Siebel Si 204

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Siebel Si 204
Siebel Si 204 (Aero C-3A) v Leteckém muzeu Kbely
Siebel Si 204 (Aero C-3A) v Leteckém muzeu Kbely
Určení cvičný a transportní letoun
První let 1940
Zařazeno 1941
Uživatel Luftwaffe
Francie, Československo
Vyvinuto z typu Siebel Fh 104

Siebel Si 204 byl německý cvičný a transportní jednoplošný, dvoumotorový letoun se záďovým zatahovacím podvozkem, který byl používán za druhé světové války i po ní.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Siebel Si 204 byl původně vyvinut z typu Fh 104 koncipovaný jako lehké dopravní letadlo. Probíhající válečné události však výrazně ovlivnily jeho další vývoj a stroj byl postupně vyvíjen pro vojenské účely, konkrétně nákladní dopravu, spojovací, sanitní, štábní, povětrnostní a fotografickou službu.

Siebel 204 byl projektován jako malé transportní letadlo s dvoučlennou posádkou a 8 pasažéry pro německou Lufthansu. Vývoj tohoto celokovového letadla začal v roce 1938. Zákazníkům bylo jako obvykle RLM, ale vývoj probíhal v úzké spolupráci mezi Lufthansou a firmou Siebel v Halle. Po zahájení války bylo překonstruované na cvičný letoun s plně proskleným kokpitem pro lety na slepo.

První prototyp stroje Siebel Si 204 V1 vzlétl 23. května 1941 a ukázalo se, že se jedná o zdařilý stroj. Ten se začal vyrábět v různých obměnách a sloužil i k jiným účelům (např. nočnímu bombardování či jako spojovací letoun).

V té době firma Siebel vyráběla v licenci Junkers Ju 88 a tak byla schopna vyrobit pouze 15 prototypů. Proto SNCAN ve Francii vyráběl civilní verzi A1 a také předsériovou A0 mezi dubnem 1942 a listopadem 1943. ČKD/BMM v protektorátu Čechy a Morava mezitím produkovalo verzi D0 s proskleným kokpitem; první kus doručili v lednu 1943.

První sériovou variantou se stal Si 204 A-1, kterou následoval typ Si 204 D se zcela novou, plně prosklenou přídí trupu s kabinou posádky. Pohon tohoto stroje zajišťovaly dva motory Argus As 411 o vzletovém výkonu 427 kW vybavené dvoulistými vrtulemi. Si 204 D vybavené radary FuG 217 a 218 byly určeny k výcviku operátorů nočních stíhacích letounů Junkers Ju 88 a Heinkel He 219.

Prototypy Si 204 D V22, Si 204 D V23 a letouny Si 204 E-0 byly vybaveny hřbetní střeleckou věží DL 131 s jedním kulometem MG 131 ráže 13 mm. Na vnějších závěsnících mohly nést pumový náklad do hmotnosti 1000kg.

Letadla byla vyráběna ve Francii v továrně SNCAC, kde celková produkce dosáhla 168 kusů a v okupovaném Československu (Protektorát Čechy a Morava) u firmy Aero (515 kusů).

Po ukončení druhé světové války bylo pokračováno ve výrobě ve francouzské továrně SNCAC. Verze Si 204 D jako Nord NC-701 Martinet a Si 204 A jako Nord NC-702 Martinet. Francouzské stroje měly instalované pohonné jednotky Renault-12 S-00 s třílistými kovovými stavitelnými vrtulemi Ratier o průměru 2,65 m. Celkem bylo ve Francii vyrobeno 350 kusů, ze kterých civilní dopravce Air France odebral 31 stroj, šest NC-702 sloužilo od roku 1946 k přepravě pošty a dalších šest ve fotogrammetricé verzi používal Národní geografický institut. Většinu těchto letounů převzalo francouzské letectvo nebo námořní letectvo Aéronavale.

Polské aerolinie LOT zakoupily v roce 1947 šest letounů NC-701 (SP-LFA až -LFF). Tyto stroje sloužily v oddělení aerofoto PLL LOT jako fotogrammetrické a v roce 1948 byly předány vojenskému letectvu. Dva letouny tohoto typu zakoupilo také Švédsko.

Poválečná výroba pokračovala rovněž v československých firmách Aero Vodochody a ČKD Praha, které je dodávaly jak pro potřeby československé armády pod označením C 3 A, C 3 B tak i jako civilní letouny pod označením C-103.

Od roku 1946 do roku 1950 používaly Siebely v počtu pět kusů ČSA (OK-ZCD, -ACS, -ACV, -ADF a -ADY). Nasazeny byly na linky z Prahy do Karlových Varů, Ostravy, Olomouce a Mariánských Lázní. Dalším československým civilním uživatelem bylo Ministerstvo dopravy a Svazarm, kde byly využívány k parašutistickému výcviku.

V Holandsku po válce létal jeden Si 204 D-1 (PH-NLL, Werk-Nr.322167), který byl využíván jako létající laboratoř.

