Junkers Ju 88

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Junkers Ju 88
Určení bombardér, stíhač, průzkumný letoun
Výrobce Junkers
První let 21. prosince 1936
Zařazeno 1939
Charakter vyřazen
Uživatel Luftwaffe
Rumunsko
Montážní linka

Junkers Ju 88 byl německý víceúčelový vojenský letoun, který sloužil od počátku až do konce druhé světové války.

Původně byl navržen jako rychlý střemhlavý bombardér bez obranné výzbroje - to si však nikdo netroufl a stroj dostal obranné kulomety. Nakonec vznikla řada různých variant a letoun se tak stal nejuniverzálnějším ve výzbroji Luftwaffe. Byl to celokovový, obratný středoplošník, který se rychlostí vyrovnal všem tehdejším stíhačkám a mohl si dovolit i akrobacii.

Prototyp Ju 88 V-1 (Werk-Nr.4941,D-AQEN) poprvé vzlétl 21.prosince roku 1936 a dosáhl rychlosti okolo 580 km/h, ale při plném zatížení (munice atd.) dosáhl pouze 450 km/h. Tak vznikla verze A-1, sice pomalejší, ale s větší nosností. Následovala verze A-4 s delším křídlem, které zvýšilo nosnost a stroj tak mohl nést další obranné zbraně, z této verze také vycházely další; např. verze Ju 88 S, která se objevila na začátku roku 1944, dostala výkonné motory BMW 801 a tříčlennou posádku s jen jedním obranným kulometem. Pozdější verze S dosahovaly rychlosti až 615 km/h.

Jako průzkumný letoun sloužila verze D (D-0 až D-5) z roku 1940, vybavená až třemi kamerami a přídavnými nádržemi. Roku 1944 je ve výrobě nahradila verze T s hvězdicovými motory. Varianta C byla těžký stíhač, verze R byla skoro stejná, akorát měla hvězdicové motory.

Verze G sloužily převážně jako stíhače noční; tento typ měl zesílené ocasní plochy, vylepšenou pancéřovou ochranu, motory BMW 801, neprosklenou příď a původně nesl šest kanónů ráže 20 mm, ale jejich počet musel být snížen na čtyři, protože při jejich střelbě byla posádka oslňována. Stroje také dostaly radary FuG 220 SN-2, zařízení FuG 227 Flensburg a do výzbroje přišly na konci roku 1943. Jeden stroj však omylem přistál na letišti RAF a britům se tak do rukou dostalo zařízení Flensburg, které bylo naváděno na jejich výstražné radary Monica a ty byly díky tomu odmontovány. Verze G-6, která se objevila v polovině roku 1944, dostala opět motory řadové (Jumo 213A-1) a šikmo vzhůru střílející kanóny (Schräge Musik). Varianta H s prodlouženým trupem měla sloužit jako průzkumná. Některé typy nesly i torpéda.

Poslední verze byla P, vybavená protitankovým kanónem. Zkoušela se i výzbroj plamenomety a raketomety. Dále vznikl typ bez posádky, který byl naložen výbušninami a používán jako naváděná střela, směr určoval stíhací letoun na hřbetě Junkersu. Celkem bylo vyrobeno okolo 15 000 ks; noční stíhače Ju 88 zničily víc spojeneckých nočních bombardérů, než všechny ostatní stíhačky dohromady. Jako další vývojové typy vznikly letouny Ju 188 a Ju 388.

Specifikace (Ju 88 A-4)[editovat | editovat zdroj]

Junkers Ju 88 A-1
Junkers Ju 88 D-1/Trop

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 4
  • Rozpětí: 18 m (později 20 m)
  • Délka: 14,4 m
  • Výška: 4,85 m
  • Nosná plocha: 47,8 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 8000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 14 000 kg
  • Pohonné jednotky: 2× 12válcový řadový invertní motor Junkers Jumo 211J
  • Výkon pohonné jednotky: 1340 k

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 433 km/h
  • Dostup: 8200 m
  • Bojový dolet: 1790 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • až 7 kulometů ráže 7,92 mm
  • do 3000 kg pum

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]