Bücker Bü 131

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bü 131 "Jungmann"
Určení cvičný letoun
Výrobce Bücker Flugzeugbau
Šéfkonstruktér Anders Anderson
První let 27. dubna 1934
Zařazeno 1935 (Luftwaffe)
Vyřazeno 1968 (Španělské letectvo)
Uživatel Německo
Finsko, Švédsko, Maďarsko
Další vývoj Bücker Bü 133

Bücker Bü 131 Jungmann byl německý dvoumístný dvouplošný cvičný letoun užívaný za druhé světové války.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Letoun navrhl konstruktér švédského původu ing. Anders J. Anderson, který ve společnosti Bücker vedl všechny projekční práce do roku 1939. První let prototypu Bü 131 (D-3150) byl proveden 27. května 1934 se zalétávacím pilotem Joachimem von Köppenem. Letoun byl poháněn řadovým čtyřválcovým motorem Hirth HM 60 R o výkonu 59 kW.

Ještě v roce 1934 byla zahájena sériová výroba verze Bü 131 A, jejímž hlavním odběratelem byl Deutscher Luftsportverband.

V roce 1936 se rozběhla série typu Bü 131 B, která se lišila zabudovaným motorem Hirth HM 504 A-2 o výkonu 77 kW.

Jednalo se o zdařilý typ, který se v Německu stal cvičným letounem Luftwaffe, svého obchodního úspěchu se však dočkal i v zahraničí. Jeho licenci zakoupilo Československo, Maďarsko, Japonsko (Ki 86), Španělsko a Švýcarsko, kde se vyráběly u Dornier Werke A.G. v Altenrheimu. Kromě toho byl vyvážen do mnoha zemí světa např. Chorvatska, Itálie, Jugoslávie a Litvy.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Luftwaffe obdržela první stroje Bü 131 A v roce 1935 a zařadila je jako školní letouny pro základní pilotní výcvik. Jako jedna z prvních je obdržela Flugzeugführerschule A/B 72 v Detmoldu. Jungmanny, které byly později vyřazeny z leteckých škol, byly zařazeny k některým útvarům Nachtschlachtgruppen, které byly vytvářeny od roku 1942, např. NSGr.2, NSGr.11 a NSGr.12.

Letoun vyráběný v Československu[editovat | editovat zdroj]

Tatra T-131

Roku 1935 zakoupila společnost Ringhoffer-Tatra licenci letounu, který dostal označení Tatra T-131. V Moravskoslezské vagonce ve Studénce sídlilo letecké oddělení a motory vyráběla Tatra v Kopřivnici. Šéfkonstruktérem se stal ing. Karel Tomáš. Vzorový letoun Bü-131A-2 (Werk-Nr.37, OK-TAA) přelétl z Drážďan šéfpilot Tatry V. Matěna v dubnu 1936. Po dohotovení prototypu Tatra T-131.1 (OK-TAB) byla postavena do roku 1937 ještě série deseti kusů (OK-TAC až -TAM).

V době okupace nacistickým Německem byla výroba v Tatře po dohotovení 35. kusu ukončena a na jaře roku 1939 převedena do továrny Aero Vodochody (tehdy sídlící v Praze), kde došlo k výrobě letounů pro německou Luftwaffe. Zde se do září roku 1940 vyrábelo měsíčně přibližně 24 kusů Bü-131.

Po skončení druhé světové války bylo rozhodnuto o pokračování výroby pro výcvik československých vojenských i civilních pilotů. Motor Hirth byl po desetikusové sérii letounu Aero C-4 nahrazen domácím čtyřválcovým motorem Walter Minor 4-III s dvoulistou dřevěnou vrtulí a produkované letouny byly označeny jako Aero C-104. Vyráběly se v letech 19461949 v celkovém počtu 260 ks.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Aero C-104
  • Osádka: 2
  • Rozpětí: 7,40 m
  • Délka: 6,62 m
  • Výška: 2,35 m
  • Nosná plocha: 13,5 m²
  • Vlastní hmotnost: 380 kg
  • Vzletová hmotnost: 670 kg
  • Pohon: 1× vzduchem chlazený čtyřválcový motor Hirt HM 504
  • Výkon motoru: 70 kW
  • Maximální rychlost: 183 km/h
  • Dolet: 628 km
  • Dostup: 4050 m

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bücker Flugzeugbau civil aircraft ve Wikimedia Commons