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

Siebel Si 204D PH-NLL na letišti Hilversum v Hoandsku roku 1967

Siebel Si-204D byl používán zejména v leteckých učilištích typu B a C a jednotkou FÜG 1 (dodavatelská jednotka Luftwaffe) pravděpodobně jako osobní letadlo pro posádky, které dodávaly jiná letadla k bojovým jednotkám. Siebel Si-204A byl používán hlavně spojovacími letkami a také jako osobní letadlo pro vyšší důstojníky ale také v leteckých školách.

V červenci 1944 bylo dodáno 5 ks Siebelu Si-204, které měly být překonstruovány na noční bojové letouny, avšak žádné další kusy pak už pro tento účel dodány nebyly. Neexistují však žádné důkazy, že by tyto stroje byly použity v boji .

Lufthansa obdržela nejméně pět kusů Si-204. První prototyp s imatrikulaci D-AEFR byl zkoušen od března do května 1941 pražskou pobočkou Lufthansy. Od jara 1942 do jara 1943 byl druhý prototyp s imatrikulaci D-ASGU používaný na pravidelných linkách jako nákladní letadlo. Stroj Siebel Si- 204 byl pravděpodobně posledním německým letadlem sestřeleným na západní frontě. Tento sestřel se odehrál večer ve 20:00 dne 8. května 1945. Sestřelil ho poručík KL Smith ze 474. stíhací skupiny letící na stroji P-38 Lightning přibližně 5 km od městečka Rodach v Bavorsku.

Po skončení války se jeden Si- 204D zachoval na letišti Berlín-Tempelhof. Další přeletěl do Enns v Rakousku, kde byl zajat Spojenci. Ukořitěné Si-204 byly používány pro různé účely; v Sovětském svazu létaly u společnosti Aeroflot a v CAGI, ale brzy byly nahrazeny stroji domácí výroby.

Dodnes zachovalé stroje[editovat | editovat zdroj]

Není známo, že by do dnešních dnů zachoval jakýkoliv původní Siebel Si-204. Všechny zachovalé stroje jsou v licenci vyráběny stroje Aero C-3/103 a Nord NC 701/NC 702. Stroj na obrázku v tabulce pochází z muzea ve Kbelích. Jde o rekonstrukci s použitím částí z strojů Aero C-3A a Nord NC 702, přičemž v současné podobě představuje verzi Aero C-3A. Další relativně zachovalý licenční Si-204 se nachází ve Švédsku v muzeu Air and Space Museum v Arlandě u města Stockholm. Ve švédském muzeu Flygvapenmuseum ve městě Linköping je možné vidět zachovalý Nord NC 702. V pařížském muzeu Musée de l' Air je možné vidět také renovovaný Nord NC 702. V Německu je možné vidět Nord NC 702, který se nachází v berlínském Deutsches Technikmuseum. Po světě se také nachází větší množství nekompletních částí a nejméně dvě rekonstrukce, které by měly vyústit do jednoho letuschopného a jednoho statického exponátu.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Vojenští[editovat | editovat zdroj]

Československo Československo

Francie Francie

  • Francouzské letectvo používalo Siebel Si-204 jakož i stroje vyrobené v továrnách SNCAN. V licenci vyráběné stroje měly název Nord NC 701/NC 702.

Maďarsko Maďarsko

  • V Maďarských vzdušných silách sloužilo od roku 1947 do roku 1953 6 strojů Aero C-3.

Třetí říše Německo

Polsko Polsko

  • Polské letectvo používalo 6 strojů NC-701 mezi lety 1949 až 1955 k leteckému snímkování.

SSSR Sovětský svaz

Civilní[editovat | editovat zdroj]

Československo Československo

Třetí říše Německo

  • Lufthansa používala nejméně 4 stroje Siebel Si-204.

Polsko Polsko

  • Letecká společnost LOT používala mezi lety 1947-1948 6 strojů Nord NC 701, později je předala vzdušným silám.

Švédsko Švédsko

  • Společnost Rikets Allmänna Kartverk používala 5 strojů NC 701, které byly zakoupeny ve Francii mezi lety 1962 - 1970 k leteckému mapování.

SSSR Sovětský svaz

  • Aeroflot používal několik ukořistěných Si-204 v roli kurýrních strojů.

Nizozemsko Nizozemsko

Technické údaje (Aero C-103A)[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 + 8 pasažérů
  • Rozpětí: 21,28 m
  • Délka: 11,95 m
  • Výška: 3,93 m
  • Nosná plocha: 46 m²
  • Plošné zatížení: 117,5 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 3920 kg
    • 4150 kg (C-3B upravený pro střelecký výcvik)
  • Vzletová hmotnost: 5400 kg (všechny verze mimo C-3B používané pro výcvik v bombardování)
    • 5600 kg (C-3B pro výcvik v bombardování)
  • Motory: 2× řadové vzduchem chlazené motory Argus As 411
  • Vzletový výkon motoru: 580 k (427 kW)
  • Maximální rychlost: 350 km/h
  • Cestovní rychlost: 285 km/h
  • Praktický dostup : 7500 m
  • Čas výstupu do výšky 3000 m: 10,4 min
  • Dolet: 800–1500 km

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Siebel Si 204 ve Wikimedia Commons