Robert I. Parmský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Robert I. s rodinou

Robert I. Parmský (9. července 1848, Florencie - 16. listopadu 1907, Lucca) náležel k parmské větvi Bourbonské dynastie a stal se vládnoucím vévodou v Parmě, Piacenze a Guastalle.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Narodil se z manželství parmského vévody Karla III. s Luisou Marií Bourbonskou. Matka byla po otci Karlu Bourbonském vnučkou francouzského krále Karla X. a po matce Marii Karolíně vnučkou krále obojí Sicílie Františka I. a pravnučkou císaře Leopolda II. Otec přišel na svět z manželství etrurijského krále Karla Ludvíka s Marií Terezou Savojskou a byl tak vnukem etrurijského krále Ludvíka I., španělského krále Karla IV. a sardinského krále Viktora Emanuela I.

Robert měl tři sourozence. Starší sestru Markétu (1847 − 1893), která se provdala za madridského vévodu a titulárního krále francouzského a španělského Karla Mariu Bourbonského, a dva mladší sourozence. Alice (1849 − 1935) se stala manželkou titulárního toskánského vévody Ferdinanda IV. a Jindřichovi (1851 − 1905) náležel titul hraběte z Bardi.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Na vévodský stolec nastoupil poté, co byl jeho otec roku 1854 zabit. Bylo mu tehdy teprve šest let, proto fakticky vládla jeho matka Marie Luisa Bourbonsko-Francouzská, sestra hraběte ze Chambord, jako regentka. Vévodkyně schvalovala některé z mnoha reakcionářských spolupracovníků svého muže, byla však překvapena mazziniovským hnutím z července 1854 a přešla na tvrdě represivní politiku, která vedla až k druhé válce za nezávislost.

Robert byl sesazen roku 1859, v jedenácti letech, při vypuknutí druhé válce za nezávislost matka raději rozhodla evakuovat rodinu do Lombardo-Veneto, v očekávání, že boje brzo skončí. Přišlo Armistizio di Villafranca a Království sardinské annesse, po plebiscitu z roku 1860, Vévodství, společně s Parmou a Toskánskem, aby vytvořily větší společný útvar Regno d'Italia.

Život bez koruny[editovat | editovat zdroj]

I přes ztrátu trůnu, Robert a jeho rodina disponovala významným dědictvím, cestovali soukromým vlakem čítajícím více než tucet vozů, vlastním zámkem ve Schwarzau am Steinfeld poblíž Vídně, až po Villa Pianore v Toskánsku a honosným zámkem Chambord ve Francii.

Robert I. zemřel ve Viareggiu roku 1907.

Necelé čtyři měsíce po Robertově smrti v roce 1907, Velký Maršál rakouského dvora prohlásil šest dětí z jeho prvního manželství za právně nezpůsobilé (byli mentálně zaostalí), a byli svěřeni vdově vévodkyni Marii Antonii. I přesto se dědicem Roberta stal Eliáš, vévoda z Parmy (1880-1959), mladší syn z jeho prvního manželství.

Někteří z jeho synů sloužili v ozbrojených složkách Rakouska jiní v armádě Belgie.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. dubna 1869 se na zámku San Martino u Luccy oženil s princeznou Marií Piou (1849 - 1882) , dcerou krále obojí Sicílie Ferdinanda II., a z manželství se narodilo 12 dětí. Po její smrti se Robertovou druhou ženou 15. října 1884 na zámku Fischhorn v Zell am See stala dcera sesazeného portugalského krále Michala I., Marie Antonie z rodu Braganzů. Marie Antonie dala život dalším 12 dětem.

Děti s Marií Piou Bourbonskou[editovat | editovat zdroj]

Děti s Marií Antonií z Braganzy[editovat | editovat zdroj]


Předchůdce:
Karel III.
Znak z doby nástupu Parmský vévoda
18541859
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Titulární parmský vévoda
1859 - 1907
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich I.
Předchůdce:
Karel II.
Znak z doby nástupu Titulární etrurijský král
1883 - 1907
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich I.