Fieseler Fi 167

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fieseler Fi 167
Fieseler Fi 167
Fieseler Fi 167
Určení palubní torpédový bombardér
Výrobce Fieseler
První let léto 1938
Zařazeno léto 1940
Uživatel Luftwaffe
Chorvatsko
Vyrobeno kusů 2 prototypy + 12 Fi 167A-0

Fieseler Fi 167 byl německý dvouplošný palubní letoun z období druhé světové války, sloužící jako torpédový bombardér a průzkumné letadlo. Byl vyvíjen pro službu na německých letadlových lodích, které nakonec nebyly nikdy dokončeny.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

S počátkem stavby první německé letadlové lodi Graf Zeppelin v roce 1937, byly firmy Arado a Fieseler vyzvány, aby vyvinuly nový palubní torpédový bombardér. Poněkud neortodoxně vyhlížející stroj firmy Arado vyvinul tým Reinholda Mewese.[1] V létě 1938 se ukázalo, že konstrukce firmy Fieseler je lepší než konkurenční projekt, rovněž dvouplošné Arado 195.[1]

Vznikl dvouplošný letoun, čistých aerodynamických tvarů, s proskleným překrytem kabiny. Poháněl do řadový dvanáctiválec Daimler-Benz DB 601B, který roztáčel třílistou kovovou stavitelnou vrtuli. Trup měl celokovovou kostru a duralový potah. Křídlo mělo plátěný potah. Pevný podvozek byl kapotovaný, stejně jako ostruha.

V dvoumístné kabině byl instalován kulomet MG 15 pro obranu zadní polosféry. Pro střelbu dopředu měl pilot k dispozici pevný kulomet MG 17. Pod trupem bylo možné zavěsit pumu o hmotnosti 100 kg, kombinaci pumy o hmotnosti 250 kg a čtyř o hmotnosti 50 kg, anebo torpédo LT F5b o hmotnosti 760 kg.

Letadlová loď Graf Zeppelin nakonec nebyla nikdy dokončena

Po dvou prototypech Fi 167 V1 a V2, byla postavena nultá série 12 kusů jen mírně modifikovaných Fi 167A-0. Především šlo o instalaci gumového nafukovacího záchranného člunu a větší pneumatiky. Letoun úspěšně splnil zadání, včetně výtečné manévrovatelnosti. Stejně jako u jiného typu této firmy, Fieseler Fi 156, svými vlastnostmi obzvláště vynikal při malých rychlostech a de facto byl schopen na plující loď přistát téměř kolmo.[1]

Pro případ nouzového přistání na mořské hladině mohl Fi 167 odhodit svůj pevný podvozek a také v jeho spodním křídle byla řada vodotěsných oddělení, která měly umožnit, aby se déle udržel na hladině a posádka mohla uniknout z kokpitu.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Když se ukázalo, že Graf Zeppelin nebude dokončen dříve než v roce 1940, měla stavba Fi 167 nízkou prioritu. Ovšem v roce 1940 byla stavba lodi Graf Zeppelin dokonce zastavena a tak se nepokračovalo ani ve stavbě nových kusů tohoto typu a existující letouny byly zařazeny do zkušební letky Luftwaffe „Erprobungsstaffel 167“, kde byly testovány možnosti jejich operačního nasazení.[1] Později bylo rozhodnuto, že letadlová loď bude přece jen dokončena, v roli torpédových bombardéru však byl typ vytlačen mezitím vyvinutou modifikací typu Junkers Ju 87C se sklopnými křídly a Fi 167 už nebylo potřeba.

Nějaký čas sloužilo devět strojů v pobřežní ochraně v Nizozemsku, než byly v roce 1943 prodány do Chorvatska. Tři stroje dosloužily při testech a vývoji přistávacích zařízení v Německém výzkumném leteckém středisku (Fahrwerkserprobungsstelle) v Českých Budějovicích.[1] Dodnes se nedochoval žádný.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Informace čerpány z [1]

Fi 167[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2 (pilot, pozorovatel)
  • Rozpětí: 15,5 m
  • Délka: 11,4 m
  • Výška: 4,7 m
  • Nosná plocha: 45,5 m²
  • Plošné zatížení: 107 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2800 kg
  • Vzletová hmotnost: 4850 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 4850 kg
  • Maximální rychlost: 327 km/h
  • Cestovní rychlost: 249 km/h
  • Dostup: 8200 m
  • Dolet: 1500 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Varianty hlavní výzbroje:

  • 1× 1000 kg puma
  • 1× 250 puma + 4 × 50 kg puma
  • 1× 765 kg torpédo

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fieseler Fi 167 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f PEJČOCH, Ivo. Fieseler Fi 167. HPM. 1993, roč. III, čís. 8, s. 24–26. ISSN 1210-1427.  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo. Fieseler Fi 167. HPM. 1993, roč. III, čís. 8, s. 24–26. ISSN 1210-1427.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]