Boris III.
Car Boris III. (30. ledna 1894 Sofie – 28. srpna 1943 tamtéž) byl bulharský panovník v době druhého bulharského království, které trvalo od 5. listopadu 1908 do 15. září 1946. Na trůně vystřídal svého otce Ferdinanda I., který abdikoval po bulharské porážce v 1. světové válce. Panovníkem se stal 3. října 1918, ve chvíli nejtěžších politických, ekonomických a náboženských krizí. Hned po nástupu do funkce musel svou monarchii bránit proti dvěma republikánským stranám – Agrární straně Alexandra Strambolijského a komunistické straně.
Stejně jako Ferdinand i Boris byl rozvážný a tichý panovník, který nikdy nešel do sporů. Po převratu dne 9. června 1923 se rozpadla agrární strana a v září téhož roku ji nasledovala strana komunistická. Jeho postavení se upevnilo. Od té doby mohl začít reformovat církev, s jejíž pomocí se dokázal v 30. letech zviditelnit jakožto její první reformátor.
V září 1940 získalo Bulharsko za Hitlerova zprostředkování od Rumunska jižní Dobrudžu a Borisovi se v této souvislosti dostalo titulu car osvoboditel. Na počátku druhé světové války se připojil ke státům Osy s cílem znovu získat Makedonii ztracenou po 2. balkánské válce a bulharská vojska se aktivně podílela na porobení Řecka. Na jaře 1943 sice odmítl německý požadavek na vydání bulharských Židů, povolil však extradici více než jedenácti tisíc Židů z Bulharskem okupovaných území. Boris odolával Hitlerovu naléhání na aktivní zapojení se do války proti Spojencům (k oficiálnímu vyhlášení války Spojeným státům americkým a Velké Británii došlo sice ze strany Bulharska v prosinci 1941, stále však byla zachovávána neutralita vůči SSSR). V této souvislosti byl v srpnu 1943 povolán k Hitlerovi na setkání, v jehož rámci se jej Hitler snažil donutit k větší aktivitě vůči SSSR. Po návratu z této návštěvy Německa Boris dne 28. srpna 1943 náhle zemřel. Příčinou smrti bylo patrně selhání srdce.
[editovat] Externí odkazy
| Bulharští carové | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Ferdinand I. |
1918 — 1943 Boris III. |
Nástupce: Simeon II. |
