Junkers W 34

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Junkers W 34
První Junkers W 34 výr. č. 795 při zkoušce plováků v roce 1926
První Junkers W 34 výr. č. 795 při zkoušce plováků v roce 1926
Určení Dopravní letoun
Výrobce Junkers
První let 1926
Uživatel Německo
Československo Chorvatsko Slovensko Kanada
Vyrobeno kusů ~ 2000[1]
Varianty Junkers W 33

Junkers W 34 byl německý celokovový jednomotorový dopravní dolnoplošník používaný na střední tratě. Jednalo se o další vývoj typu Junkers F 13. Stroj byl současně vyráběn s řadovým kapalinou chlazeným motorem Junkers L 5 o výkonu 206 kW jako model W 33 a s hvězdicovým vzduchem chlazeným motorem Gnome-Rhône Jupiter VI o maximálním výkonu 309 kW jako W 34.[1] Obě varianty byly určeny především k přepravě nákladu, ale měly také prostor pro šest cestujících. Existovala i jeho plováková verze.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První prototyp Junkers W 33 (Werk-Nr.794, D-921) byl zalétán koncem roku 1926. První sériový kus (Werk-Nr.2500, D-1048) byl vyroben na začátku roku 1927. Vyráběly se varianty W 33b, c, d, f a h.

První prototyp Junkers W 34, poháněný motorem Gnome-Rhône 9A (licenční britský motor Bristol Jupiter VI), vzlétl roku 1926. První sériový exemplář (Werk-Nr.2600) nosil imatrikulaci D-1119. Dalšími variantami byly W 34b, c, d, f, g a h. Sériové stroje poháněly různé typy motorů (Jupiter VI, Armstron Siddeley Panther, Bristol Mercury, Siemens Sh 20 a Pratt and Whitney Hornet) a byly exportovány do řady zemí. Hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec BMW 132A o výkonu 485 kW s úzkým krytem a dvoulistou vrtulí měla poslední sériová verze typu Junkers W 34hi, která byla až do počátku druhé světové války nejrozšířenějším transportním letounem Luftwaffe [1] spolu s verzí Junkers W 34hau poháněnou motorem Bramo 322 o výkonu 478 kW s velkým krytem a čtyřlistou vrtulí. Z přibližně 2000 sériových kusů W 34 byla přibližně polovina používána civilními uživateli.

Výroba obou variant byla ukončena v roce 1934.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Několik kusů W 34 používala německá Legie Condor ve Španělsku.[1] Luftwaffe typ provozovala až do konce druhé světové války. Vedle jednotky KGr.z.b.V.4 sloužily tyto letouny v četných Fliegerführer-Transportstaffeln, nebo jako kurýrní např. u LG 1. V roli cvičných letadel byly zařazeny také u FFS B 1 ve Schweinfurtu, FFS A/B 2 v Luxeuil, FFS C 3 v Alt Lönewitz, FFS A/B 5 v Quakenbrücku, FFS A/B 11 v Schönewalde, FFS A/B 14 v Klagenfurtu, FFS A 32 v Pardubicích a FFS 33 v Praze. S jedním strojem Junkers W 34hi ulétli v srpnu 1944 slovenští letci do SSSR. Zachovalý letoun sloužil za války u 1. československé smíšené divize. V době Slovenského národního povstání operoval na letišti Tri duby jeden Junkers W 34, se kterým povstalci podnikaly průzkumné lety nad územím nepřítele. Po ukončení druhého světového konfliktu byly Junkersy W-34, které zůstaly na území Československa jako válečná kořist, přeznačeny jako D-43 a sloužily do roku 1950. Jeden z asi posledních W 34 byl vyřazen v Kanadě v roce 1962.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2
  • Počet cestujících: 6
  • Rozpětí: 17,75 m
  • Délka: 10,27 m
  • Výška: 3,53
  • Nosná plocha: 43 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1700 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 3200 kg
  • Maximální rychlost: 233 km/h s nákladem
  • Dostup: 6300 m
  • Dolet: 900 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

  • 1 × hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec BMW 132A
    • Výkon motoru: 660 k (485 kW)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d SKOTNICKY, Mariusz; NOWAKOWSKI, Tomasz; ZALEWSKI, Krzystof. Legion Condor. 1. vyd. Hostomice : Intermodel, 1996. ISBN 80-901976-1-3. S. 229.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Junkers W 34 ve Wikimedia Commons