Messerschmitt Bf 108

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bf 108 Taifun
Určení spojovací letoun
Výrobce Messerschmitt
Šéfkonstruktér Willy Messerschmitt
První let 1934
Charakter vyřazen
Uživatel Luftwaffe
Výroba od roku 1936 (po válce ve Francii)
Vyrobeno kusů 885 do konce války
285 po válce
Varianty Nord 1000
Nord Noralpha

Messerschmitt Bf 108 Taifun byl jednomotorový sportovní a turistický letoun vyvinutý firmou Bayerische Flugzeugwerke na počátku 30. let 20. století. Konstrukce slavného německého stíhacího letounu druhé světové války Messerschmitt Bf 109 byla založena na moderní, celokovové konstrukci Bf 108.

Jméno Taifun dala typu Elly Beinhornová, německá pilotka, která jako druhá žena sama obletěla svět. Ta se strojem Bf 108 B-1 obsadila v únoru 1937 druhé místo v mezinárodním závodě International Circuit of the Oases v Egyptě.

Prototyp dvousedadlové verze a (D-IBUM) poprvé vzlétla v červnu roku 1934 následovaný pěti kusy verze A pro závod Challenge de Tourisme International (D-ILIT, -IZAN, -IMUT, -IGAK a -IJES), létaly s invertními osmiválci Hirth HM 8 U o výkonu 165 kW, D-IGAK byl opatřen šestiválcem Argus As 17 B o výkonu 166 kW. Nejlepší umístění bylo šesté místo vedoucího družstva Theo Osterkampa se strojem D-IMUT. Čtyřsedadlová verze B se začala vyrábět v roce 1935. Jediný exemplář varianty C-1 (D-IELE) obdržel hvězdicový motor Siemens Sh 14A-4 o výkonu 118 kW, který v roce 1936 dopravil do Švédska film o berlínské olympiádě. V lednu 1941 začala výroba plně vojenské verze Bf 108 D-1 s motorem As 10C nebo R a stavitelnou dvoulistou vrtulí Argus. Do Afriky se dodávaly s protipískovými filtry a speciálním vybavením varianty B-2trop nebo D-1trop.

Bf 108 za války[editovat | editovat zdroj]

Během války používala Luftwaffe Taifuny pro rychlou přepravu osob a jako spojovací letouny.

Messerschmitty ve službě RAF[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí války byly čtyři Bf 108 zkonfiskovány britskou vládou a nasazeny do služby u RAF pod označením Messerschmitt Aldon. Na začátku války to byly nejrychlejší lehké spojovací letouny ve službě britského letectva, ale jejich nevýhodou byla možnost záměny za nepřátelské Bf 109.

Přesun výroby[editovat | editovat zdroj]

Messerschmitt Bf 108 bei Montage, Start, Landung und im Fluge

Výroba Bf 108 byla v roce 1942 přesunuta z Řezna v Bavorsku do Societe Nationale de Constructions Aeronautiques du Nord (SNCAN) v Les Mureaux poblíž Paříže v okupované Francii. Do konce války bylo postaveno celkem 885 kusů Bf 108 (dohromady v Německu a Francii).

Messerschmitt Me 208[editovat | editovat zdroj]

Z mnoha návrhů na vylepšené verze se realizoval jen jeden. Byly postaveny dva prototypy nového celokovového čtyřmístného školního a spojovacího Me 208 V1 (GK-RZ) a Me 208 V2 s motory Argus As 10c o výkonu 179 kW, z nich jeden válku přežil a druhý byl zničen při náletu. Od svého předchůdce se lišil příďovým zatahovacím podvozkem.

Poválečná výroba ve Francii[editovat | editovat zdroj]

Po válce pokračovala ve Francii výroba Bf 108 pod novým označením Nord 1000 Pingouin (Tučňák) s využitím draků a součástek zanechaných tam Němci. Po vyčerpání zásoby motorů Argus se do draků začal montovat francouzský motor Renault 6Q-11 (šest válců, 233 k) a jím vybavená letadla se označovala Nord 1001 Pingouin I. Po vyčerpání zbylých zásob draků začal SNCAN vyrábět kompletně nové letouny s motory Renault 6Q-10 (230 k) označované jako Nord 1002 Pingouin II. Většina z nich byla používána francouzskou armádou.

Přeživší Me 208, přejmenovaný na Nord 1100 Noralpha, poskytl základ pro verzi s motorem Renault 6Q-10 o výkonu 174 kW Nord 1101 Ramier I (Holub hřivnáč) a poté Nord 1102 Ramier II s motorem Renault 6Q-11. V letech 1946-47 vzniklo 200 kusů obou verzí z toho 60 opět skončila ve francouzské armádě a námořnictvu. Koncem padesátých let přestavěla firma SFERMA jeden N-1101 na pohon turbovrtulovým motorem Turboméca Astazou o výkonu 348 kW jako létající zkušebnu N-1110.

Po válce bylo firmou SNCAN vyrobeno 285 letounů různých verzí odvozených od původního Bf 108.

Bf 108 v Československu[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení druhé světové války používalo obnovené československé letectvo Messerschmitt Bf 108 pod označením K-70.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Bf 108B[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1 (pilot)
  • Počet cestujících: 3
  • Rozpětí: 10,5 m
  • Délka: 8,3 m
  • Výška: 2,3 m
  • Nosná plocha: 16 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 860 kg
  • Vzletová hmotnost : 1400 kg
  • Maximální rychlost: 315 km/h ve výšce 300 m
  • Dostup: 6200 m
  • Dolet: 1000 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

  • 1× zážehový čtyřdobý vzduchem chlazený invertní osmiválec Argus As 10
  • Výkon motoru: 200 kW (270 k)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • neozbrojen

Uživatalé[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Messerschmitt Bf 108 na anglické Wikipedii.