve svých 22 letech bezdětný v roce 1891, se stal Albert třetím v pořadí na belgický trůn. Později, v roce 1905 po smrti svého otce Filipa, se Albert stal flanderským hrabětem a zároveň belgickým korunním princem. Konečně, v roce 1909 po smrti Albertova strýce a krále Leopolda, se stává Albert králem Belgičanů.
Na počátku první světové války se Německé císařství rozhodlo neuznat mezinárodní smlouvy o neutralitě Belgie a přejít přes ni na Francii. Proti tomu se však Albert ohradil výrokem „Belgie je národ, nikoli silnice,“ který řekl císaři Vilémovi II. a sám se postavil do čela belgické armády. Během německého útoku ztratil Albert velkou část Belgie, ale pomohl spojencům, aby mohli připravit na Německou invazi zastavit ji na Marně.
Albert se války účastnil po celé čtyři roky, kdy se mu zprvu v roce 1914 uhájit Antverpy, později vedl úspěšněji armádu do bitvy o Yser a na konci války dobyl Belgii zpět. Později, když se vrátil do Bruselu, byl vítán lidem jako národní hrdina.
Ve svém soukromém životě se choval Albert velmi pokrokově a sám sebe považoval pouze za obyčejného občana a sám také někdy vycházel do ulic. K jeho koníčkům patřily různé sportovní disciplíny, jako jízda na koni a horolezectví. K horolezectví se dostal ve svých třiceti letech, ale o to více si ho oblíbil.
Po válce slezl několik náročných útesů ve Švýcarsku a Tyrolech. Až na domácí půdě, v jeho oblíbených skalách Marche les Dames ho dostihla smrt, když vystupoval na k místu La vieux bon Die (Starý dobrý Pán Bůh), kde bylo nalezeno jeho bezvládné tělo. Vzhledem k absenci svědků tragédie se vyrojilo několik teorií o tom, že král Albert byl zavražděn, avšak to se nezdá pravděpodobné. Ovšem někteří tvrdí, že těsně před pádem byl vidět nůž v něčí ruce. Také se jeho smrt velice hodila nacistickému Německu. Ta byla předpovězena s dalšími vraždami (popř. neúspěšnými) Rolandem Koesterem (ministrem zahraničí Německa 1934-Hitler ho ještě nestačil vystřídat) v rozhovoru s Tabouisovou. Uvedl Duku, Dollfusse, krále Jugoslávie Alexandra, Titulesca, Louise Barthoua, Eduarda Beneše a krále Alberta.[zdroj?]
Potomci [editovat]
- Leopold III., belgický král (1901 – 1983)
- ∞ 1926 princezna Astrid Švédská
- ∞ 1941 Lilian Baels
- Karel (1903 – 1983), hrabě flanderský a regent belgický (1944–1950)
- Marie Josefa (1906 – 2001) ∞ 1930 pozdější italský král Umberto II.
Literatura [editovat]
BUDINSKÝ, Libor. Tragédie slavných. Praha : Knižní klub, 2006. ISBN 80-242-1559-4. s. 5–6.
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albert I of Belgium na anglické Wikipedii.
| Předchůdce | Albert I. Belgický | Nástupce |
|---|---|---|
| Leopold II. |  král Belgičanů 1909–1934 |
Leopold III. |
