Lippisch P.13a

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lippisch P.13a
Model Lippisch P13a v Technickém museu ve Špýru
Model Lippisch P13a v Technickém museu ve Špýru
Určeníprojekt záchytného stíhače
VýrobceLippisch
ŠéfkonstruktérAlexander Lippisch
Charakterprojekt – testy v aerodynamickém tunelu
UživatelLuftwaffe
Vyrobeno kusů0 ks
Vyvinuto z typuLippisch DM-1
VariantyLippisch P.13b
Další vývojConvair XF-92
Některá data mohou pocházet z datové položky.
PŘEDPOKLÁDANÉ PARAMETRY
TECHNICKÉ ÚDAJE
Posádka1 pilot
Délka6.70 m (22 ft 0 in)
Výška3.25 m (10 ft 8 in)
Rozpětí6.00 m (19 ft 9 in)
Nosná plocha20.0 m2 (215 ft2)
Plošné zatížení115 kg/m2 (24 lb/ft2)
Štíhlost křídla1,75
HMOTNOST
Vzletová hmotnost2,295 kg (5,060 lb)
POHON
Pohonná jednotka1 × Kronach Lorin uhlí spalující ramjet plus pomocný raketový motor
VÝKONY
Cestovní rychlost850 km/h
Maximální rychlost v 5 900 m1,200 km/h
Maximální rychlost ve vysoké výšce1,650 km/h (1,025 mph)
Dostupdo 10 000 m (B-29)
DOLET
Bojový dolet1,000 km (621 miles)
Výdrž45 minut s 800 kg uhlí
VÝZBROJ
Kanony2 x MK 103 ráže 30 mm
Rakety2 x řízené Ruhrstahl X-4

Lippisch P.13a byl projekt experimentálního záchytného stíhače poháněný náporovým motorem s křídly ve tvaru delta navržený koncem roku 1944 Dr. Alexanderem Lippischem pro nacistické Německo. Pro start měl sloužit přídavný raketový motor na kapalné palivo. Letoun nikdy neopustil rýsovací prkna, ale testování modelu v aerodynamickém tunelu DVL ukázal, že návrh měl mimořádnou stabilitu do 2,6 Machu.[1]

Návrh a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Pro zjištění letových charakteristik letounu P.13a v oblasti nízkých rychlostí byl navržen zkušební kluzák s deltakřídlem Lippisch DM-1. Projekt tohoto kluzáku vznikl pod dohledem profesora Lippische na leteckých katedrách universit v Darmstadtu a Mnichově. Po bombardování těchto univerzit studenti přešli do Prienu, kde v listopadu 1944 dokončili úvodní projekční práce na DM-1. Nedokončený celodřevěný prototyp DM-1 s příďovým zatažitelným podvozkem ukořistili na konci II. světové války Američané. Pod jejich dohledem byl kluzák v Prienu dokončen a zalétán. Jako vlečný letoun se používal Douglas C-47. Následující zkoušky pak probíhaly v USA.

V rámci programu P.13a měly být postaveny zkušební stroje DM-2 pro zkoušky při rychlostech od 800 do 1200 km/h s proudovým motorem a raketový DM-3, který měl dosahovat rychlosti 2000 km/h. Plánovala se také stavba výškového zkušebního letounu DM-4 pro rychlost M = 2. Po válce Lippisch, pracující s americkým výrobcem letadel Convair, na základě svých návrhů vyvinul a testoval XF-92, které vedlo k návrhu Convair F-102 Delta Dagger a jeho nástupce Convair F-106 Delta Dart.

Specifikace (DM-1)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 5,92 m
  • Délka: 6,60 m
  • Výška: 3,18 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 297 kg
  • Vzletová hmotnost: 460 kg

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost v klouzavém letu: 560 km/h
  • Přistávací rychlost: 72 km/h
  • Obvyklá výška odpoutání: 8000 m

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lippisch P13a [online]. Dan Johnson [cit. 2014-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DABROWSKI, Hans-Peter. Lippisch P13a & Experimental DM-1. [s.l.]: Schiffer, 1993. 48 s. (Schiffer Military History). ISBN 0-88740-479-0, ISBN 978-0-88740-479-5. S. 5. (anglicky) 
  • MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 2. Hostomice: Intermodel, 1997. 262 s. ISBN 80-901976-3-9. Kapitola Lippisch DM-1, s. 158 a 159. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]